DeSoto Firedome: Nahoře, dole i uprostřed

Model Firedome byl od roku 1953 prémiovou řadou značky DeSoto. V letech 1955 a 1956 byl naopak nejlevnějším vozem DeSoto a od roku 1957 byl v ceníku DeSoto někde uprostřed.

Modelovou řadu Firedome zavedla automobilka DeSoto patřící do koncernu Chrysler v roce 1952. Karoserie sedanu, kupé a kabrioletu se téměř nelišily od modelu Custom, který v modelovém roce 1952 končil. Firedome také zdědil Chryslerův motor Hemi V8, který byl jedinou pohonnou jednotkou.

Top model (1953–54)

Těsně před zahájením oslav 25. výročí založení automobilky DeSoto (4. srpna 1928) byl představen vrcholný model této značky Firedome modelového ročníku 1953 (foto). Hlavní rysy karoserie zůstaly zachovány a také rozměry šestimístného sedanu byly podobné (délka 5 420 mm, šířka 1 963 mm). Novinkou bylo nedělené, mírně zaoblené přední okno a panoramatické zadní okno. "Zubatá" přední maska zůstala zachována, ale počet "zubů" se zvýšil z 9 na 11. Kromě sedanu se nabízelo pětidveřové kombi, dvoudveřové kupé a kabriolet. Cena modelu De Soto Firedome začínala na 2 740 $. V modelovém roce 1953 bylo vyrobeno přes 64 tisíc vozů.

Dvoudveřové kupé DeSoto Firedome Club Coupe z roku 1953. Novinkou bylo nedělené, mírně zaoblené přední okno a panoramatické zadní okno.

DeSoto Firedome poháněl motor Hemi V8 276 s objemem válců 4 524 cm3, polokulovým spalovacím prostorem, dvojitým karburátorem a maximálním výkonem 161 k (119 kW). Vůz s hmotností kolem 1,7 tuny dosahoval maximální rychlost 158 km/h a na stovku zrychlil za 15,5 s.

Do modelového roku 1954 vstoupil Firedome s mírně upravenou přední maskou. Počet svislých členů se opět snížil na 9, takže směrovky se vešly do otvoru masky. Pozměněny byly také masivní chromované nárazníky a boční lišty. Prodalo se ale jen 70 tisíc vozů a celé vedení společnosti DeSoto dostalo výpověď. Mnohem větší změny designu se chystaly pro modelový rok 1955 u druhé generace Firedome. Designem vozu byl pověřen Virgil Exner (1909–1973), pracující pro společnost Chrysler od roku 1949. 

Druhá generace (1955–56)

V roce 1955 ukončil Chrysler výrobu šestiválcové řady DeSoto Powermaster a vrcholným modelem značky se stala série Fireflite. Tyto kroky měly za následek, že modelu Firedome byl přiřazen status základní úrovně (entry level). Firedome přitom nebylo se svým motorem V8 nijak levné vozidlo. Navíc byl objem motoru zvýšen převrtáním na 4 775 cm3, takže výkon stoupl na 187 k (138 kW). Standardní převodovkou byl dvoustupňový automat Powerflite. Nabízela se také třírychlostní manuální převodovka, ale těch se prodalo jen minimum.

Vozy DeSoto Firedome druhé generace měly rozvor náprav 3 200 mm, jejich délka překročila hranici 5,5 m a šířka se blížila k dvěma metrům (1 989 mm). Podobně jako většina amerických vozů z té doby dostal Firedome ’55 panoramatické přední okno. Prolisy na bocích procházely od světlometů až k zadním blatníkům se svislými koncovými světly. Přední maska zůstala u "zubatého" designu, k sedmi chromovaným ozdobám se ale přidaly i svislé členy nárazníku, pro které byl otvor masky typicky vykrojený. V nabídce byly dvoudveřové modely Sportsman a Special Coupe se střechou bez středových sloupků (hardtop) a kabriolet, čtyřdveřový sedan a pětidveřové kombi Station Wagon (foto).

V nabídce modelů 1955 nechybělo pětidveřové kombi DeSoto Firedome Station Wagon. Opěradlo zadních sedadel bylo sklápěcí.

Také design vozů Firedome modelového roku 1956 (foto) byl bohatý na nápady. Zadní blatníky se okázale zvedly do tvaru ploutví či křídel, zakončených trojicemi koncových světel. Členitá přední maska byla nahrazena mřížkou. Lišty na bocích usnadňovaly dvoubarevné lakování, střecha a prostor na bocích mezi lištami měly odlišnou barvu.

DeSoto Firedome 1956 měl novou přední masku s jemnou mřížkou. Lišty na bocích usnadňovaly dvoubarevné lakování.

Konec příběhu (1957–59)

Do ročníku 1957 vstoupilo DeSoto Firedome s takovými změnami, že jej můžeme považovat za třetí generaci. Radikálně se zvětšila okna kabiny a nově byla navržena celá příď včetně světlometů (u modelu Sportsman dvojitých). Lišty na bocích se přiblížily k prahům a zadní blatníky se ještě více zvedly. S uvedením modelu DeSoto Firesweep (vycházel z Dodge Coronet) se Firedome ocitl cenou někde uprostřed mezi modely Firesweep a Fireflite.
V roce 1958 byl výkon motoru V8 s objemem 5 920 cm3 zvýšen na úctyhodných 300 koní (221 kW). Maximum rychlosti stouplo na 185 km/h a na 100 km/h se Firedome dostal za osm sekund. To všechno ale nedokázalo odvrátit trvalý pokles prodejních čísel (proti předešlému roku téměř o 60%). Na vině byla nejen krize americké ekonomiky, ale částečně i problémy se spolehlivostí modelů 1957.

Posledním pokusem získat zájem zákazníků byl model DeSoto Firedome 1959 (foto). Rozvor náprav zůstal na 3 200 mm, ale díky obrovským zadním křídlům narostla délka na 5 616 mm. Vůz široký 2 metry a vážící 1,8 tuny poháněl Chryslerův vidlicový osmiválec FirePower s objemem 6 277 cm3. Výkon až 309 k (227 kW) umožňoval dosažení rychlosti 192 km/h. Modely Firedome se nabízely v 26 barvách a 190 kombinacích dvojtónového provedení. Koncem roku 1959 bylo zřejmé, že výnosy z prodeje automobilů DeSoto nestačí pokrýt výrobní náklady. Vedení Chrysleru proto rozhodlo ukončit výrobu modelu Firedome a na výrobní lince jej nahradil Imperial, vlajková loď koncernu Chrysler.

Kupé DeSoto Firedome Sportsman mělo opravdu impozantní záď a do kufru se vešlo ledacos.

V modelovém roce 1960 nabízelo DeSoto už jen dva modely, Fireflite a Adventurer. Šest týdnů po uvedení modelů 1961 pojmenovaných jen jako "DeSoto" byla tato značka zrušena a definitivně ukončena výroba trvající 32 let.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas