DAF 33 až 66: Holandský trabant s variátorem

Vedle náklaďáků a autobusů vyráběl DAF malé rodinné vozy s plynule měnitelným převodem. DAF 33 a 44 poháněl vzduchem chlazený dvouválec, typy 55 a 66 používaly čtyřválce Renault.

Nizozemskou automobilku DAF založil v roce 1928 Hubert van Doorne (říkali mu "Hub") společně s investorem A. H. Huengesem, ředitelem pivovaru v Eindhovenu. Van Doorne několikrát opravil Huengesovi jeho vůz a ten byl tak spokojený, že mu nabídl financování vlastního podniku. Hub si v pivovaru otevřel malou dílnu a v roce 1932 ji společně s bratrem Wimem van Doorne přejmenoval na Van Doorne's Aanhangwagen Fabriek (zkráceně DAF). Od roku 1936 se stal DAF výlučným vlastnictvím bratrů van Doorne a zabýval se výrobou nákladních automobilů.

Po skončení druhé světové války firma rozšířila výrobu o trailery, autobusy a vojenská vozidla a v roce 1949 změnila jméno na Van Doorne's Automobielfabrieken, přičemž zkratka DAF zůstala zachována. V polovině padesátých let se DAF pustil do vývoje malého rodinného vozu se vzduchem chlazeným dvouválcem pohánějícím zadní kola. Hub van Doorne přišel s nápadem samočinného převodového ústrojí s klínovými řemeny. Konstruktér Johan van der Brugghen navrhl systém, ve kterém se točivý moment motoru přenášel přes spojku a krátkou spojovací hřídel do skříně s dvojicí řemenů a dvojicí axiálně posuvných řemenic kuželového tvaru. Řemenice byly spojeny s hnacími hřídeli zadních kol takže plnily také funkci samosvorného diferenciálu.

První osobní vůz DAF s plynule měnitelným převodovým poměrem Variomatic (systém CVT) byl představen v únoru 1958 na autosalonu v Amsterdamu pod názvem DAF 600. Zájem veřejnosti předčil očekávání a DAF získal čtyři tisíce objednávek. V roce 1961 jej doplnil DAF Daffodil (anglicky to znamená květinu narcis) se silnějším plochým dvouválcovým motorem o objemu 746 cm3. Jeho levnější verze se jmenovala DAF 750. V následujících letech používaly systém Variomatic modely DAF 33, DAF 44, DAF 55 a DAF 66, o kterých si povíme podrobněji.

DAF 33 – vylepšený Daffodil

Kompaktní dvoudveřový DAF 33 (foto) s rozvorem náprav 2 050 mm a vnějšími rozměry 3 630 x 1 440 x 1 380 mm se od Daffodilu lišil jen mírně upravenou přídí se dvěma nad sebou umístěnými mřížkami, širšími střešními C sloupky a ostřejšími tvary střechy a bočních oken.

DAF 33 s hmotností 660 kg měl maximální trvalou rychlost 105 km/h a spotřeboval 6 až 7,5 l benzinu na 100 km.

Pod kapotou byl umístěn čtyřtaktní vzduchem chlazený plochý dvouválec (boxer) s rozvodem OHV, objemem 746 cm3 (vrtání/zdvih: 85,5/65 mm) a maximálním výkonem 26 k (19 kW), dosahovaným při 4 000 otáčkách. Točivý moment měl maximum 53 Nm při 2 700 min-1.  Výkon motoru se přenášel na zadní kola přes bezstupňovou automatickou převodovku Variomatic měnící převodové poměry od 16,4:1 až po 3,9:1. Malý vůz s hmotností 660 kg dosahoval maximální i trvalou rychlost 105 km/h a spotřeboval 6 až 7,5 l benzinu na 100 km.

DAF 33 měl všechna kola nezávisle zavěšená, odpružení obstarávalo vpředu příčné listové péro a vzadu vinuté pružiny. Vůz měl bubnové brzdy, pneumatiky 135x12, nádrž na 32 litrů benzinu a poměrně velký zavazadlový prostor (440 litrů). Podvozek neměl žádná mazací místa. Celkem bylo v letech 1958 až 1974 vyrobeno v Eindhovenu 312 tisíc vozů typu DAF 600, DAF 750, Daffodil a DAF 33.

DAF 44 – italský design

Téměř současně s typem 33 byl v září 1966 představen model DAF 44 (foto). Byl to první vůz vyrobený v nové továrně DAF v Bornu (provincie Limburg). Pohlednou dvoudveřovou karoserii se stupňovitou zádí navrhl známý italský designér Giovanni Michelotti. Ve srovnání s modelem DAF 33 byla prostornější. Rozvor se prodloužil o 200 mm na 2 250 mm, délka narostla na 3 850 mm a šířka na 1 540 mm.

DAF 44 měl dvoudveřovou karoserii se stupňovitou zádí, kterou navrhl známý italský designér Giovanni Michelotti.

Objem dvouválcového boxeru byl zvětšením zdvihu na 73,5 mm zvýšen na 844 cm3, což vedlo k posílení na 34 k (25 kW) při 4 500 otáčkách. Kompresní poměr zůstával nízký (7,5:1), takže bylo možné používat nízkooktanové palivo, dodávané do motoru spádovým karburátorem Solex 40 PICS. Samozřejmostí byla samočinná řemenová převodovka Variomatic umístěná před zadní nápravou. DAF 44 dokázal uhánět rychlostí 125 km/h a na 100 km spotřeboval 7–8 l benzinu.

Bezrámový podvozek měl přední kola nezávisle zavěšena na příčném listovém peru a teleskopických vzpěrách Mc Pherson s tlumiči Koni. Zadní kyvadlové polonápravy byly zavěšeny na šikmých suvných ramenech a odpérovány vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči. Vůz měl hřebenové řízení, hydraulicky ovládané bubnové brzdy a pneumatiky 135 SR-14. Díky kompaktnímu motoru mohlo být pod přední kapotou umístěno náhradní kolo, takže v kufru bylo víc prostoru pro zavazadla.

DAF 44 posloužil jako základ speciálního vozidla Kalmar KVD 440 Tjorven, používaného švédskou poštou. Kromě dvoudveřového sedanu se vyrábělo také kombi s nahoru výklopným zadním oknem a pickup. Do listopadu 1974 vyjelo z továrny v Bornu 167 902 vozů typu DAF 44.

DAF 55 – s motorem Renault

V prosinci 1967 se zrodila výkonnější verze modelu DAF 44 nazvaná DAF 55 (foto). Jelikož dvouválcový boxer byl již na konci svých možností, uzavřel DAF partnerství s francouzským Renaultem a do svých malých rodinných vozů začal montovat čtyřválcový kapalinou chlazený motor Renault B110 s rozvodem OHV, objemem válců 1 108 cm3 (vrtání/zdvih: 70/72 mm) a maximálním výkonem 45 k (33 kW). Ke změnám došlo také na podvozku, přední příčné listové péro bylo nahrazeno podélně montovanými torzními tyčemi. Zadní kyvadlové polonápravy se samočinnou převodovkou Variomatic zůstaly beze změn. Bezpečnost jízdy zvýšil dvouokruhový brzdový systém a kotoučové brzdy na předních kolech.

DAF 55 používal čtyřválcový motor Renault B110 s objemem válců 1 108 cm3 a maximálním výkonem 45 k (33 kW).

Na Michelottiho karoserii se mnoho nezměnilo, jen na přídi se znovu objevila mřížka přivádějící vzduch k chladiči. Rozměry karoserie sedanu a kombi zůstaly beze změn, novinkou modelového roku 1968 bylo luxusněji vybavené dvoudveřové kupé 2+2. Silnější motor si snadno poradil s hmotností 785 kg, takže DAF 55 dokázal trvale udržet maximální rychlost 135 km/h a zrychlit z klidu na stovku za 20,4 s. Od prosince 1967 do září 1972 bylo vyrobeno přes 164 tisíc vozů DAF 55.

Úspěšné vystoupení vozu DAF 55 v maratónu London–Sydney inspirovalo dealery k vydání balíčku Marathon zahrnujícího hliníková kola, úpravy interiéru a podvozku a díly ke zvýšení výkonu čtyřválce B110 na 65 k (48 kW). V roce 1971 se začal prodávat tovární balíček 55 Marathon zvyšující výkon čtyřválce na 63 koní a rychlost na 145 km/h. DAF 55 Marathon v provedení sedan a kupé měl širší kola, pruhy na bocích a posilovač brzd.
Vozy DAF 55 se čile zapojily do motoristického sportu aby dokázaly, že automatická převodovka Variomatic je spolehlivá. V roce 1968 například vyhrály Alpskou rallye a Rob Slotemaker skončil na 17. místě ve zmíněném maratónu London-Sydney dlouhém 16 500 km. Známý účastník rallye Paříž-DakarJan de Rooy si postavil vozidlo s pohonem všech kol, motorem Ford uprostřed a speciální převodovkou Variomatic a získal s ním mnoho úspěchů na mezinárodní rallycrossové scéně.

DAF 66 alias Volvo 66

Posledním ze série dafů s automatickou převodovkou Variomatic byl DAF 66 (foto), vyráběný od září 1972. Čtyřválec Renault B110 byl upraven za účelem snížení emisí, přesto měl vyšší výkon (54 k/40 kW). Zadní náprava a převodovka Variomatic byly na základě zkušeností ze závodů formule 3 kompletně přepracovány. Variomatic byl robustnější a ke zlepšení manévrů při nízké rychlosti byl přidán diferenciál. Kyvadlové polonápravy byly nahrazeny nápravou De Dion. Karoserie modelů DAF 66 (dvoudveřový sedan, kupé a třídveřové kombi) měly přepracovaný předek se zvětšenou mřížkou chladiče.

Elegantní kupé DAF 66 Marathon mělo sportovní sedadla a mlhovky umístěné v masce chladiče.

Vozy DAF 66 se prodávaly v základním provedení De Luxe, Super Luxe (s kotoučovými brzdami vpředu a čalouněnými sedadly) a Marathon s mlhovkami v masce chladiče a sportovními sedadly. Od roku 1973 se Marathon dodával s čtyřválcem 1 289 cm3 a výkonem 58 k (43 kW).

Do roku 1975 bylo v Bornu vyrobeno 146 297 vozů DAF 66 a 1 200 vozů DAF YA 66 s plátěnou střechou, určených pro nizozemskou armádu. V roce 1974 převzala DAF švédská automobilka Volvo a po roce představila mírně přepracovanou verzi "šedesátšestky" nazvanou Volvo 66.

Převodovky s plynule měnitelným převodovým poměrem (CVT) byly levnější alternativou k automatickým převodovkám s měničem momentu a používají se v omezené míře dodnes. Pod názvem Xtronic ji například používá Nissan X-Trail.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas