Kaiser Darrin (1954): Hozená rukavice

Roadster Kaiser Darrin, navržený Howardem "Dutch" Darrinem na podvozku kompaktu Henry J, poháněl řadový šestiválec Willys. Prodalo se jen 435 kusů.

Po skončení druhé světové války se velké americké automobilky rozhodly čelit dovozu malých evropských roadsterů (např. Triumph TR2) vývojem vlastních sportovních vozů. Jako první se mohl pochlubit vlastním sportovním vozem koncern General Motors. Na výstavě GM Motorama v roce 1953 představil koncept dvoumístného sportovního vozu Chevrolet Corvette, který se v sedmé generaci vyrábí dosud. Automobilka Ford vyrukovala s protizbraní v podobě dvoumístného Thunderbirdu až o dva roky později a zařadila jej do nově vzniklé kategorie osobních luxusních vozů. Chrysler v tomto směru zaspal, předvedl jen několik studií sportovních vozů.

Také menší americké automobilky se snažily vyplnit mezeru na trhu sportovních aut. Například dvoumístný sportovní vůz Nash-Healey se vyráběl v Anglii pro americký trh. Do britských podvozků se montovaly šestiválce z typu Nash Ambassador. Zajímavým, ale nepříliš úspěšným pokusem byl roadster Kaiser Darrin (známý také jako Kaiser Darrin 161 nebo jen Darrin), navržený Howardem "Dutch" Darrinem (1897–1982) a vyráběný v roce 1954 automobilkou Kaiser Motors.

Howard Darrin

Americký designér Howard A. "Dutch" Darrin (1897–1982) začal svoji dráhu návrháře automobilů v Paříži. Když se v roce 1923 plavil parníkem se svojí manželkou do Evropy, seznámil se zde s americkým designérem Thomasem L. Hibbardem. Společně založili v Paříži návrhářskou kancelář Hibbard & Darrin a navrhovali na podvozky luxusních evropských vozů karoserie, které se vyráběly v Belgii. V době hospodářské krize zakázek ubývalo a v roce 1931 partnerství Darrina s Hibbardem skončilo. Hibbard nastoupil do návrhářského oddělení General Motors, vedeného Harley Earlem. Darrin zůstal ve Francii a spolu s bohatým jihoamerickým bankéřem založil karosárnu Fernandez & Darrin. V roce 1937 se vrátil do Spojených států a v Hollywoodu na Sunset Boulevardu založil vlastní kancelář. Zpočátku spolupracoval s Packardem (navrhl například modely 120 a Clipper) a na konci druhé světové války se stal nezávislým konzultantem automobilky Kaiser-Frazer, založené v červenci 1945.

Pokus o výrobu vlastního dvoudveřového kabrioletu Darrin, představeného v roce 1946, nevyšel mj. kvůli poválečnému nedostatku surovin. Také jeho originální návrhy pro automobilku Kaiser-Frazer se nesetkaly s pochopením a byly nahrazeny konvenčnějšími designy. Temperamentní a hašteřivý Darrin se urazil a z firmy odešel. Když ale Joseph Frazer po dvou letech požádal Darrina, aby se vrátil a zapojil do práce na návrhu kompaktního modelu Kaiser Henry J, Darrin souhlasil.

Kaiser Henry J z roku 1951 byl dostupný rodinný vůz s rozvorem 254 cm a délkou 443 cm. Darrin, aniž by informoval Henryho Kaisera, navrhl na vlastní náklady dvoumístný roadster, využívající mechaniku modelu Henry J. Když v polovině roku 1952 postavil hliněný model, kontaktoval Billa Tritta, který byl průkopníkem využití skelných vláken na karoserie sportovních vozů a nechal si u něj vyrobit prototypovou karoserii. Hotová karoserie byla poslána do Darrinovy kanceláře v kalifornské Santa Monice, kde byla spojena s podvozkem modelu Henry J. Když byl prototyp hotov (foto), pozval Darrin Kaisera, aby si vůz prohlédl.

Howard Darrin pyšně pózuje u prototypu roadsteru Kaiser Darrin.

Kaiser nebyl z vozu příliš nadšen a zlobil se, že nebyl o vývoji informován. Když prohlásil, že nehodlá ve své továrně vyrábět sportovní vozy, Darrin odvětil, že jej tedy bude vyrábět sám. V tom okamžiku zasáhla Kaiserova mladá manželka, která Kaisera doprovázela. Přesvědčovala svého manžela, že tak krásný vůz musí zařadit do výroby, než jej někdo předběhne. Kaiser změnil názor, souhlasil s výrobou a dal dokonce zelenou vývoji čtyřdveřové verze. O pár měsíců později byl veřejnosti představen nový sportovní vůz Kaiser Darrin.

Originální design, slabší výkon

Howard "Dutch" Darrin dal roadsteru Kaiser Darrin (foto) neotřelé tvary s ostrým zlomem mezi předními a zadními blatníky a dveřmi otevíranými zasunutím do blatníků za předními koly. Na toto řešení dveří získal Darrin patent už v roce 1946. Aby byl posuvný mechanismus co nejjednodušší, nebyla do dveří zabudována boční okna. Plátěná střecha typu Landau s velkým zadním oknem se skládala do prostoru za sedadly. Jedinou vadou na kráse byla malá přední maska s dolní hranou ve tvaru V a horní zaoblenou. Jeden novinář napsal, že vůz vypadá jako by chtěl dát polibek.

Díky malé přední masce vypadal Kaiser Darrin jako by chtěl dát polibek našpulenou pusou.

Stejně jako u prototypů byly karoserie sériových roadsterů Kaiser Darrin vyrobeny ze skelných vláken. Před zahájením sériové výroby bylo nutné provést několik změn. Světlomety byly posunuty o 10 cm směrem nahoru a pod ně byly umístěny směrovky tvarem podobné přední masce. Prostor k uložení střechy a kufr dostaly samostatná víka (foto) a dělené šípové přední okno bylo nahrazeno jednodílným s větrnými štítky po stranách. Změnila se také palubní deska, všechny přístroje byly soustředěny před volantem. Pohodlná klubovková sedadla s vinylovým potahem se nabízela v červené, bílé, černé nebo zelené barvě. Na podlaze měl Kaiser Darrin koberce a na přání se daly objednat bezpečnostní pásy.

Prostor k uložení střechy a kufr dostaly samostatná víka. Zaoblené přední okno mělo po stranách větrné štítky.

Kaiser Darrin měl rozvor náprav 2 540 mm a vnější rozměry 4 674 x 1 715 x 1 295 mm. Karoserie se měly vyrábět v Trittově továrně Glasspar, ale nakonec zde byly vyrobeny jen karoserie šesti prototypů. Zbývající karoserie pro 435 sériových vozů si automobilka Kaiser vyrobila sama. Glassparu byla ponechána jen výroba vík a dveří.

Zadní kola poháněl vpředu umístěný řadový šestiválec Willys (foto) s objemem válců 2 638 cm3 a maximálním výkonem 90 k (66 kW), dosahovaným při 4 200 ot./min. Točivý moment měl maximum 172 Nm při 1 600 otáčkách. Při hmotnosti těsně pod tunu dosahoval Kaiser Darrin maximální rychlost 155 km/h, což bylo na sportovní vůz málo. Dvoumístný roadster měl třístupňovou manuální převodovku a bubnové brzdy na všech kolech.

Zadní kola poháněl vpředu umístěný řadový šestiválec Willys s objemem válců 2 638 cm3 a maximálním výkonem 90 koní.

Poměrně vysoká cena (3 700 $), poruchovost (praskající karoserie, problémy se zasouvacími dveřmi) a nepříliš výkonný motor znemožnily, aby se Kaiser Darrin stal důstojným rivalem Corvett a Thunderbirdů. Svoji roli na neúspěchu sehrála i nedůvěra zákazníků k finančnímu zdraví společnosti Kaiser. Ranou osudu byla také sněhová bouře, která poničila 50 vyrobených vozů. Darrin je všechny koupil a po opravě prodával ve svém hollywoodském obchodu. Řada motorů byla doplněna o turbodmychadlo a do šesti roadsterů byly zabudovány motory V8 z vozu Cadillac Eldorado.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas