Dodge Charger (1968–1970): Bullitův případ

Dodge Charger druhé generace přinesl nové tvary a výkonný model R/T s motorem o výkonu až 425 koní. Speciály Charger 500 a Daytona měly úpravy ke zlepšení aerodynamiky.

První generace modelu Dodge Charger se Američanům představila poprvé na Nový rok 1966 při utkání v americkém fotbalu v kalifornské Pasadeně. Pro modelový rok 1968 navrhl designér Richard Sias druhou generaci na platformě B s novými tvary, které jej ještě více vzdálily od modelu Coronet, ze kterého Dodge Charger původně vycházel.

1968

Charger druhé generace modelového ročníku 1968 měl samonosnou dvoudveřovou ocelovou karoserii kupé se střechou typu fastback, rozvorem 2 970 mm a vnějšími rozměry 5 280 x 1 946 x 1 350 mm. Hlavní stylistickou změnou byla linie boků ve stylu lahve od Coca-Coly s vrcholy nad předními a zadními koly. Ostře useknutá záď (inspirovaná závodními vozidly) se čtyřmi kruhovými světly tvořila náznak spoileru. Široké zadní střešní sloupky zakrývaly při pohledu zboku zadní okno a napodobovaly tak splývavou záď první generace (foto).

Ostře useknutá záď se čtyřmi kruhovými světly tvořila náznak spoileru. Široké zadní střešní sloupky zakrývaly při pohledu zboku zadní okno.

Vpředu si Dodge Charger zachoval širokou masku chladiče se skrytými světlomety. Místo elektromotoru se nyní světlomety natáčely do funkční polohy vakuově. Na dveřích a na motorové kapotě se objevily dvojité prolisy naznačující větrací otvory. V interiéru se změnilo uspořádání přístrojů na palubní desce a zadní sedadla už nebyla sklápěcí, ale pevná. Zavazadlový prostor byl čalouněný vinylovým materiálem.

Standardním motorem byl vidlicový osmiválec s rozvodem OHV a objemem válců 5 211 cm3 (318 kubických palců). Se stupněm komprese 9,2 a dvojitým spádovým karburátorem Stromberg dával 230 k (SAE) při 4 400 otáčkách. To postačovalo k tomu, že vůz s hmotností 1 580 kg mohl uhánět rychlostí až 170 km/h. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 17 l/100 km. Na výběr byla třístupňová manuální převodovka nebo automat TorqueFlite. V polovině modelového roku 1968 převzal roli základního motoru řadový šestiválec s objemem 3 680 cm3 (225 kubických palců) a výkonem 147 koní. Komu výkony základních modelů nestačily mohl si vybrat mezi dvěma motory V8 s objemem 6 277 cm3 (383 kubických palců) a výkony 290 nebo 330 koní.

R/T (Road/Track)

Zájemcům o opravdový "muscle car" připravili u Dodge v roce 1968 špičkové provedení Chargeru nazvané R/T (Road/Track), což znamenalo, že vůz je určený k silničnímu provozu i na závodní dráhy. Charger R/T se dodával s motorem 426 Hemi (objem 6 974 cm3, výkon 425 k, 225 km/h) nebo starším 440 Magnum (objem 7 206 cm3, výkon 375 k, 210 km/h).

Dodge Charger R/T (foto) se snadno rozpoznal podle "čmeláčích" (bumble-bee) pruhů na zádi se dvěma tenkými pruhy vně a dvěma tlustými pruhy uvnitř. Pruhy se nabízely v bílé, černé nebo červené barvě a kdo je nechtěl mohl bezplatně zažádat o jejich odstranění.

Široké zadní střešní sloupky zakrývaly při pohledu zboku zadní okno a napodobovaly tak splývavou záď první generace chargeru.

Černý Dodge Charger 440 R/T se proslavil ve filmu Bullitův případ, kde byl hlavním aktérem desetiminutové honičky v ulicích San Franciska, pronásledován Stevem McQueenem s Fordem Mustang GT 390. V modelovém roce 1968 se prodalo 96 100 chargerů (včetně 17 tisíc Chargerů R/T).

1969

Modelový rok 1969 přinesl několik úprav na karoserii chargeru, navržených Harveyem Winnem. Nová přední maska (foto) byla ve středu rozdělena na dvě části a kruhová zadní světla byla nahrazena podélnými. Byla přidána nová řada Special Edition (SE), která mohla být kombinovaná s provedením R/T (R/T-SE). Charger SE měl kůží potažená přední sedadla, dřevem obložený volant a dýhou vykládaný přístrojový panel. Mírnou úpravou prošly "čmeláčí" pruhy: mezi dvěma tenkými pruhy byl nyní jeden silný. Nabízelo se také střešní okno, byl o něj však malý zájem.

Nová přední maska modelu Dodge Charger ročníku 1969 byla ve středu rozdělena na dvě části.

Charger 1969 se nabízel s motory 225 Six, 318 V8 a 383 V8 (se dvěma karburátory dával 290 koní a se čtyřmi 330 k). Modely R/T poháněl 383 a 440 Magnum a 426 Hemi (s oranžovým blokem). V roce 1969 bylo vyrobeno necelých 90 tisíc vozů Dodge Charger.

Speciály (Charger 500 a Daytona)

Když vozy Charger R/T neuspěly v sérii NASCAR proti Fordům, ukázalo se ve větrném tunelu, že zadní okno a vystrčená přední maska nejsou aerodynamicky výhodné. Vznikla proto série 500 kusů speciálů Charger 500 se zadním oknem zasazeným do svažující se střechy a přední maskou se čtyřmi světlomety převzatou z typu Coronet. Standardním motorem byl 400 Magnum s manuální převodovkou. S motory 426 Hemi jich bylo vyrobeno jen 67 a automatickou převodovku TorqueFlite mělo jen 40 vozů.

Dodge Charger 500 nesplnil na okruzích NASCAR očekávání a proto vznikl ve spolupráci s firmou Creative Industries model Dodge Charger Daytona s aerodynamickým laminátovým "nosem" dlouhým necelého půl metru a vysokým zadním přítlačným křídlem zakotveným v zadním pomocném rámu. Daytona dosáhla na zkušební dráze koncernu Chrysler v Chelsea (Michigan) rychlosti 330 km/h. Prodalo se 503 vozů Dodge Charger Daytona.

1970

Do posledního modelového roku vstoupil Charger druhé generace s několika drobnými změnami. Vpředu (foto) se objevil masivní chromovaný nárazník obepínající mřížku chladiče. Do mřížky byly zakomponované světlomety uváděné do pracovní pozice elektromotory. Modely 500 a R/T měly vzadu atraktivní široký panel zadních světel. Uvnitř dostal charger nová klubovková sedadla, upravené panely ve dveřích a klíček zapalování byl přemístěn z palubní desky na sloupek řízení.

Dodge Charger modelového ročníku 1970 měl vpředu masivní chromovaný nárazník obepínající mřížku chladiče.

V seznamu nabízených motorů se poprvé objevil šestiválec 440 Six Pack. Se třemi dvojitými karburátory dával 394 k (290 kW). Konkurence z vlastní stáje, "pony car" Dodge Challenger, způsobil pokles prodeje vozu Dodge Charger na 46 576 kusů. Podíl na tomto poklesu mělo i prudké zvýšení cen pojistného v USA. V sezoně 1970 závodů NASCAR dokázal Charger desetkrát zvítězit a Bobby Isaac se stal vítězem Grand National Championship.

Také třetí generace modelu Dodge Charger, vyráběná v letech 1971 až 1974 na platformě B, si zachovala základní rysy předchůdce, měla ale rozvor zkrácený o 5 cm.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas