De Tomaso Mangusta: Americká síla s italským švihem

Italská automobilka De Tomaso z Modeny vyrobila v letech 1967 až 1971 čtyři stovky dvoumístných sportovních kupé Mangusta s karoserií Ghia a motory Ford V8.

Vášnivý závodník a podnikatel argentinského původu Alejandro de Tomaso odjel do Evropy, aby si splnil svůj sen – vytvořit supersportovní automobil nesoucí jeho jméno. Alejandro de Tomaso se narodil 10. července 1928 v Buenos Aires v rodině význačného politika. Jako mladík propadl kouzlu automobilových závodů a po vzoru otce se začal zajímat o politiku. Když se ocitl v opozici proti diktátorovi Péronovi, odešel v roce 1955 do Itálie, kde pokračoval v závodění. Poitalštil si křestní jméno na Alessandro a oženil se s dcerou bohatého amerického bankéře Isabellou Haskellovou, se kterou se účastnil vytrvalostních závodů. V automobilovém sportu to dotáhl až ke dvěma startům ve formuli 1 a v roce 1959 založil v Modeně na Via Jacopo Peri firmu De Tomaso Automobili.

Začínal kusovou výrobou prototypů a závodních automobilů a na začátku šedesátých let minulého století se pustil i do stavby sportovních vozů. Na turínském autosalonu v roce 1963 představil dvoumístné kupé Vallelunga s laminátovou karoserií Fissore, poháněné 1,6litrovým čtyřválcem z Fordu Cortina. Kvůli problémům s tuhostí lisovaného páteřového rámu a zadního trubkového pomocného rámu jich bylo vyrobeno jen kolem padesáti.

Mangusta zabíjející kobry

Stánek italské karosárny Ghia na turínském autosalonu v roce 1966 se stal místem premiéry dalšího sportovního vozu značky De Tomaso nazvaného Mangusta. Mangusta je zvíře žijící v Africe, které dokáže zabít jedovatou kobru ukousnutím hlavy. Říká se, že De Tomaso zvolil toto jméno po rozhovorech s Carrollem Shelbym o náhradě typu Shelby Cobra závodním vozem vyráběným u De Tomasa v Modeně. K dohodě však nedošlo neboť Shelby se mezitím zapojil do závodního programu Ford GT40. Alessandro de Tomaso a Carroll Shelby nicméně zůstali přáteli a první motory pro Mangustu dodal právě Shelby.

Giugiarova karoserie Ghia

Tvůrcem působivé karoserie dvoumístného kupé třídy Gran Turismo (GT) byl Giorgetto Giugiaro, který tehdy pracoval ve studiu Ghia (vlastní firmu Italdesign založil až o dva roky později). Vůz s rozvorem 2 500 mm, délkou 4 275 mm, šířkou 1 830 mm a výškou jen 1 100 mm měl motor umístěný uprostřed za sedadly. Typickým znakem Mangusty byly dvojité křídlové dveře nad prostorem pro motor a zavazadla (foto), které se daly otevírat směrem nahoru samostatně nebo oboje najednou. Zadní okno bylo proto pochopitelně dělené.

Typickým znakem Mangusty byly dvojité křídlové dveře nad prostorem pro motor a zavazadla, které se daly otevírat směrem nahoru.

Na sedadlo řidiče a spolujezdce byl přístup normálními dveřmi se závěsy vpředu. Za dveřmi byla malá boční okénka a za nimi tři větrací otvory na každé straně. Chladič byl umístěn vpředu a chladicí kapalina se přiváděla k motoru trubkami. Do nízké přídě (foto) byly zasazeny dvojice kruhových světlometů a mezi ně byla zakomponována lichoběžníková mřížka chladiče.

Do nízké přídě byly zasazeny dvě dvojice kruhových světlometů a mezi ně byla zakomponována lichoběžníková mřížka chladiče.

Motory Ford V8

V letech 1967 až 1971 postavil De Tomaso 401 vozů Mangusta, přičemž 150 bylo určeno pro  evropské zákazníky a zbytek byl v provedení pro Severní Ameriku. Zpočátku měly mangusty za sedadly výkonný vidlicový osmiválec Ford 289 HiPO s objemem válců 4 728 cm3 a maximálním výkonem 310 koní (228 kW), přenášeným na zadní kola přes pětistupňovou manuální převodovku ZF. Později vyrobené modely (převážně určené pro Severní Ameriku) používaly motory Ford 302 V8 s rozvodem OHV, které při objemu válců 4 949 cm3 a stupni komprese 9,8 dávaly až 305 koní. Mangusta vážila 1 322 kg a dosahovala rychlost 210 km/h (motoristický novinář Paul Frère tvrdil, že jel s mangustou 250 km/h). Zrychlení z klidu na stovku trvalo mangustě jen 6 s.

Těžká na zadek

Umístění těžkého motoru s litinovým blokem nad zadní nápravou způsobilo nepříznivé rozložení hmotnosti v poměru 68% na zadní nápravu a 32% na přední. Příliš nepomohlo umístění chladiče vpředu a rozložení zhoršovala i lehká hliníková přední kapota. Mangusta měla proto širší zadní pneumatiky. Zatímco přední kola měla pneumatiky rozměru 185 HR15, zadní měla 225 HR15. Na všech kolech (přední 7x15, zadní 7,5x15) byly namontovány kotoučové brzdy Girling. Přední kotouče měly průměr 292 mm, zadní 280 mm. Přední i zadní kola byla nezávisle zavěšena na trojúhelníkových ramenech s vinutými pružinami a zkrutným stabilizátorem. Vůz měl standardně klimatizaci a elektrické stahování oken.

Od roku 1970 se modely určené pro USA vyráběly se dvěma světlomety sklopenými směrem dolů a uváděnými do funkčního stavu vyklopením směrem nahoru. V tomto provedení (foto) bylo vyrobeno zhruba 50 vozů. Pro viceprezidenta General Motors Billa Mitchella byl postaven jeden vůz s motorem Chevrolet.

Od roku 1970 se modely určené pro USA vyráběly se dvěma světlomety sklopenými směrem dolů a uváděnými do funkčního stavu vyklopením směrem nahoru.

Název Mangusta byl oprášen na přelomu tisíciletí, když se z konceptu De Tomaso Biguà (návrh Marcello Gandini) stal krátce sportovní vůz De Tomaso Mangusta a po rozchodu s partnerem Kjellem Qvalem (dovozce vozů Maserati do USA) model Qvale Mangusta (foto). Těchto vozů se skládací pevnou střechou a motorem Ford Cobra SVT V8 bylo v letech 2000 až 2002 vyrobeno 284 kusů.

V letech 2000 až 2002 bylo vyrobeno 284 kusů sportovních vozů Qvale Mangusta se skládací pevnou střechou a motorem Ford Cobra SVT V8.

Mangusta nebyla ve své době drahá, v Itálii stála 6 845 000 lir a v USA 11 500 dolarů. Vytýkalo se jí ale nepříznivé rozložení hmotnosti, stísněný vnitřní prostor, malá světlost a poněkud problematické jízdní vlastnosti. Podle dostupných pramenů stále existuje zhruba 250 ze 401 vyrobených vozů a jejich majitelé si je cení až na 260 tisíc eur. Nástupcem Mangusty se stal v roce 1971 slavnější De Tomaso Pantera.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas