Mercedes-Benz 170 D a 170 S: Poválečné návraty

V roce 1946 byla obnovena výroba osobních vozů Mercedes-Benz předválečným typem 170 V. Od roku 1949 se prodával typ 170 D se vznětovým motorem a luxusní 170 S.

Po skončení druhé světové války se musela automobilka Daimler-Benz pustit do opravy poničených továren a vyrovnat se s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, materiálu a energie. Přesto byl už v únoru 1946 vyroben v Untertürkheimu první motor a v květnu byla dokončena montáž prvního poválečného automobilu. Zpočátku se jednalo jen o užitkové automobily s karoseriemi od stuttgartské karosárny Hägele.

Díky tomu, že lisy v Sindelfingenu zůstaly během války téměř nepoškozeny, mohla být v červenci 1947 obnovena výroba předválečného osobního vozu Mercedes-Benz 170 V, vyráběného v letech 1936 až 1942. Vyráběné vozy byly totožné s předválečnými, měly ale celokovové karoserie. Až do měnové reformy v červnu 1948 byla stanovena pevná cena 6 200 říšských marek (RM). Aby se zamezilo převážení objemných karoserií byla konečná montáž postupně přemístěna do Sindelfingenu. 

Návrat k naftě (170 D)

Daimler-Benz patřil v Německu společně s Hanomagem k průkopníkům využití vznětových motorů v osobních vozech. V únoru 1936 se v Berlíně představil Mercedes-Benz 260 D (W138), který je považován spolu s Hanomagem za první sériově vyráběný automobil se vznětovým motorem. V květnu 1949 se na trhu objevil typ 170 D (W136 I D) poháněný vznětovým řadovým čtyřválcem OM 636 I s rozvodem OHV a nepřímým vstřikem paliva Bosch. S objemem 1 697 cm3 dosahoval maximálního výkonu 38 k (28 kW) při 3 200 otáčkách. Karoserie (foto) s rozvorem 2 845 mm byla identická s typem 170 V. Na silnici se daly rozlišit jen podle hlučnějšího motoru 170 D.

V květnu 1949 se na trhu objevil typ 170 D poháněný vznětovým řadovým čtyřválcem s rozvodem OHV a nepřímým vstřikem paliva Bosch.

V květnu 1950 dostaly oba typy 170 V a 170 D nové motory s objemem válců zvětšeným na 1 767 cm3 (vrtání 75 mm, zdvih 100 mm). Benzinový model měl výkon 45 k, diesel o pět méně. Typové označení zůstalo na 170, neboť s číslovkou 180 se počítalo pro připravovaný nový model Mercedes-Benz 180 se samonosnou karoserií, vyráběný od roku 1953. Současně došlo ke zlepšení jízdních vlastností použitím teleskopických tlumičů, zvětšením rozchodu zadních kol a silnějších bubnových brzd. Pohodlí cestujících se zvýšilo rozšířením karoserie o 5 cm (na 163 cm) a zvětšením sedadel. Zavazadlový prostor byl konečně přístupný i zvenku. K odlišení od starších modelů se používalo interní označení 170 Va respektive 170 Da. V letech 1951 a 1952 bylo na ochranu spolkových hranic dodáno policii 530 otevřených modelů 170 Da OTP (Offene Polizei-Tourenwagen) se stahovací střechou a sklápěcím předním oknem (foto).

V letech 1951 a 1952 bylo na ochranu spolkových hranic dodáno policii 530 otevřených modelů 170 Da OTP.

K dalším úpravám došlo v květnu 1952. Vozy označované jako Mercedes-Benz 170 Vb a 170 Db měly jednodílné nárazníky a svislé žebrování po stranách motorového prostoru nahradily dvojice dlouhých vodorovných žeber (foto). 170 Vb a 170 Db zůstaly ve výrobě do srpna 1953.

Mercedes-Benz 170 Vb z roku 1952. Svislé žebrování po stranách motorového prostoru nahradily dvojice vodorovných žeber.

Více luxusu (170 S)

Pro padesátá léta, na prahu německého hospodářského zázraku, neměl Daimler-Benz ve své nabídce luxusní vůz, který by zaujal rostoucí střední třídu. Rozhodl se proto modernizovat úspěšnou řadu 170 V a v květnu 1949 představil Mercedes-Benz 170 S (foto). Při stejném rozvoru 2 845 mm měl o něco větší vnější rozměry (4 455 x 1 684 x 1 610 mm), luxusnější výbavu a byl dražší (sedan stál 10 100 DM). Předek se světlomety umístěnými samostatně mezi maskou chladiče a blatníky se podobal typu 170 Vb. Většími změnami prošla zadní část vozu ze které zmizelo zvenku umístěné náhradní kolo (to bylo nyní položené na dně zavazadlového prostoru) a zvětšily se zadní dveře včetně okna.

V květnu 1949 představil Daimler-Benz typ 170 S. Měl stejný rozvor jako 170 V, o něco větší vnější rozměry, luxusnější výbavu a byl dražší.

Více změn se odehrálo na podvozku a motoru. Bylo přepracováno zavěšení předních kol a obě dělené nápravy měly pérování vinutými pružinami. Řadový čtyřválec s objemem 1 767 cm3 měl nyní se spádovým karburátorem Solex 32 maximální výkon 52 k (38 kW) dosahovaným při 4 000 otáčkách. Limuzína 170 S s hmotností 1 220 kg se dokázala rozjet až a 122 km/h a měla průměrnou spotřebu 12 l/100 km. V letech 1949–52 bylo vyrobeno přes 28 700 sedanů, 1 600 kabrioletů B a 830 kabrioletů A.

Od ledna 1952 se začal prodávat přepracovaný model 170 Sb s továrním kódem W191. Řadicí páku čtyřstupňové převodovky měl nyní umístěnou pod volantem, měl vylepšené topení, hypoidní zadní osu a řetězem poháněnou vačkovou hřídel rozvodu SV. Současně se 170 Sb se začal prodávat dieselový model 170 DS s výkonem 40 k, rychlostí 105 km/h a spotřebou 8,5 litru nafty na 100 km. Vyrobilo se jich necelých 13 tisíc (170 Sb jen 8 tisíc).

Když byl v roce 1953 uveden nový modernější Mercedes-Benz 180 "Ponton" (W120), byla pro zbývající dva roky výroby typu 170 S zvolena cesta maximálního zjednodušení za účelem snížení ceny. Modelů označených jako 170 S-V bylo do září 1955 vyrobeno přes 3 tisíce a modelů se vznětovým motorem 170 S-D necelých 15 tisíc (včetně užitkových variant). Model 170 DS se až do roku 1955 montoval v Argentině.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas