Alfa Romeo 1900C (1951–1959): Sprint a Super Sprint

Podvozek sedanu Alfa Romeo 1900 s rozvorem zkráceným na 2500 mm se stal základem pro stavbu kupé a kabrioletů s karoseriemi od známých i méně známých návrhářů.

Pro automobilku Alfa Romeo znamenal typ 1900, představený v říjnu 1950 na pařížském autosalonu, přelomovou konstrukci. Stal se prvním vozem této značky se samonosnou karoserií a čtyřválcovým motorem se dvěma vačkovými hřídeli v hliníkové hlavě válců. Sedan Alfa Romeo 1900 (Tipo 1483) se brzy po uvedení stal předmětem zájmu mnoha karosářských firem, které chtěly využít moderní podvozek a vynikající motor ke stavbě sportovních nebo závodních automobilů. Alfa Romeo připravila pro tyto účely podvozek 1900C (nebo také Sprint), jehož rozvor byl proti sedanu zkrácen na 2500 mm. Tyto mechanické komponenty se dodávaly řadě italských karosáren. Mezi nejznámější patřily Pinin Farina, Touring, Zagato, Ghia, Bertone, Boano a další. Vozy s tímto zkráceným rozvorem měly interní tovární označení Tipo 1484.

V roce 1953 začala Alfa Romeo dodávat modely 1900 Super, 1900 TI Super a 1900 Super Sprint s motory o objemu 1975 cm3. Zvýšení objemu z původních 1884 cm3 se dosáhlo zvětšením vrtání motoru na 84,5 mm při zachování zdvihu 88 mm. Sportovní model TI Super měl výkon 115 k (85 kW), kdežto standardní sedan (říkalo se mu Berlina) 90 k (66 kW).

První byl Pinin Farina

Jedním z prvních kdo se pustil do návrhu a výroby karoserií na podvozku Alfy Romeo 1900C byl italský karosář Battista Farina přezdívaný od dětství "Pinin" (jméno Pininfarina přijal až v roce 1961). Na podvozku 1900C stavěl v letech 1951 až 1953 úhledná kupé a kabriolety, vyznačující se klidnou elegancí se zachováním typických rysů sedanu 1900. U kabrioletu (foto) například převzal celou přední část s maskou chladiče prakticky beze změny a také v interiéru vsadil na střídmost a eleganci.

Pinin Farina stavěl na podvozku 1900C v letech 1951 až 1953 kabriolety, zachovávající typické rysy sedanu 1900.

Kabriolet dlouhý 4335 mm a široký 1625 mm poháněl čtyřválec DOHC 1884 cm3 s maximálním výkonem 100 k (74 kW). Vůz s hmotností 1100 kg dokázal rozjet na maximum 170 km/h. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 11,5 l/100 km. V roce 1952 postavil Farina kupé, které již pojal odvážněji. Zvolil například větší prosklení (zadní panoramatické okno bylo třídílné), u některých exemplářů odstranil nárazníky a zvýrazněním zadních blatníků dodal vozu sportovnější vzhled.

Touring s karoseriemi Superleggera

Podobnou cestu jako Pinin Farina zvolila karosárna Touring, která stavěla pro Alfu Romeo povedená kupé 1900C Sprint a 1900C Super Sprint s lehkou hliníkovou karoserií Superleggera. Karoserii 1900C Sprint navrhl Giovanni Savonuzzi. Typickými znaky byly zvýrazněné zadní blatníky a lichoběžníkové zadní okno (později bylo zvětšeno). Samozřejmostí byla drátová kola s centrální maticí.

Kupé Alfa Romeo 1900C Super Sprint (kresba) s rozvorem 2500 mm a rozměry 4405 x 1630 x 1350 mm poháněl čtyřválec s objemem 1975 cm3 a výkonem 115 k (85 kW), se kterým dosahovalo rychlost až 190 km/h při průměrné spotřebě kolem 14 litrů na 100 km. Elegantní Super Sprinty se vyráběly s drobnými změnami na karoserii až do roku 1959 a jejich počet přesáhl 600 kusů. Nebyly přitom nijak levné, například v Německu stály 25 tisíc marek. Velkou oblibu si hlavně v USA získaly roadstery 1900C Super Sprint, rovněž stavěné karosárnou Touring.

Krásné kupé Alfa Romeo 1900C Super Sprint s karoserií Touring poháněl čtyřválec 1975 cm3 s výkonem 115 koní.

"Bublinové" Zagato

Carrozzeria Zagato, založená v roce 1919 v Miláně Ugo Zagatem, postavila v letech 1954–58 čtyři desítky sportovních kupé Alfa Romeo 1900C SSZ (foto). Typickým rysem těchto dravě vyhlížejících sportovních vozů byly "bubliny" na střeše a dvojice vzduchových otvorů na kapotě motoru. Některé vozy měly na kapotě jen jeden otvor, posunutý do strany.

Typickým rysem vozů Zagato byly "bubliny" na střeše a dvojice vzduchových otvorů na kapotě motoru. Některé vozy měly na kapotě jen jeden otvor, posunutý do strany.

115 koní dvoulitrového čtyřválce DOHC umožňovalo dosažení maximální rychlosti 190 km/h a akcelerace z nuly na sto pod 10 s. Restaurovaná kupé 1900C SSZ s koženými sedadly a dřevěným volantem Nardi velkého průměru se dnes prodávají v aukcích historických vozidel s cenou mezi 0,5 až 1 milionem dolarů. Vozy Alfa Romeo 1900C SSZ se účastnily řady automobilových závodů, např. Tour de France, Targa Florio, Stella Alpina nebo Coupe des Alpes.

Ghia a Savonuzzi

Giovanni Savonuzzi, pracující pro karosárnu Ghia a tvůrce tvarů legendární Cisitalie 202 (dnes vystavené v Muzeu moderního umění v New Yorku), navrhl s využitím podvozkových dílů Alfy Romeo 1900 Super Sprint neobvykle tvarované kupé s panoramatickým předním oknem a předními nárazníky ve tvaru beraních rohů. Jeden exemplář, vystavený poprvé v roce 1954 v Paříži, měl světlomety zavěšené ve větších otvorech v blatnících (kresba). Tento designový prvek byl později použit u turbinových automobilů Chrysler.

Toto kupé s karoserií Ghia, vystavené poprvé v roce 1954 v Paříži, mělo světlomety zavěšené v otvorech v blatnících.

Pro švýcarského jezdce Roberta Fehlmanna navrhl Savonuzzi další kupé, určené pro závod Mille Miglia 1953. Extravagantní kupé nazvané Supersonic Conrero mělo dlouhou příď, nízkou střechu s velkým zadním oknem, křidélka na zadních blatnících a zadní světla připomínající trysková letadla.

Bertone, Boano a ti druzí

Bertone využil podvozkové díly typu Alfa Romeo 1900 u svých aerodynamických studií BAT 5, BAT 7 a BAT 9. Na začátku padesátých let navrhl Giuseppe "Nuccio" Bertone trojici konceptů, které měly prověřit vliv odporu vzduchu na vozidlo. Zkratka B.A.T. znamenala "Berlinetta Aerodinamica Tecnica."

Také méně známá turínská karosárna Boano postavila v roce 1955 zajímavé kupé na základě Alfy Romeo 1900C SS se splývající prosklenou zádí. Pokroková konstrukce Alfy Romeo 1900 inspirovala i karosáře mimo Itálii. Švýcarská karosárna Ghia-Aigle (původně pobočka italské karosárny Ghia, později se osamostatnila) stavěla na podvozcích typu 1900 zajímavá luxusní kupé, hýřící originalitou i jistou dávkou vznešenosti. Jednu studii dokonce navrhl známý italský designér Giovanni Michelotti. Za raritu lze považovat kabriolet postavený švýcarskou karosárnou Worblaufen a vystavený na ženevském autosalonu v roce 1955.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas