Fiat 1100 (1937–1953): Millecento, nástupce Balilly

Nástupcem oblíbeného malého rodinného vozu Fiat 508 Balilla se stal Fiat 1100, poháněný 1,1litrovým čtyřválcem.

Historie malého rodinného automobilu o kterém pojednává tento článek, má počátek v roce 1932, kdy Fiat představil v Miláně typ 508 Balilla. Tento vůz s klasickou rámovou konstrukcí a oběma tuhými nápravami poháněl litrový čtyřválec s ventilovým rozvodem SV a výkonem 24 koní. Balilla se vyráběla v mnoha provedeních včetně dvoumístného Spideru s výkonem 30 k. Na základě licence se Balilla vyráběla v Polsku, Francii (Simca), Německu (NSU) a také v Československu, kde byla známá jako Walter Junior.

V roce 1934 prošla Balilla rozsáhlou modernizací a označení se změnilo na 508 B. Karoserie s prodlouženým rozvorem (2 250 mm) měla mírně skloněné čelní okno a mřížku chladiče připomínající tvarem srdce. Díky nové technologii svařování karoserie mohl být u čtyřdveřových modelů vynechán sloupek B. Přední dveře měly závěsy vpředu a zadní vzadu, takže nastupování do vozu bylo pohodlné. Třístupňová převodovka byla nahrazena čtyřrychlostní a sportovní verze 508 SS (Sport Spider) dostala nový motor s ventilovým rozvodem OHV a výkonem 40 k.

O deci víc 

K dalšímu vylepšení Balilly došlo v roce 1937, kdy se v továrně Fiatu v turínském Lingottu začal vyrábět model Fiat 508 C (foto) poháněný čtyřválcovým motorem OHV, jehož objem byl zvětšen na 1 089 cm3. Proto se mu v Itálii říkalo také Nuova Balilla 1100. Nový motor měl maximální výkon 32,6 k (24 kW) dosahovaný při 4000 otáčkách. Sportovní model 508 S nabízel ještě o 4 koně více. U vozů této třídy nebylo před válkou běžné nezávislé zavěšení předních kol s pérováním vinutými pružinami. Zadní tuhá náprava byla odpružena podélnými půleliptickými listovými pery.

K dalšímu vylepšení Balilly došlo v roce 1937. Fiat 508 C poháněl čtyřválcový motor OHV s objemem zvětšeným na 1 089 cm3.

Návrhem karoserie byl pověřen mladý nadějný designér Dante Giacosa (1905–1996). Svými tvary se "srdcovou" mřížkou chladiče se hlásil k menšímu modelu Fiat 500 Topolino (1936) i většímu typu 1500. Čtyřdveřové modely se nabízely se čtyřmi nebo šesti bočními okny, pořídit se dal i čtyřdveřový kabriolet. V roce 1939 byl Fiat 508 C přejmenován na Fiat 1100.

Modernizace (1100 B a 1100 E)

Po ukončení druhé světové války a zahájení výroby osobních automobilů v poražené Itálii přišel Fiat na trh s modelem 1100 B (foto). Od předválečného provedení se tento vůz s rozvorem náprav 2 420 mm, délkou 4 050 mm a šířkou 1 480 mm lišil především nově řešenou přídí s úzkou šípovitou přední maskou a větrací otvory na bocích motorového prostoru ozdobené lištami. Fiat 1100 B si proto vysloužil přezdívku "musone" (velký čenich). Světlomety zůstávaly dál v kapkovitých krytech po stranách masky chladiče. Výkon motoru byl zvýšen na 35 koní, což vozu s hmotností 905 kg postačovalo k dosažení rychlosti 110 km/h. "Millecento" se rovněž nabízelo s rozvorem prodlouženým na 2 700 mm (označení 1100 BL). Prostornější vozy si oblíbili taxikáři a na podvozcích BL se stavěly dodávkové verze.

Fiat 1100 B měl nově řešenou příď s úzkou šípovitou přední maskou a větrací otvory na bocích motorového prostoru ozdobené lištami.

Poslední úpravou prošel Fiat 1100 v roce 1949. Na zádi se objevil pod zakulaceným krytem zvětšený prostor pro zavazadla, do kterého se schovalo i náhradní kolo. Fiat 1100 E (foto) měl masivnější chromované nárazníky a úpravou prošla i přední maska a boční větrací otvory. Beze změn se vyráběl až do roku 1953, kdy byl nahrazen modernějším typem 103.

Fiat 1100 E měl masivnější chromované nárazníky a změnila se i přední maska a boční větrací otvory.

Krasavec (Fiat 1100 S)

Na podvozku 1100 B postavil Fiat v roce 1947 dvoumístnou závodní verzi nazvanou 1100 S (kresba). Aerodynamická hliníková karoserie vznikla podle návrhu vlastního studia Fiatu Carrozzerie Speciali pod vedením Giuseppe Cogna. Údajně bylo vyrobeno kolem čtyř stovek těchto krásných kupé s vnějšími rozměry 3 930 x 1 480 x 1 350 mm, hmotností 825 kg a maximální rychlostí kolem 150 km/h.

Na podvozku 1100 B postavil Fiat v roce 1947 kolem čtyř stovek dvoumístných závodních kupé nazvaných Fiat 1100 S.

Fiat 1100 S debutoval v Mille Miglia v roce 1947 a s italskými posádkami skončil na 5. až 7. místě. Vyhrál Clemente Biondetti na Alfě Romeo před třemi vozy Cisitalia 202. V následujícím ročníku dovedli bratři Appruziové Fiat 1100 S do cíle na třetím místě (vyhrál opět Clemente Biondetti na Ferrari 166S). Úspěchy v tomto závodu přidaly do názvu zkratku MM.

Ještě extravagantnější kupé postavila v roce 1946 na podvozku Fiatu 1100 A Carrozzeria Metéor z Varese. Dvoumístné kupé s kapkovitou karoserií a malou kabinou se účastnilo několika závodů a v roce 1948 se objevilo i v podobě spyderu se stahovací střechou. Ve stejném roce se i Bertone pochlubil podobně tvarovaným spyderem se sklápěcím předním oknem.

Oblíbenou kubaturu 1100 zachoval Fiat i po roce 1953 v podobě malého sedanu se samonosnou karoserií. Modely s interním označením Tipo 103 se v různých variantách vyráběly až do roku 1969 a dočtete se o nich brzy v samostatném článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas