Opel Commodore: Šestiválcový Rekord

Model střední třídy Opel Commodore se vyráběl ve třech generacích v letech 1967 až 1982. Byl šestiválcovou variantou levnějšího Rekordu.

V polovině šedesátých let se Němcům v Západním Německu dařilo díky "hospodářskému zázraku" stále lépe a mohli si dovolit kupovat dražší auta. V Rüsselsheimu si toho byli vědomi, ale kromě drahých a velkých osmiválcových modelů Diplomat a šestiválcových Admiral a Kapitän neměli milovníkům rychlé jízdy co nabídnout za rozumnou cenu.

Hlavní inženýr Opelu Hans Mersheimer se proto rozhodl motivovat svůj tým památnou větou: "Chceme opět jezdit vlevo." Neměl přitom na mysli levosměrný provoz po vzoru Velké Británie, ale levý předjížděcí pruh na německých dálnicích. Nejjednodušší cestou bylo využití nového modelu střední třídy Rekord C, uvedeného na trh v roce 1966, do kterého byl namontován vpředu podélně uložený řadový šestiválcový motor pohánějící zadní kola. 

Commodore A (1967–1971)

Myšlenka vytvořit špičkový model zabudováním šestiválce nebyla pro Opel nová. Nejdražším modelem řady Rekord B se stal v roce 1964 Rekord 6, poháněný 2,6litrovým šestiválcem OHV z modelu Kapitän. Sedan Opel Commodore (foto) uvedený na trh v únoru 1967 měl tedy karoserii Rekordu C s rozvorem náprav 2 668 mm a vnějšími rozměry 4 574 x 1 754 x 1 445 mm (délka x šířka x výška), lišící se pouze mírně pozměněnou přední maskou se svislým mřížováním mezi obdélníkovými světlomety a lepší výbavou. Kromě čtyřdveřové Limousine (10 075 DM) se nabízela i levnější dvoudveřová (9 650 DM) a dvoudveřové kupé se střechou hardtop (bez středových sloupků), které stálo 10 225 DM. Všechny "Commo" (tak jim říkají fanoušci) měly mírně zvlněné boky připomínající láhev Coca-Coly.

Sedan Opel Commodore A byl uveden na trh v únoru 1967. Stál 10 075 DM.

Od začátku se Commodore dodával s řadovými šestiválci 2 239 a 2 490 cm3, které dávaly s jednoduchým karburátorem maximální výkon 95 k/70 kW při 4 800 min-1 resp. 115 k/85 kW při 5 200 min-1. Točivý moment 160 Nm byl u silnějšího motoru zvýšen o 17 Nm. V září 1967 se objevil sportovní Commodore GS 2500 dávající s dvojitým karburátorem 130 k (96 kW). Při hmotnosti 1 160 kg jezdil rychlostí až 185 km/h.

V modelovém roce 1969 se už nenabízel 2,2litrový šestiválec a dvoustupňový automat Powerglide byl nahrazen novou třírychlostní automatickou převodovkou. Základní 2,5litrový motor měl výkon zvýšený o 5 koní. Páka ruční brzdy byla přemístěna z prostoru pod přístrojovou deskou mezi sedadla a objem benzinové nádrže vzrostl z 55 na 70 litrů. V březnu 1970 debutoval nejvýkonnější Commodore GS/E, vybavený systémem vstřikování paliva Bosch D-Jetronic a výkonem 150 k (110 kW). Maximální rychlostí 197 km/h se stal zajímavým nástrojem motorsportu, zvláště v úpravě Steinmetz. Od dubna 1970 se začal nabízet Commodore GS 2800 s karburátorovým šestiválcem objemu 2 784 cm3. Jeho výkon 145 k stačil na dosažení rychlosti 190 km/h. Celkem bylo do roku 1971 vyrobeno 156 500 vozů Opel Commodore A (včetně necelých 10 tisíc verzí GS/E).

Commodore B (1972–1977)

Paradoxně dal novému Rekordu D a tedy i Commodore B ryze "evropské" tvary šéf designu Američan Charles M. Jordan, který předtím pracoval jako šéfstylista GM. Přestože byl Američan, obdivoval italský styl i italský způsob života. Commodore B (foto) měl ve srovnání s předchůdcem jednoduché, půvabné tvary s vystupující obdélníkovou přední maskou a hranatými světlomety po stranách, integrovanými se směrovkami. Velká boční okna byla mírně vypouklá a mimořádně tenké střešní sloupky umožňovaly dobrý výhled do všech stran. Rozvor náprav zůstal proti Commo A stejný (2 668 mm), délka narostla o 3 cm (4 607 mm), byl ale užší (1 718 mm) a nižší (sedan 1 405, kupé 1 370 mm. Podobné tvary karoserie se objevily i u menšího modelu Kadett C, představeného o rok později. Zatímco Rekord D se nabízel i ve verzi kombi, u Commodore B toto provedení chybělo.

Sedan Opel Commodore druhé generace (B) měl vystupující obdélníkovou přední masku a hranaté světlomety po stranách.

Dvoudveřové kupé (foto) už nemělo střechu hardtop a zlom mezi zadním oknem a víkem kufru byl výraznější. Modernímu stylu karoserie odpovídal i vnitřní prostor. Černá přístrojová deska měla před volantem "kapličku" se dvěma kruhovými přístroji (tachometr a otáčkoměr) a vlevo od nich čtyři menší ukazatele, model GS/E měl navíc hodiny umístěné nad středovým tunelem. Podle dnešních měřítek byla ale výbava dost chudá. Dnes samozřejmé bezpečnostní pásy, opěrky hlav, vyhřívané zadní okno nebo halogenové žárovky byly jen za příplatek.

Kupé Opel Commodore B už nemělo střechu hardtop a přechod mezi zadním oknem a víkem kufru byl výraznější.

Podle velikosti a síly motoru si mohli zákazníci vybrat mezi následujícími modely: 2500 S (115 k), 2500 GS (130 k), 2800 (130 k), 2800 GS (142 k) a 2800 GS/E (160 k). Maximální rychlost se pohybovala od 175 do 200 km/h, průměrná spotřeba byla kolem 11 l/100 km. V roce 1975 došlo vzhledem k přísnějším emisním předpisům k mírnému snížení výkonů a modely s 2,5litrovým motorem se přestaly prodávat. Výroba Opelu Commodore B skončila v roce 1977. Prodalo se 140 827 vozů, z toho přes 42 tisíc kupé.

V sedmdesátých letech se modely Rekord a Commodore montovaly v Belgii a Švýcarsku a prodávaly se pod jménem Ranger (lišily se odlišnou přední maskou). Opel Commodore se vyráběl v letech 1973–76 v Íránu (Chevrolet Iran nebo Chevrolet Royale 2500/2800). V jižní Africe montované Commodory s motory Chevrolet se nazývaly Chevrolet 2500, 3800 a 4100. Commodory B se uplatnily i ve sportu. V Intersérii 1974 například jezdil "Jumbo" Commodore s obrovským předním a zadním spoilerem, poháněný šestilitrovým motorem V8.

Commodore C (1977–1982)

Opel Commodore C (foto) debutoval koncem roku 1977 na Mezinárodní automobilové výstavě (IAA) ve Frankfurtu současně s Rekordem E, do výroby se ale dostal až na jaře 1978. Commodore C byl nadále sportovnější a luxusnější verzí Rekordu. Velikost karoserie včetně rozvoru náprav zůstala prakticky beze změn, ale přesto působil proti předchozí generaci mohutněji. Výrazněji se změnila příď s lichoběžníkovou maskou chladiče vsazenou mezi velké obdélníkové světlomety, spojené s velkými oranžovými směrovkami. Velká okna (boční měla nízko umístěnou dolní hranu) zůstávala výhodou tohoto pohodlného cestovního vozu. Commodore C se musel obejít bez verze kupé, neboť tu nahradil Opel Monza. Úplnou novinkou v celé historii typu Commodore bylo prostorné pětidveřové kombi nabízené od roku 1979.

Opel Commodore C debutoval koncem roku 1977. Výrazněji se změnila příď s lichoběžníkovou maskou chladiče vsazenou mezi velké obdélníkové světlomety.

Poslední z commodorů poháněl dobře známý řadový šestiválec 2 490 cm3 s výkonem 115 k (85 kW). Od září 1980 se dal pořídit elektricky zapínaný rychloběh (overdrive). Na přání se dodávala třírychlostní automatická převodovka. V květnu 1981 se začaly dodávat modely se vstřikováním paliva L-Jetronic, které zvyšovalo výkon na 130 koní. Na předních kolech se objevily kotoučové brzdy. Zvláštní výbava zahrnovala tempomat, ohřívání sedadel, elektrické ovládání oken, klimatizaci a také pneumatické nastavení výšky vozu. Commodore se prodával v Austrálii jako Holden Commodore a ve Velké Británii pod názvem Vauxhall Viceroy. V roce 1981 bylo pro královnu Alžbětu II vyrobeno kombi, které používala k převozu svých psů.

Opel Commodore nebyl tak úspěšný, jak se čekalo. Zabíral totiž příliš úzkou mezeru mezi modely Rekord a Senator, byl docela žíznivý a zastaralý motor byl hlučný. Výroba třetí a poslední generace Opelu Commodore byla ukončena v roce 1982 a počet vyrobených vozů se zastavil na čísle 80 820. Commodore zůstal bez nástupce, ale už v roce 1986 se objevil Opel Omega nahrazující Rekord i Commodore.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas