Mercedes-Benz 170 V (W136): Před 80 lety

Za předchůdce dnešní řady E je považován čtyřválcový Mercedes-Benz 170 V, vyráběný v letech 1936 až 1942 a po válce až do roku 1953.

Půl roku před zahájením XI. letních olympijských her v Berlíně, provázených nacistickou propagandou, byl ve stejném městě představen na mezinárodní automobilové a motocyklové výstavě (IAMA) nový model značky Mercedes-Benz. Nesl název 170 V, ze kterého bylo možné vyčíst objem řadového čtyřválcového motoru a jeho umístění vpředu (V jako vorn). Odlišil se tak od méně úspěšného modelu 170 H s motorem vzadu (H jako heck), který se začal vyrábět současně s typem 170 V a používal stejný motor. Mercedes-Benz 170 V s továrním kódem W136 nahradil zastaralý typ 170 (W15), poháněný řadovým šestiválcem 1,7 litru a vyráběný v letech 1931 až 1936.

Podvozek, motor a převody

Vývoj nového vozu vyšší střední třídy byl zahájen pod vedením Dr. Hanse Nibela, ale po jeho náhlé smrti v listopadu 1934 nastoupil na jeho místo Max Sailer. Vývojáři typu 170 V, vedení Maxem Wagnerem, zvolili při návrhu vozu zcela nový přístup. Rám podvozku (foto) byl vytvořen z ocelových trubek oválného průřezu uspořádaných do tvaru písmene X a doplněných třemi příčkami. Tento rám měl vyšší torzní tuhost a byl o 80 kg lehčí než srovnatelný žebřinový rám. S pohotovostní hmotností 1100 kg byl 170 V zhruba o 100 kilogramů lehčí než předchůdce Mercedes-Benz 170. Dosahoval maximální rychlost 108 km/h a v průměru spotřeboval 11 litrů benzinu na 100 km.

Rám podvozku byl vytvořen z ocelových trubek oválného průřezu uspořádaných do tvaru písmene X a doplněných třemi příčkami.

Od roku 1926, kdy byla vytvořena společnost Daimler-Benz AG, byl šéfem vývojového oddělení motorů Albert Heeß a pod jeho vedením vznikl také čtyřválec M 136 použitý v typu 170 V. Byl to kapalinou chlazený čtyřtaktní řadový čtyřválec s ventilovým rozvodem SV (s postranními ventily) a objemem válců 1 697 cm3. Tento tříložiskový motor dával s karburátorem Solex 30 BFLVS a kompresním poměrem 6:1 maximální výkon 38 k (28 kW) při 3 400 otáčkách. Výkon motoru se přenášel na zadní kola přes suchou spojku, čtyřstupňovou manuální převodovku a kardanovou hřídel. Převodovka měla synchronizované horní dva stupně (od roku 1940 všechny čtyři). Díky "plovoucímu" uložení motoru byl jeho běh klidný, srovnatelný s šestiválcem. Obě nápravy byly dělené, přičemž přední byla odpružena dvěma příčnými listovými péry a zadní kyvadlová náprava vinutými pružinami. Na všech 16palcových kolech byly kapalinové bubnové brzdy. 170 V měl centrální mazání podvozku.

Devět druhů karoserie

Nabídka karoserií pro typ 170 V byla mimořádně bohatá. Karoserie měly dřevěnou kostru potaženou ocelovým plechem. Nejvíc bylo v letech 1936 až 1942 dodáno čtyřdveřových modelů (přes 37 tisíc) zvaných Limousine (foto). Vozy s rozvorem náprav 2 845 mm měly vnější rozměry 4 270 x 1 570 x 1 560 mm (délka x šířka x výška). Sedany se upravovaly pro taxislužbu přidáním zadního nosiče pro zavazadla. Oblíbené byly i dvoudveřové verze, těch se prodalo přes 9 900.

Nejvíc bylo v letech 1936 až 1942 vyrobeno čtyřdveřových modelů Mercedes-Benz 170 V Limousine (přes 37 tisíc).

Značnou oblibu si rovněž získaly čtyřdveřové modely Cabrio-Limousine s pevnými rámy dveří a stahovací plátěnou střechou. Užitkové verze modelu 170 V zahrnovaly provedení se skříňovou nástavbou za předními sedadly (Kastenwagen) s možností úprav na ambulanci. Pro německou policii a armádu se dodávaly terénní verze (Kübelwagen) se skládací plátěnou střechou a bednou na zádi. Všechny modely 170 V měly náhradní kolo umístěné zvenku v prohlubni na zádi.

Otevřené modely se dodávaly v několika provedeních. Dvoudveřových dvoumístných Cabrioletů A se prodalo jen necelých 800, zatímco čtyřmístné Cabriolety B si oblíbilo desetkrát více zákazníků. Jeden z nich byl k vidění na Legendách 2016 (foto) v pražských Bohnicích. Kabriolety měly zavazadlový prostor za sedadly přístupný jen zevnitř.

Jeden z kabrioletů B byl k vidění v červnu 2016 na Legendách v pražských Bohnicích.

Dvoumístný Sport-Roadster (foto) měl za sedadly víko s nouzovým sedadlem (říkalo se mu sedadlo pro tchyni), které se dalo využít i k umístění zavazadel. Dalšími otevřenými modely byly dvoudveřový a čtyřdveřový Tourenwagen, kterých byla vyrobena necelá tisícovka. V omezeném počtu se před válkou vyráběly dvoumístné sportovní modely 170 VS (W136 S) s motorem o objemu 1 912 cm3 a výkonu 50 k s jedním karburátorem Solex a 80 k se dvěma.

Dvoumístných roadsterů 170 V bylo vyrobeno jen kolem 270 kusů.

Po válce

Během druhé světové války byla továrna automobilky Daimler-Benz v Untertürkheimu na předměstí Stuttgartu těžce poškozena spojeneckým bombardováním. Výroba automobilů byla obnovena v květnu 1946 právě typem 170 V. Do konce roku byly ale vyrobeny jen dvě stovky dodávek, malých nákladních vozů a sanitek. Výroba čtyřdveřových osobních vozů 170 V Limousine se zvolna rozběhla až v červenci 1947. Karoserie byly vzhledově totožné s předválečnými modely 170 V, byly ale celokovové (bez dřevěné kostry) a dodávaly se pouze v černé nebo šedé barvě.

Výroba postupně stoupala až v roce 1949 přesáhla hranici 10 tisíc. Toto první poválečné provedení se vyrábělo do května 1950. O rok dříve se začala vyrábět verze se vznětovým motorem označená jako 170 D a modernizovaný typ 170 S. O nich si povíme v samostatném článku.

V letech 1936 až 1942 vyrobil Daimler-Benz 86 615 vozů typu 170 V a po válce k nim do roku 1953 přibylo ještě dalších 83 190 kusů (včetně 170 D). Datum prvního představení typu 170 V (15. února 1936) je pro značku Mercedes-Benz důležité, neboť tento model je považován za předchůdce dnešní třídy E.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas