Cadillac 1957: Loučení Harleyho Earla

Posledními vozy Cadillac, které navrhl Harley Earl byly modely ročníku 1957, poháněné motory V8 365. Vozy série 60, 62, 75 a Eldorado měly podobné tvary s velkými zadními ploutvemi.

Harley Earl (1893–1969), rodák z Hollywoodu nazývaný da Vincim Detroitu, byl od roku 1927 šéfem designu u koncernu General Motors. Stvořil první koncept Buick Y-Job (1939) a je považován za průkopníka křidélek (nebo chcete-li ploutví) na zadních blatnících (první je měl Cadillac ročníku 1948). V roce 1958, poté co dohlédl na design další generace vozů Cadillac, odešel na odpočinek. Jeho nástupcem ve vedení oddělení designu a stylingu GM se stal Bill Mitchell.

Automobily Cadillac série 62 modelového ročníku 1957 poháněl benzinový vidlicový osmiválec s rozvodem OHV a objemem válců 5 972 cm3 (365 kubických palců). S karburátorem Rochester a kompresním poměrem 10:1 dával maximální výkon 300 k (221 kW) při 4 800 otáčkách. Pro modely Eldorado byl výkon zvýšen na 325 koní. Krouticí moment měl maximum 542 Nm. Motor měl litinový blok a pět ložisek klikové hřídele.

Série 62

V roce 1957 se začala vyrábět pátá generace série 62 s novým trubkovým rámem ve tvaru písmene X bez bočních podélníků. Karoserie se tím snížila o 7,5 cm bez ztráty užitečného prostoru, ale některým zákazníkům a dealerům se nové modely Cadillac zdály příliš malé. Mřížka chladiče už nebyla rozdělena nárazníkem jako u ročníku 1956. Chromovaný nárazník se zvedal až k horní hraně přední masky a kapkovitá zakončení dostala gumové dorazy. V rozích se pod nárazníkem objevily dvojice malých kruhových světel. Kapotu zdobil zlatý erbovní znak umístěný nad zlatou lištou ve tvaru V a dvojice malých křidélek. Čtyřdveřový Cadillac 62 vyráběný v roce 1957 měl rozvor náprav 3 289 mm (129,5 palců), byl dlouhý 5 484 mm, široký 2 032 mm a vysoký 1 501 mm. Dvoudveřové modely, kabriolet (foto) a Coupé de Ville, byly kupodivu o něco delší (5 611 mm).  

Kabriolet Cadillac série 62 z roku 1957 měl chromovaný nárazník zvedající se až k horní hraně přední masky. Kapkovitá zakončení dostala gumové dorazy.

Standardní modely série 62 se daly snadno rozpoznat podle štěrbin před zadními koly zvýrazněné svislou lištou se sedmi vodorovnými výčnělky. Prolisy nad zadními koly byly zakončeny dvěma kruhovými koncovými světly a zvýrazněny širokou chromovanou lištou. Ostré ploutve na zadních blatnících se zvětšily a zdobily je erby značky Cadillac. Modely De Ville měly navíc nápisy na předních blatnících.

Eldorado série 62

Modely Eldorado série 62 třetí generace se od standardní série 62 lišily především tvarováním zádě. Velké zašpičatělé "žraločí" ploutve končily u malých kruhových světel. O tom, že jde o ELDORADO informoval nápis na víku kufru. Spodní část zadních blatníků byla za koly pokryta panely z nerezové oceli, do kterých byly umístěny koncovky výfuku a zpětné světlomety. Vpředu se Eldorado lišilo jen tím, že dvojitá křidélka ze z kapoty přemístila na přední blatníky. Kromě dvoudveřového kabrioletu Cadillac 62 Eldorado Special Biaritz (foto), dlouhého 5 641 mm, bylo vyrobeno několik kusů čtyřdveřových modelů Eldorado Sedan Seville.

Eldorado se od standardní série 62 lišilo především tvarováním zádě. Velké zašpičatělé "žraločí" ploutve končily u malých kruhových světel.

Eldorado Brougham série 70

Do nejluxusnější třídy měl namířeno Cadillac Eldorado Brougham série 70 (foto), jehož úkolem bylo postavit se na americkém trhu proti Fordovu modelu Lincoln-Continental Mark II. Tento nezapomenutelný automobil byl představen v prosinci 1956 a na jaře 1957 se začal v malé sérii vyrábět. Eldorado Brougham navrhl Ed Glowacke, vycházel přitom z konceptů Park Avenue a Orleans. Tento ultraluxusní, ručně vyráběný vůz měl vpředu čtyři světlomety (v některých amerických státech byly zakázané), čtyři dveře otevírané proti sobě (přední po směru jízdy, zadní proti směru jízdy) a střechu hardtop bez středových sloupků. Nerezové panely kolem zadních kol byly protažené v prazích až k podběhům předních kol. Design zádě vycházel z Eldorada série 62, ale koncová světla byla umístěna v lištách ploutví. Uprostřed zadních dveří byla svislá štěrbina s pěti vodorovnými lištami. Při rozvoru 3 200 mm měl vnější rozměry 5 494 x 1 994 x 1 410 mm a vážil kolem 2,4 tuny.

Luxusní Cadillac Eldorado Brougham série 70 měl vpředu čtyři světlomety, čtyři dveře otevírané proti sobě a střechu hardtop bez středových sloupků.

Cena vozu Eldorado Brougham 1957 přesahovala 13 tisíc amerických dolarů, což byl dvojnásobek ceny Eldorada série 62 a více než kolik stál Rolls-Royce Silver Cloud stejného ročníku. Brougham měl střechu z nerezové oceli, vzduchové pérování s centrálním kompresorem a se samočinným nastavováním světlé výšky (navrhli je Lester Milliken a Fred Cowin), elektricky nastavitelná sedadla s pamětí dvou pozic, 15palcové nízkoprofilové pneumatiky s úzkými bílými boky, automatické otevírání kufru, tempomat, elektricky ovládanou anténu a zámky dveří, zdvojený systém vytápění, schránky na rukavice, nápoje, cigarety a kosmetiku, elektrické ovládání oken, hliníková kola , klimatizaci a mnoho dalších vymožeností. Kožený interiér se nabízel ve 44 barevných kombinacích včetně koberců z jehněčí kůže. U vzduchového odpružení se vyskytly vážné problémy a někteří majitelé si jej nechali nahradit konvenčním pérováním s vinutými pružinami. Vozů Eldorado Brougham s karoseriemi Fleetwood se v roce 1957 prodalo jen 400 kusů.

V roce 1957 prodal Cadillac 146.841 vozů, přičemž nejvíce bylo modelů série 62 (66.847 kusů), následovaly Coupe de Ville (23.813 kusů), Sedan de Ville (23.808 kusů), Eldorado (3900 kusů) a Eldorado Brougham série 70 (400 kusů). Neměli bychom zapomenout na sérii 60 (Sixty Special) s rozvorem 3 377 mm a délkou 5 700 mm, kterých bylo vyrobeno 24 tisíc a obří limuzíny Fleetwood série 75 (foto) s rozvorem 3 802 mm a délkou 6 metrů (4 069 kusů).

Obřích limuzín Cadillac Fleetwood série 75 s rozvorem 3 802 mm a délkou 6 metrů bylo vyrobeno 4 069 kusů.

Z modelového ročníku 1957 vycházel i Cadillac 1958, který se lišil jen drobnými úpravami vzhledu a dvojitými světlomety u všech modelů.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas