Austin A40 Somerset (1952–1954): Pod křídly BMC

Malé rodinné vozy Austin A40 Devon našly krátce pokračovatele v sedanech a kabrioletech A40 Somerset se stejným motorem a modernější karoserií.

Jaro 1952 bylo pro anglickou automobilku Austin Motor Company životně důležité, neboť došlo ke spojení s automobilkou Morris Motors a vytvoření koncernu British Motor Corporation (BMC). Morris patřící v této době do holdingu Nuffield Organization již vlastnil automobilky MG, Riley a Wolseley, takže BMC se stal největším britským výrobcem automobilů s 39% podílem na trhu motorových vozidel. Všech šest výrobců spadajících do koncernu BMC (šestým byl Austin-Healey) si ponechalo svoje jména, ale později sdílelo společné konstrukce. Prvním předsedou představenstva se stal Lord Nuffield, ale koncem roku 1952 jej vystřídal šéf Austinu Leonard Lord. Hlavním sídlem společnosti BMC se staly tovární objekty Austinu v Longbridge poblíž Birminghamu. Z toho je patrné, že Austin byl dominantním členem celé skupiny.

V roce vzniku BMC přikročil Austin k modernizaci modelu Austin A40 Devon. V souladu s tradicí, kdy modely Austin byly značeny podle výkonu v koních a nazvány podle britských územních celků (hrabství), byl nový vůz nazván A 40 Somerset podle hrabství v jihozápadní Anglii, sousedícím mj. s Devonem a Dorsetem.

Stará konstrukce v novém hávu

Čtyřdveřový Austin A40 Somerset (foto) měl karoserii podobných tvarů s předchůdcem A40 Devon a měl i podobné rozměry. Rozvor náprav měl totožný s typem A40 Sports (2 337 mm), byl dlouhý 4 026 mm, široký 1 600 mm a vysoký 1 588 mm. Proti poněkud zastaralým tvarům Devonu měl Somerset elegantnější linie (říkalo se jim transatlantické) s plynulejším přechodem předních blatníků do boků a posunutím světlometů blíže ke středu. Maska chladiče byla menší a více skloněná, pod světlomety byly umístěny obdélníkové větrací mřížky. Somerset se hodně podobal současně vyráběným větším modelům A70 Hereford a Hampshire.

Maska chladiče byla menší a více skloněná, pod světlomety byly umístěny obdélníkové větrací mřížky.


Somerset převzal rámovou konstrukci Devonu a klasické uspořádání pohonu s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Sdílel s ním také řadu komponent včetně čtyřválcového motoru série B s rozvodem OHV a objemem 1,2 litru. Se spádovým karburátorem Zenith měl výkon 43 k (31,6 kW), jen o dva koně víc než Devon. Udávala se maximální rychlost 110 km/h a průměrná spotřeba kolem 9 l/100 km.

V interiéru Austinu A40 Somerset (foto) se nacházela kůží potažená sedadla a výplně dveří. Přední sedadla byla dělená, těsně k sobě přiléhající a podélně posuvná. Zadní lavice byla bohatě polštářovaná a vešly se na ni až tři osoby. Jednoduchá palubní deska měla ve středu umístěný rychloměr a pod ním 4 obdélníkové ukazatele. Řadicí páka čtyřstupňové převodovky (horní tři rychlosti synchronizované) byla umístěna na sloupku volantu. Páka ruční brzdy, působící na zadní kola, byla umístěna pod přístrojovou deskou v blízkosti volantu.

Přední sedadla byla dělená, těsně k sobě přiléhající a podélně posuvná. Zadní lavice byla bohatě polštářovaná a vešly se na ni až tři osoby.


Kabriolet, co se jmenoval Coupé

Koncem roku 1952 představil Austin dvoudveřový čtyřmístný kabriolet odvozený od sedanu a nazvaný Austin A40 Somerset Coupé (foto). Ve Velké Británii se totiž kabrioletům říkalo Drophead Coupé. Kabriolet nahrazoval dvoudveřový Austin A40 Dorset a rovněž Austin A40 Sports. Karoserie kabrioletu vyráběla firma Carbodies z Coventry. Přístup k zadním sedadlům usnadňovala dělená přední sedadla, která se dala sklopit. Kabriolet stál včetně daně 705 liber.

Karoserie kabrioletu vyráběla firma Carbodies z Coventry. Přístup k zadním sedadlům usnadňovala dělená přední sedadla, která se dala sklopit.


V roce 1953 vyrobil Austin pětisetkusovou sérii  sedanů nazvaných Austin A40 Somerset Special s 1,2litrovým motorem, jehož výkon byl zvýšen použitím dvou karburátorů SU. Rychlost narostla na 119 km/h a majitelé se mohli těšit z vylepšeného interiéru a dvojtónového lakování karoserie.

O Austinu A40 Somerset se říkalo, že je pomalý a hlučný. Částečně to bylo způsobeno tím, že zapalování bylo upraveno kvůli tehdejší nízké hodnotě oktanového čísla paliva prodávaného ve Spojeném království ve snaze zabránit klepání motoru. Když se na trhu objevilo kvalitnější prémiové palivo, začal BMC dodávat soupravy ke zvýšení výkonu a spotřeby paliva. Tato souprava (kit) obsahovala nový rozdělovač a tenčí těsnění hlavy válce, které trochu zvýšilo kompresní poměr nad standardních 7,2:1.

Japonský Somerset

V prosinci 1952 byla podepsána dohoda mezi BMC a japonskou automobilkou Datsun (později Nissan) o licenční výrobě vozidel Austin v Japonsku pomocí kompletních kitů (CKD - Complete Knock Down Kits) dodávaných z Velké Británie. První v Japonsku vyrobené Somersety (foto) se začaly dodávat na japonský trh (nesměly se exportovat) v dubnu 1953. Montáž japonských vozů A40 Somerset byla ukončena v listopadu 1954, kdy se přešlo na typ A50 Cambridge.

Austiny A40 Somerset se montovaly v Japonsku pomocí kompletních kitů dodávaných z Velké Británie.


Do konce roku 1954 bylo vyrobeno kolem 173 tisíc vozů Austin A40 Somerset, včetně 7 243 kabrioletů. Nástupcem se stal Austin A40 Cambridge se stejným motorem a zcela novou moderní samonosnou karoserií.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas