Ferrari 500 Mondial a 750 Monza: Čtyřválcová epizoda

V letech 1953 až 1956 stavěl Ferrari úspěšné lehké sportovní vozy s karoseriemi Scaglietti a Pinin Farina, poháněné řadovými čtyřválci s objemem 2 až 3,4 litru.

Na začátku padesátých let minulého století se Ferrari rozhodl nahradit u sportovních a závodních vozů nejnižší třídy motory V12 navržené Gioacchinem Colombem řadovými čtyřválci, které navrhl Aurelio Lampredi (1917–1989). Inspirací byl lehký a spolehlivý závodní vůz Ferrari 553, poháněný 2,5litrovým čtyřválcem, závodícím v roce 1953 ve formuli 2 a od roku 1954 v F1.

Pro Ferrari byl rok 1953 přelomový, neboť začínalo mistrovství světa sportovních vozů. V prvním ročníku získalo Ferrari titul v soutěži výrobců, když vyhrálo 3 ze sedmi závodů s dvanáctiválcovými vozy 340 MM a 375 MM. Ve stejném roce měly premiéru čtyřválcové typy 625 TF (2,5 litru) a 735 S (2,9 litru). Ferrari vyhrálo i ročník 1954 a jeden ze závodů (Tourist Trophy) vyhrálo čtyřválcové Ferrari 750 Monza. V ročníku 1955 našlo Ferrari přemožitele v podobě legendárních Mercedesů 300 SLR a skončilo druhé.

Dvoulitr nastupuje
Experimenty s Lamprediho čtyřválci vedly k vytvoření legendárního typu Ferrari 500 Mondial. Číselné označení tradičně udávalo objem jednoho válce a název Mondial byl připomínkou dvojnásobného vítězství Alberta Ascariho (1918–1955) na Ferrari v mistrovství světa F1 v letech 1952 a 1953. Barchetta Ferrari 500 Mondial debutovala 20. prosince 1953 na 12hodinovém závodu v Casablance. Za volantem se střídali Alberto Ascari a Luigi Villoresi a skončili druzí za Ferrari 375 MM.

Lamprediho řadový čtyřválec s dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců (DOHC) a objemem 1985 cm3 (vrtání/zdvih 90/78 mm) byl převzat ze závodního vozu formule 2, jeho výkon byl ale snížen na 170 k (125 kW), dosahovaném při 7 000 min-1. Mimořádně lehký vůz (720 kg) s ním dosahoval maximální rychlost 235 km/h. Od závodních vozů Ferrari s motory V12 se čtyřválcové Ferrari lišily tím, že často neměly na kapotě otvor k přívodu vzduchu do karburátoru. Karburátory vozů s motory V12 byly totiž umístěny v prohlubni mezi hlavami válců, zatímco čtyřválce měly dvojici karburátorů Weber po straně.

Ferrari 500 Mondial poháněl Lamprediho řadový čtyřválec s dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců a objemem 1985 cm3.

Karoserie od Scagliettiho a Pinin Fariny

Čtyřválcové sportovní a závodní vozy Ferrari měly na začátku padesátých let rámovou konstrukci podvozku s rozvorem náprav 2 250 mm. Přední kola měla nezávislé zavěšení s nestejně dlouhými trojúhelníkovými rameny a zadní náprava byla typu de Dion. Odpružení obstarávala vpředu i vzadu příčná listová péra. Karoserie prvních Mondialů zhotovili řemeslníci z karosárny Scaglietti, založené v roce 1951 Sergiem Scagliettim v Modeně. Aerodynamická karoserie sportovního kupé byla dlouhá 3 750 mm, široká 1 520 mm a vysoká 1 250 mm. Otevřená barchetta (foto) měla světlomety pod plexisklovými kryty a za sedadlem řidiče umístěném na pravé straně byla opěrka hlavy s kapkovitým krytem. Jeden z vozů Ferrari 500 Mondial s karoserií Scaglietti se v roce 1954 zúčastnil 21. ročníku slavného závodu Mille Miglia. Vittorio Marzotto jej přivedl do cíle na druhém místě za Albertem Ascarim na Lancii D24.

Otevřená barchetta Ferrari 500 Mondial s karoserií Scaglietti měla světlomety pod plexisklovými kryty.

Také Pinin Farina se v roce 1954 pustil do stavby několika dvoumístných spiderů a dvou kupé. Kupé Ferrari 500 Mondial (foto) vyhrálo prestižní trofej Gran Turismo Trophy v roce 2012 na soutěži elegance v Pebble Beach. Farinovy spidery měly rovněž volant na pravé straně a před ním nízký větrný štítek. Sedadlo na levé straně bylo možné zakrýt plechovým dílem. Vozy Ferrari 500 Mondial závodily až do konce padesátých let. V roce 1957 dojel například Francouz Jean Guichet v Mille Miglia na 13. místě.

Kupé Ferrari 500 Mondial z roku 1954 vyhrálo prestižní trofej Gran Turismo na soutěži elegance v Pebble Beach.

V první sérii bylo postaveno 18 spiderů a dvě kupé (berlinetty), většinou karosované Pinin Farinou. Druhá série čítala 10 vozů s karoserií Scaglietti, takže celkem bylo vyrobeno 30 vozů typu 500 Mondial.

750 a 860 Monza

Další čtyřválcový sportovní a závodní vůz představil Ferrari v roce 1954. Vůz nazvaný 750 Monza poháněla třílitrová verze Lamprediho motoru z typu 500 Mondial. Monza byla výrazně výkonnější (250 k/184 kW při 6 000 ot/min), takže i přes vyšší hmotnost (760 kg) vzrostla maximální rychlost na 265 km/h. První vyrobený exemplář Monzy s karoserií od Pinin Fariny se postavil na start prvního závodu 27. června 1954 v Monze. Mike Hawthorn a Umberto Maglioli přivedli Ferrari 750 Monza vítězně do cíle a okruh v Monze dal proto vozu jméno. Velký úspěch potvrdili Jose Gonzales a Maurice Trintignant na druhém místě, rovněž s vozem 750 Monza, tentokrát ale s karoserií Scaglietti (foto). Tento vůz měl stejný rozvor 2 250 mm, byl ale dlouhý 4 165 mm. Měl delší příď a "kapku" za hlavou řidiče.

Ferrari 750 Monza z roku 1954 poháněla třílitrová verze Lamprediho motoru z typu 500 Mondial.

S příchodem typu 750 Monza byl menší 500 Mondial nahrazen dvoulitrovým 500 TR (Testa Rossa). Byl to první vůz Ferrari, který nesl toto slavné jméno. Hlavní konstrukční změna spočívala v použití vinutých pružin místo listových per a synchronizované převodovky s dvoukotoučovou suchou spojkou. Většinu vozů 500 TR karosoval Scaglietti, tři kusy ale vyrobila Carrozzeria Touring z Milána.

V roce 1956 se na závodních drahách objevil model Ferrari 860 Monza (foto), poháněný čtyřválcovým motorem typu 129 s objemem válců zvětšeným na 3 432 cm3 (vrtání/zdvih 102/105 mm). Výkon stoupl na 280 k (206 kW) a při hmotnosti vozu 860 kg dosahovala Monza maximální rychlost 260 km/h. Mezi největší úspěchy patří vítězství na Sebringu 1956, které vybojovali jezdci Fangio a Castellotti. Druzí skončili na stejném voze Musso a Schell. Ve stejném roce obsadily tyto vozy druhé a třetí místo na Mille Miglia.

V roce 1956 se na závodních drahách objevil model Ferrari 860 Monza, poháněný čtyřválcem s objemem válců zvětšeným na 3 432 cm3.

V roce 1956 vznikly ještě další modely Ferrari s čtyřválcovými motory. Ferrari 625 LM poháněl 2,5litrový čtyřválec s výkonem 225 koní. K největším úspěchům patří třetí místo v Le Mans 1956. V roce 1957 vzniklo několik vozů Ferrari 500 TRC s rozvorem prodlouženým na 2 350 mm, používaných soukromými jezdci. V dalších letech používal Ferrari také motory V6, V8 a V10, ale všeobecně jsou vozy se vzpínajícím se koněm ve znaku spojovány s vidlicovými dvanáctiválci.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 



Karel Haas