Austin A40 (1947–1953): Devon, Dorset a Sports

Po válce se Austin pustil do výroby malých vozů A40. Čtyřdveřové Devony a dvoudveřové Dorsety poháněl čtyřválec 1,2 litru. Kabriolety A40 Sports vyráběl společně s Jensenem.

Anglickou automobilku Austin Motor Company založil v roce 1905 baron Herbert Austin (1866–1941). Továrna postavená poblíž Birminghamu v Longbridge vyráběla od začátku automobily a v roce 1913 měla 2 300 zaměstnanců, kteří vyrobili kolem 1 500 čtyřválcových modelů. V roce 1922 začal Austin vyrábět úspěšný malý model Seven. Během druhé světové války vyráběl nákladní vozy a bombardéry Lancaster. Po válce byla výroba osobních aut obnovena čtyřválcovým modelem Sixteen a vedení automobilky se ujal Leonard Lord. 

Jakousi směsicí starých a nových technologií byl model Austin A40 Devon, představený britskému tisku v říjnu 1947 na pařížském autosalonu. Nový vůz byl přijat s rozpaky, kritizován byl především jeho konzervativní vzhled.

A40 Devon a A40 Dorset (1947–1952)

Čtyřdveřový Devon (foto) s rozvorem náprav 2 350 mm a rozměry 3 886 x 1 549 x 1 613 mm (délka x šířka x výška) a dvoudveřový Dorset měly společnou konstrukci s rámovým podvozkem a ocelovou karoserií. Devon měl za okny dveří další boční okno, zatímco Dorset měl jen čtyři boční okna. Světlomety byly již zapuštěné do předních blatníků a vysoká kapota byla vpředu zakončena zaoblenou chromovanou mřížkou chladiče. Nad ní bylo ve středu kapoty umístěno okřídlené písmeno A. Od roku 1950 měly Devony a Dorsety na bocích kapoty nápis "Austin of England." Za příplatek se dodávalo posuvné střešní okno a topení. 

Kombinací starých a nových technologií vznikl model Austin A40 Devon, představený v říjnu 1947 na pařížském autosalonu.


Zadní kola poháněl kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHV, objemem válců 1 197 cm3 a maximálním výkonem 41 k (30 kW) dosahovaným při 4200 min-1. Vozu s hmotností kolem tuny dovolil dosáhnout maximální rychlost 110 km/h, ale na stovku se dokázal vyšplhat až za 40 s. Průměrná spotřeba se podle testu časopisu The Motor pohybovala kolem 8,5 l/100 km.

Přední kola měla nezávislé zavěšení a jejich pérování obstarávaly vinuté pružiny. Vzadu zůstala tuhá náprava odpružená půleliptickými listovými péry. Bubnové brzdy Girling o průměru 229 mm byly vpředu ovládané hydraulicky a vzadu mechanicky. Později se hydraulika objevila i vzadu a rychlostní páka se přemístila z podlahy na sloupek řízení.

Kromě sedanu Devon a tudoru Dorset se vyrábělo třídveřové kombi Countryman (foto) se svisle půlenými zadními dveřmi a šesti bočními okny. Countryman byl šestimístný, ale zadní sedadla se dala složit a pak se dozadu vešel půltunový náklad. Oblíbená byla také užitková verze (van) se zadní částí bez bočních oken a pickup s otevřeným nákladovým prostorem za dvoumístnou kabinou. Austin A40 Devon se montoval z kitů v Petone na Novém Zélandu a pár jich tam prý jezdí dodnes. V roce 1948 byl v Longbridge postaven prototyp A40 Dorset Tourer s plátěnou střechou. V Anglii se nevyráběl, ale v Austrálii se montoval v několika verzích. Celkem bylo do roku 1952 vyrobeno kolem 450 tisíc vozů Austin A40. Drtivá většina byla čtyřdveřových Devonů, dvoudveřových Dorsetů (foto) bylo do roku 1949 vyrobeno jen 16 tisíc.

Třídveřové kombi Austin A40 Countryman se svisle půlenými zadními dveřmi a šesti bočními okny.


A40 Sports (1950–1953)

Při pohledu na sportovní vůz Jensen Interceptor napadlo šéfa Austinu Leonarda Lorda, že by mohl Austin vyrábět společně s automobilkou Jensen Motors z nedalekého West Bromwiche otevřený sportovní vůz využívající mechaniku Austinu A40 Devon. Čtyřmístný kabriolet Austin A40 Sports (kresba) debutoval v roce 1949 na londýnském autosalonu. Hliníkovou karoserii střídmých tvarů navrhl Eric Neale z Jensen Motors (navrhl také Interceptor). Karoserie vozu s rozvorem 2 337 mm a délkou 4 039 mm se vyráběly v továrně Jensen a odtud se převážely do Longbridge, kde se vozy dokončovaly. Stejně jako ostatní modely A40 měl Sports na přídi "letící A" a na bocích kapoty nápis " Austin of England". 

Čtyřmístný kabriolet Austin A40 Sports debutoval v roce 1949 na londýnském autosalonu. Hliníkovou karoserii střídmých tvarů navrhl Eric Neale.


Střední část podvozku měla krabicový tvar zvyšující tuhost karoserie otevřeného vozu. 1,2litrový čtyřválec měl díky dvěma karburátorům SU výkon zvětšený na 46 k (34 kW), tedy o 5 koní víc než sedan Devon. Rychlost se zvýšila na 125 km/h a zrychlení z klidu na stovku se zkrátilo na 26 s. Spotřeba proti Devonu narostla zhruba o litr. Mechanické díly podvozku byly převzaty z Devonu (vpředu vinuté pružiny, vzadu listová péra). Výroba A40 Sports proběhla ve dvou sériích. Série GD2 se začala vyrábět v listopadu 1950 s přístrojovou deskou identickou s Devonem a řadicí pákou převodovky na podlaze. Druhá série GD3 se vyráběla od srpna 1951 do dubna 1953 a měla řadicí páku na sloupku volantu, plně hydraulické brzdy a novou palubní desku s přístroji uprostřed. Z vyrobených čtyř tisícovek vozů Austin A40 Sports jich byla značná část vyvezena do USA, kde se prodávaly za 2 200 $. Ve Velké Británii stály 818 liber, což byla ve srovnání Austinem A40 Devon (500 £) nebo šestiválcovým Vauxhallem Velox (550 £) vysoká cena.

Ve snaze o zvýšení publicity vozu Austin A40 Sports se Leonard Lord vsadil s Alanem Hessem z tiskového oddělení Austinu, že nedokáže s A40 Sports objet zeměkouli za méně než 30 dnů. Cesta uskutečněná v roce 1951 trvala Hessovi pouhých 21 dnů, takže sázku vyhrál. Při přepravě přes moře mu pomáhalo nákladní letadlo společnosti KLM a na souši musel Hess denně ujet v průměru 765 kilometrů.

Nástupcem Devonu se stal Austin A40 Somerset (foto) s modernější karoserií. O něm si povíme v samostatném článku.

Nástupcem Devonu se stal Austin A40 Somerset s modernější karoserií, ale motorem a podvozkem převzatým z Devonu.


Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas