Panhard Dyna Z (1954–1959): Od hliníku k oceli

Francouzský Panhard vyráběl v padesátých letech lehké osobní vozy s aerodynamickou karoserií a pohonem předních kol vzduchem chlazeným dvouválcem.

Francouzská značka Panhard patří k nejstarším automobilovým výrobcům na světě. Pod názvem Panhard et Levassor ji v roce 1887 založili v Paříži René Panhard a Émile Levassor. Po ukončení druhé světové války se Panhard zaměřil na výrobu levných ekonomických vozů s hliníkovými karoseriemi a vzduchem chlazenými čtyřtaktními motory pohánějícími přední kola. Prvním byl malý Panhard Dyna X, který byl v roce 1954 nahrazen modernějším a větším modelem Panhard Dyna Z. Ten se vyznačoval řadou neobvyklých technických řešení a samonosnou karoserií.

Hliníková první série

Poprvé mohli motorističtí novináři uvidět nový Panhard Dyna Z první série (foto) v červnu 1953 v pařížském restaurantu Les Ambassadeurs. Do výroby se ale dostal až v následujícím roce. Panhard Dyna Z1 měl samonosnou karoserii s rozvorem náprav 257 cm. Na délku měřila 457 cm, byla široká 167 cm a vysoká 143 cm. Vpředu neměla Dyna Z obvyklou mřížku chladiče, ale jen chromovaný nárazník a oválný otvor uprostřed, kterým se dostával vzduch k motoru. Do tohoto otvoru byla umístěna mlhovka obdélníkového tvaru. Malé hlavní světlomety měly chromované rámečky, v horní části rozšířené. Směrovky a koncová světla byly umístěny na bocích vozu před předními a za zadními dveřmi. Dveře měly vyčnívající závěsy na sloupku B, zamaskované lištami. Kliky dveří byly skryté v liště procházející kolem celé kabiny. Ta měla mírně zaoblené přední a zadní okno a větrací okénka v předních dveřích otevíraných po směru jízdy. Lišty zdobily také kapotu motoru a vzadu kolem víka kufru sahajícímu až k nárazníku.

Dveře měly vyčnívající závěsy na sloupku B, zamaskované lištami. Kliky dveří byly skryté v liště procházející kolem celé kabiny.

Aerodynamická karoserie vykázala ve větrném tunelu neuvěřitelnou hodnotu součinitele odporu vzduchu 0,26. V první sérii byla vyrobena z hliníkového plechu (stejně jako předchůdce Dyna X), čímž se dosáhlo mimořádně příznivé pohotovostní hmotnosti kolem 650 kg. Nízká hmotnost a aerodynamické tvary karoserie se podílely na nízké spotřebě paliva. Dědic a syn zakladatele Jean Panhard však nepočítal s tím, že výroba hliníkové karoserie bude výrazně dražší než u konvenční ocelové karoserie a firma se tím ocitla na pokraji bankrotu. V roce 1955 získala automobilka Citroën 25 % akcií Panhardu a sloučila dealerskou síť obou značek. Dyna Z zaplňovala mezeru mezi malými modely 2CV a velkými sedany DS.

Přední kola Panhardu Dyna Z poháněl vzduchem chlazený čtyřtaktní zážehový dvouválec (foto) s protilehlým uspořádáním válců (boxer), známý už z modelu Dyna X. Motor s objemem válců 851 cm3 měl výkon 42 koní (31 kW), který postačoval k dosažení rychlosti 130 km/h při spotřebě benzinu kolem 6,5 l/100 km. Další vývoj motoru pro tento model narážel na nedostatek financí, takže později došlo u modelu Dyna Z Tigre jen ke zvýšení výkonu na 50 koní (37 kW) a rychlosti na 145 km/h.

Vzduchem chlazený čtyřtaktní zážehový dvouválec s protilehlým uspořádáním válců (boxer) byl umístěný před přední nápravou.

Druhá série s ocelovou karoserií

Jak již bylo uvedeno, byla samonosná karoserie Panhardu Dyna Z1 s trubkovými pomocnými rámy vpředu i vzadu vyrobena z hliníkových plechů. V poválečných letech totiž došlo k výraznému omezení výroby letadel a vznikl tak nadbytek hliníkových materiálů nabízených za příznivou cenu. Postupně se začala karta obracet a Panhard byl nucen přijít s druhou sérií Dyna Z2 s karoserií vyrobenou převážně z ocelových plechů. To mělo za následek zvýšení hmotnosti vozu až na 816 kg a bylo nutné překonstruovat zavěšení předních kol se dvěma příčnými listovými péry a změnit vlastnosti tlumičů. V roce 1958 zůstaly z hliníku jen nárazníky, palivová nádrž a některé části motoru a chladicího systému. Jedinou změnou na karoserii bylo přemístění zadních světel z boků na záď (foto).
 
Jedinou změnou na karoserii bylo přemístění zadních světel z boků na záď. Některé vozy měly ochranné plechy na podbězích kol.

Pohodlná karoserie nabízela šest míst na nedělených lavicích, což byla výhoda proti ostatním srovnatelným francouzským vozům Peugeot a Simca. Trochu na štíru však byla Dyna Z se spolehlivostí a nevýhodou byl hluk vzduchem chlazeného motoru.

Sport

Lehké vozy Panhard Dyna Z byly přes slabý dvouválcový motor dobrým sportovním nástrojem. Už krátce po zahájení sériové výroby se vozy Panhard úspěšně zapojily do rallye sportu. Na Rallye Monte Carlo 1954 skončili Francouzi Blanchard a Lecoq na třetím místě a o rok později byli Gillard a Dugat dokonce druzí. Ještě úspěšnější byli finští bratři Kaipalové, kteří v roce 1954 vyhráli s Dynou Z Rallye tisíce jezer. Panhardy zanechaly stopu i na slavné 24hodinovce v Le Mans. Závodní auta s dvouválci Panhard skončila v roce 1954 na 10., 13. a 20. místě. Tragického ročníku 1955 se zúčastnilo 8 vozů s motory Panhard. Dyna Z se stala nejrychlejším vozem ve své třídě, když na trati v Le Mans dosáhla rychlost 190 km/h. Podle reklamních materiálů získala Dyna Z pět stovek vítězství v různých závodech.

Modelů Dyna Z se za pět let výroby prodalo kolem 140 tisíc, včetně menšího počtu dvoudveřových kabrioletů (foto), kombíků a pick-upů Utilitaire. Nástupcem se stal podobný Panhard PL17, vyráběný až do roku 1965. Poslední osobní automobil vyrobil Panhard v roce 1967.

V omezeném množství se vyráběly také dvoudveřové kabriolety se stahovací plátěnou střechou.

Fotogalerie s popisky obrázků:






Karel Haas