Ferrari 375 MM (1953–55): Čtyři a půl litru

Když u Ferrari došli při postupném zvyšování objemu svého motoru V12 k 4,5 litru, byl tento závodní motor použit ve sportovních vozech 375 MM (Mille Miglia).

Poprvé se 4,5litrový vidlicový dvanáctiválec s rozvodem DOHC a úhlem rozevření válců 60 stupňů, navržený Aureliem Lampredim (1917–1989), objevil v roce 1950 v jednomístných závodních vozech Ferrari 375 F1. Při svém debutu na Monze v září 1950 skončil tento vůz druhý za vítězem prvního ročníku F1 Ninem Farinou na Alfě Romeo 158. Prvního vítězství v závodu formule 1 dosáhl s Ferrari 375 F1 José Froilán González v anglickém Silverstone. Porazil zde pozdějšího mistra světa Juana Manuela Fangia.

V dvoumístném sportovním voze Ferrari 375 MM ("375" znamenalo tradičně objem jednoho válce a "MM" bylo zkratkou slavného závodu Mille Miglia) byl použit motor V12 (Tipo 108), upravený ze závodní formulové verze zvětšením vrtání z 80 na 84 mm a zkrácením zdvihu z 74,5 na 68 mm. Celkový objem válců se tak nepatrně zvýšil na 4 523 cm3. Se třemi karburátory Weber a kompresním poměrem 9:1 byl při 7 000 otáčkách naměřen maximální výkon 340 koní. Ten postačoval k dosažení maximální rychlosti až 275 km/h.

Tento výkonný motor se spolu se čtyřstupňovou manuální převodovkou montoval do trubkového rámu s podélnými a příčnými nosníky a rozvorem náprav 2 600 mm. Přední kola byla nezávisle zavěšena na dvojitých trojúhelníkových ramenech a příčném půleliptickém listovém péru. Zadní tuhá náprava byla odpružena dvěma podélnými listovými péry. Na všech kolech byly namontovány tlumiče Houdaille. Otevřené dvoumístné karoserie (barchetty) a kupé (berlinetty) stavěla především turínská karosárna Pinin Farina. Zajímavá kupé na podvozku 375 MM postavily i karosárny Ghia a Scaglietti. Podívejme se na některé z nich podrobněji.  

Barchetta "Kimberley"

První barchettu Ferrari 375 MM (foto) postavenou na podvozku číslo 0364AM s karoserií od Pinin Fariny si objednal bohatý americký podnikatel Jim Kimberley, prezident Klubu sportovních vozů. U tohoto osobitého dvoumístného vozu byly typické dozadu otevřené podběhy kol, vsazené světlomety a vzduchové vstupy na kapotě a zadních blatnících. Vůz byl dlouhý 4 190 mm, široký 1 635 mm a vysoký jen 1 090 mm. Pohotovostní hmotnost byla 900 kg. Celkem bylo vyrobeno 15 vozů, některé se lišily tím, že neměly otevřené podběhy.

Dvoumístnou barchettu Ferrari 375 MM s karoserií od Pinin Fariny si objednal bohatý americký podnikatel Jim Kimberley.

Pinin Farinovy berlinetty

Kupé 375 MM Berlinetta s karoserií Pinin Farina (foto) vycházelo z typu 340 MM. Vzhledově byly oba vozy téměř k nerozeznání, 375 MM měla ale větší a výkonnější motor, o 10 cm delší rozvor a plně synchronizovanou čtyřstupňovou převodovku. Oba typy se postavily na start 24hodinového závodu v Le Mans, konaného v červnu 1953 na okruhu de la Sarthe. Za volantem 375 MM se střídali Alberto Ascari a Luigi Villoresi a až do 229. kola se drželi na druhém místě. Nedojeli kvůli poruše spojky. Jeden ze dvou vozů 340 MM skončil pátý, druhý (Spider Vignale) nedojel. Úspěšnější byli Mike Hawthorn a Umberto Maglioli, kteří v roce 1953 vyhráli na okruhu Circuito di Pescara dlouhém 25 km (délka závodu byla 460 km) na Ferrari 375 MM s číslem podvozku 0320AM. Berlinettu 375 MM si oblíbil íránský šáh Rezá Pahlaví a tak si jich koupil hned několik (jako později Ferrari 250 GT).

Kupé 375 MM Berlinetta s karoserií Pinin Farina vycházelo z typu 340 MM. Vzhledově byly oba vozy téměř k nerozeznání.

Zajímavým stylistickým cvičením bylo kupé 375 MM s Pinin Farinovou karoserií, které si v roce 1954 objednal u Ferrari filmový režisér a scénárista Roberto Rossellini jako svatební dar pro svoji manželku, herečku Ingrid Bergman. Podle jiných zdrojů Rossellini koupil vůz až poté, co jej uviděl na pařížském autosalonu. Kupé často označované jako 375 MM Bergman (foto) bylo ukázkou Farinovy geniality. Dlouhá nízká příď byla vpředu zakončena oválnou maskou chladiče a výklopnými světlomety. Malá kabina měla vpředu panoramatické přední okno a svislé zadní okno bylo "orámované" náznakem křidélek.

Kupé 375 MM s Pinin Farinovou karoserií si v roce 1954 objednal u Ferrari filmový režisér a scénárista Roberto Rossellini jako svatební dar pro svoji manželku, herečku Ingrid Bergman.

Úspěchy 375 MM v roce 1953 se příznivě odrazily na počtu prodaných vozů a inspirovaly Enza Ferrariho, aby společně s Battistou "Pinin" Farinou postavili cestovní vůz třídy GT. Dvoumístné kupé s hliníkovou karoserií, plným jménem Ferrari 375 MM Berlinetta Speciale (foto), bylo postaveno pro turínský autosalon 1955 na podvozku 0490AM. Mělo kožený interiér s náhradním kolem uloženým za sedadly a dobře viditelným díky panoramatickému zadnímu oknu s větracími otvory po stranách. Zadní blatníky se zvedaly do náznaku křidélek zakončených koncovými svítilnami. Za předními koly byly na bocích umístěny velké větrací otvory (podobné měl Mercedes-Benz 300 SL).

Dvoumístné kupé Ferrari 375 MM Berlinetta Speciale s hliníkovou karoserií bylo postaveno pro turínský autosalon 1955 na podvozku 0490AM.

Vignale, Scaglietti, Ghia

Také další italští karosáři stavěli na podvozku 375 MM svoje kreace. Prvním vozem s 4,5litrovým motorem V12 byl spider s karoserií Vignale, postavený na podvozku typu 340 MM (0286AM). Vůz zpočátku sloužil továrnímu týmu Ferrari k testování a potom byl prodán americkému dovozci vozů Ferrari Luigimu Chinettimu. Ten jej poslal na mexický závod Carrera Panamericana, kde ale nedojel pro poruchu. Dalším vlastníkem se stal Allen Guiberson, který dal vozu opěrku hlavy s ploutví a natřel jej bílou barvou. Phil Hill a Richie Ginther tento vůz přivedli do cíle na "Carreře" 1954 na druhém místě celkové klasifikace.

Zajímavou historii má i kupé Ferrari 375 MM s karoserií Scaglietti. Filmový režisér Roberto Rossellini byl milovníkem vozů Ferrari a váženým zákazníkem. Jeho sbírka obsahovala modely 166, 212, 250 MM a dva 375 MM. Jedním z nich byl závodní spider s karoserií Pinin Farina, který si Rossellini převzal na jaře 1954. Po čelním nárazu do stromu nechal Rossellini opravit podvozek a na něj si nechal vyrobit karoserii kupé u Scagliettiho z Modeny. Krásné kupé bez nárazníků mělo původně zelenou barvu s červeným interiérem. Později tento vůz zakoupil a restauroval vedoucí pracovník společnosti Microsoft Jon Shirley. Na soutěži elegance v Pebble Beach v roce 2014 získal tento vůz ocenění "Best of Show".

Pro turínský autosalon 1955 připravila karosárna Ghia exkluzivní studii kupé na podvozku 375 MM (0476AM) s mimořádně dlouhou přídí a dvoubarevným lakováním karoserie (lososová a tmavě šedá). Mezi světlomety zaplňovala příď masivní oválná maska chladiče s širokým chromovaným rámem. Vůz byl postaven pro bohatého amerického zákazníka Roberta Wilkeho z Milwaukee a dodnes má najeto jen kolem 14 tisíc kilometrů.

Slavný Lamprediho motor V12 byl použit i v dalších modelech Ferrari 375 – America a Plus s motorem V12 o objemu necelých 5 litrů. Ty si ale zaslouží samostatný článek.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas