Fiat 1100 (Tipo 103) – Malý světoběžník

Kompaktních rodinných automobilů Fiat 1100 se samonosnou karoserií a pohonem zadních kol bylo v letech 1953 až 1969 vyrobeno kolem 1,8 milionu.

Kompaktních rodinných automobilů Fiat 1100 se samonosnou karoserií a
Na začátku padesátých let minulého století si vedení společnosti Fiat bylo vědomo, že předválečná konstrukce Fiatu 1100 už má svoje dny sečteny a je nejvyšší čas přijít s něčím novým. V Itálii mimořádně oblíbená kategorie malého rodinného auta s 1,1litrovým čtyřválcovým motorem zůstala zachována, nástupce ale dostal moderní samonosnou karoserii. Novému vozu se začalo říkat Fiat Nuova 1100 nebo také Fiat 1100/103 podle interního číslování projektu 103.

První série (1953–56)

Fiat 1100/103 (foto) měl premiéru v březnu 1953 na ženevském autosalonu a mohl se pochlubit samonosnou karoserií, kterou si Fiat poprvé vyzkoušel u modelu 1400/1900. Čtyřdveřový sedan se stupňovitou zádí měl rozvor náprav 2 340 mm, byl dlouhý 3 775 mm a široký 1 458 mm. Kabina měla velká okna, čelní a zadní mírně zaoblená, světlomety byly zapuštěné do předních blatníků a přední i zadní dveře zavěšené na středových sloupcích. Hladké boky "osvěžovaly" výrazné prolisy (nad podběhy kol a mezi nimi) a ozdobné lišty táhnoucí se od předních světel až k zádi.

Kabina měla velká okna, čelní a zadní mírně zaoblená, světlomety byly zapuštěné do předních blatníků a přední i zadní dveře zavěšené na středových sloupcích.

Pod kapotou se skrýval osvědčený řadový čtyřválec, který se poprvé objevil v roce 1937 u modelu Fiat 508 C Balilla 1100. Čtyřtaktní motor typu 103.000 s ventilovým rozvodem OHV zůstal u objemu válců 1 089 cm3, byl ale modernizován a se spádovým karburátorem Solex 32 nebo Weber 32 měl maximální výkon 36 k (26,5 kW) dosahovaný při 4 400 otáčkách za minutu. Měl tedy o 1 koně víc než předchůdce 1100 E. Čtyřstupňová manuální převodovka se synchronizací horních tří rychlostí měla řadicí páku pod volantem. Vůz s pohotovostní hmotností 825 kg dosahoval rychlost až 117 km/h.

Fiat 1100/103 se nabízel ve dvou provedeních. Levnější Tipo A (Economica) byl k dostání pouze v šedohnědé barvě, měl samostatná přední sedadla a neměl topení. Zvenku se poznal podle absence chromovaných ozdob. Tipo B (Normale) nabízelo více odstínů barev karoserie a potahů interiéru a dodávalo se s bělobokými pneumatikami a rádiem.

V říjnu 1953 představil Fiat v Paříži sportovní model 1100 TV (foto). Zkratka TV znamenala Turismo Veloce a čest tomuto jménu dělal vylepšený motor 103.006 s maximálním výkonem 48 k (35 kW) při 5 400/min. Na zvýšeném výkonu (a rychlosti 135 km/h) se podílel dvojitý karburátor Weber a vyšší kompresní poměr 7,4:1. Karoserie 1100 TV se lišila větším zadním oknem, zvýšenými zadními blatníky s novými koncovými světly a vpředu mlhovým světlometem umístěným do středu mřížky chladiče. Standardně se TV dodávalo s dvoubarevnou karoserií (střecha a disky kol měly kontrastnější barvu). Změnami k lepšímu prošel i interiér (např. dvoubarevné látkové potahy). 1100 TV stál v Itálii 1.225.000 lir a byl tedy proti standardnímu provedení dražší o čtvrt milionu.

V říjnu 1953 představil Fiat v Paříži sportovní model 1100 TV. Motor měl maximální výkon 48 koní.

Ženevský autosalon byl v roce 1954 místem premiéry pětidveřového kombi, nazvaného pro domácí trh 1100 Familiare. Zadní dveře měly závěsy na pravé straně a po sklopení opěradla zadní lavice vznikl úložný prostor schopný pojmout náklad o hmotnosti až 300 kg. 1100 Familiare mohl být vybaven třetí řadou sedadel, takže mohl převážet šest osob.

Spider 1100 TV Trasformabile (1955–59)

V březnu 1955 debutoval v Ženevě dvoumístný roadster Fiat 1100/103 TV Trasformabile (foto). Z jeho názvu je patrné, že používal mechanické díly z typu 1100 TV. Povedenou karoserii v americkém stylu navrhlo oddělení speciálních karoserií Fiatu (Dipartimento Carrozzerie Derivate e Speciali), které vedl Fabio Luigi Rapi. Typickými prvky bylo panoramatické přední okno a svislé lišty na bocích, oddělující přední a zadní blatníky. Originální byly také nárazníky s velkými svislými členy v rozích karoserie. Plátěná stahovací střecha byla schovaná za sedadly.

V březnu 1955 debutoval v Ženevě dvoumístný roadster Fiat 1100 TV Trasformabile.

V první sérii vzniklo 571 roadsterů. V roce 1956 dostal výkonnější motor a upravenou zadní nápravu.  V tomto provedení bylo vyrobeno dalších 450 Trasformabile. Od roku 1957 se montoval čtyřválec s objemem 1 221 cm3 a výkonem 55 k (40 kW). Tyto dvanáctistovky se s drobnými změnami designu vyráběly až do roku 1959 a prodalo se jich 2 360 kusů.

Mechaniku Fiatu 1100 TV využila v letech 1954 až 1956 karosárna Pinin Farina a postavila kolem 780 dvoudveřových kupé 2+2, které měly kvůli odlehčení dveře, kapotu a víko kufru z hliníkového plechu. Krásná kupé Printemps a Desiree postavila na stejném podvozku také karosárna Vignale.

Druhá série (1956–62)

Po třech letech výroby Fiatu 1100/103 a vyrobení 257 tisíc vozů došlo v červnu 1956 k modernizaci. Druhá série dostala typový kód 103 E, přičemž výroba všech modelů (sedany A, B a TV, kombi Familiare a spider TV Trasformabile) pokračovala dál. Zvýšením kompresního poměru (standardní motor 7:1, TV 8:1) byl výkon zvýšen na 40 k, resp. 53 k (podle CUNA). Podvozek s nezávislým zavěšením předních kol a vinutými pružinami a zadní tuhou nápravou s půleliptickými péry byl nyní měkčí.  Sedany (foto) měly novou přední masku se svislým mřížováním a mlhovkou uprostřed. TV měl navíc pomocná obdélníková světla pod hlavními světlomety a nové schéma dvoubarevného lakování karoserie. Nová byla i přístrojová deska a zavazadelník byl zvětšen umístěním náhradního kola pod podlahu.

Fiat 1100 TV z roku 1956 měl pomocná obdélníková světla pod hlavními světlomety a nové schéma dvoubarevného lakování karoserie.

Další omlazovací kůrou prošel Fiat 1100/103 v září 1957. Sedan s kódovým označením 103 D měl především prodloužené zadní blatníky se svislými světly, větší zadní okno a mírně přepracovanou přední masku s nápisem Millecento uprostřed. Podvozek měl účinnější bubnové brzdy a motor s novou hliníkovou hlavou válců měl výkon 43 k (32 kW). Maximální rychlost vzrostla na 125 km/h.

V roce 1959 se Fiat znovu zaměřil na luxusnější modely řady 1100. Fiat 1100 Lusso (Tipo 103 H), na zahraničních trzích známý také jako Deluxe nebo Luxus, měl čtvercovou mřížku chladiče se znakem Fiatu uprostřed, boční lišty se od předních dveří rozdvojily a vytvořily pás v barvě totožné se střechou. Plnicí hrdlo nádrže se schovalo pod dvířka a nárazníky dostaly gumové dorazy. 1,1litrový motor s výkonem 50 koní umožňoval dosažení rychlosti 130 km/h.

Na turínský autosalon konaný v listopadu 1960 přivezl Fiat tři nové modely řady 1100/103 H: Export, luxusnější Speciale a kombi 1100 Familiare. Export měl nadále karoserii totožnou s 103 H Lusso, zatímco Speciale se stal prvním Fiatem 1100, který měl všechny čtyři dveře se závěsy vpředu a klikami vzadu. Navíc se do něj na přání montovala automatická spojka Saxomat. Velmi podobnou karoserii mělo provedení Granluce, dodávané s motory 1,1 a 1,2 litru.

Třetí série – 1100/103 D a R (1962–69)

Poslední, třetí sérii modelů 1100/103 uvedl Fiat v roce 1962 pod označením 1100 D (písmeno D snad znamenalo anglické delight neboli potěšení či rozkoš). Karoserie se velmi podobala Granluce nebo Speciale, měla ale jednodušší přední masku a zmizela ozdoba na kapotě. Fiat 1100 D se bez větších změn vyráběl do roku 1966.

Úplně posledním modelem řady 1100/103 byl Fiat 1100 R (R znamenalo Rinnovata, tedy obnovený), představený v únoru 1966. Karoserie s rozvorem stále 2 340 mm narostla do délky na 3 965 mm a měla hranatější záď s kulatými koncovými světly a větším kufrem. 1100 R se tak dost podobal svému většímu bratru Fiatu 124, uvedenému na trh ve stejném roce. Stařičký 1,1litrový motor měl výkon 48 koní a spotřeboval v průměru 8 litrů benzinu na 100 km. Nástupcem Fiatu 1100 R se stal v roce 1969 Fiat 128 s předním pohonem.

Fiaty 1100/103 se v licenci vyráběly v řadě zemí. Montovala je například indická firma Premier Automobiles Limited (PAL). Pod názvy Premier President a Premier Padmini se prodávaly až do roku 2000. V německém Heilbronnu je vyráběla společnost Neckar-Automobilwerke a prodávala je pod názvem Neckar 1100 Millecento, Europa nebo Spezial. Montovaly se také v Jugoslávii (Zastava), Argentině, Austrálii, Íránu a Maroku. Posloužily rovněž jako základ ke stavbě užitkových vozidel, pick-upů a minibusů 1100 T.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas