Ferrari 250 GT: Velká turistika z Maranella (1. část)

V roce 1954 začal Ferrari používat u svých sportovních vozů označení GT (Gran Turismo). Prvním bylo kupé 250 Europa GT následované typem 250 GT Boano/Ellena, Berlinettou a kabrioletem.

Od založení značky Ferrari před sedmdesáti lety se objem dvanáctiválcových motorů sportovních vozů Ferrari šplhal postupně od 1,5 litru (typ 125 S) až k hranici tří litrů u typu Ferrari 250 v roce 1952. Téměř všechny modely s číslovkou 250 v názvu používaly vidlicový dvanáctiválec s objemem 2 953 cm3 (Tipo 125), který pro Ferrari navrhl skvělý konstruktér Gioacchino Colombo (1903–1988), narozený v Legnanu na předměstí Milána. Colombův motor V12 s úhlem rozevření válců 60 stupňů, vrtáním 73 mm, zdvihem 58,8 mm a rozvodem OHC se vyznačoval vysokými výkony a nízkou hmotností. Většina sportovních vozů Ferrari 250 GT používala dva rozvory náprav: krátký 2 400 mm (SWB) a dlouhý 2 600 mm (LWB). Podívejme se nyní chronologicky na první vozy Ferrari třídy Gran Turismo.

250 Europa GT (1954)

Prvním cestovním vozem Ferrari, u kterého se začalo používat označení GT (Gran Turismo) byl typ Ferrari 250 Europa GT (foto) s Colombovým třílitrovým motorem V12, představený veřejnosti na pařížském autosalonu v roce 1954. Karoserii tohoto střízlivě tvarovaného kupé s rozvorem 2 600 mm navrhl Battista "Pinin" Farina a zavedl přitom několik stylistických prvků, které se později pravidelně objevovaly na vozech Ferrari. Byla to především eliptická maska chladiče (menších rozměrů proti předcházejícím modelům) nebo světlomety mírně zapuštěné do karoserie.

Prvním cestovním vozem Ferrari, u kterého se začalo používat označení GT (Gran Turismo) byl typ Ferrari 250 Europa GT.

Z karosárny Pinin Farina vzešla ještě druhá verze, nazvaná Ferrari 250 Europa GT Competizione Speciale (foto) s velkými větrací otvory za předními koly, zajímavě tvarovanou zádí s výklopným víkem zahrnujícím zadní okno a výraznými "ploutvemi". Tento vůz údajně vlastnila slavná švédská herečka Ingrid Bergman. Celkem bylo postaveno 44 kusů typu Ferrari 250 Europa GT. Řada z nich se dostala do rukou známých osobností, například nizozemského prince Bernharda nebo manželky belgického krále Leopolda III.

Ferrari 250 Europa GT Competizione Speciale z roku 1954 s velkými větrací otvory za předními koly.

Dvoumístné kupé Ferrari 250 Europa GT mělo vpředu třílitrový motor V12, který při kompresi 8,5 a se třemi karburátory Weber 36DCZ3 dával maximum 220 k (162 kW) při 7 000/min. Díky tomu mohla Europa GT s hmotností 1 050 kg uhánět rychlostí až 230 km/h.

250 GT Boano & Ellena (1956)

Nástupce typu 250 Europa GT se představil v roce 1956 v Ženevě. Karoserii dvoumístného kupé navrhl opět Pinin Farina, ale protože prvních zhruba 70 vozů postavila karosárna Boano v Turině, začalo se mu říkat Ferrari 250 GT Boano Coupe (foto). Farina totiž neměl potřebné kapacity k sériové výrobě, neboť jeho nová továrna v Grugliascu nebyla ještě hotová. V roce 1957 převzal továrnu Boano v Brescii synovec Ezio Ellena, takže posledních 50 karoserií těchto vozů vyrobila Carrozzeria Ellena.  Vozy pojmenované 250 GT Ellena měly vyšší střechu a ve dveřích neměly větrací okénka. Jediný vyrobený kabriolet byl prodán americkému sběrateli Bobu Lee přímo ze stánku na autosalonu v New Yorku.

Nástupcem typu 250 Europa GT bylo dvoumístné kupé Ferrari 250 GT Boano navržené Pinin Farinou. Prvních zhruba 70 vozů postavila karosárna Boano.

Kupé Ferrari 250 GT Boano/Ellena používalo stejný motor jako Europa GT a mělo také stejný rozvor 2 600 mm. Vůz měl plně synchronizovanou čtyřstupňovou převodovku, později doplněnou o rychloběh. Bubnové brzdy na všech kolech byly později nahrazeny kotoučovými.

250 GT Berlinetta "Tour de France" (1956)

V polovině padesátých let byly typy Ferrari 250 Europa a 250 GT nejlepší vozy třídy Gran Turismo na trhu a velmi dobře se prodávaly. Proto se Enzo Ferrari rozhodl vyrábět závodní verzi typu 250 GT Berlinetta, nazvanou Competizione. Tyto v podstatě závodní vozy upravené k běžnému provozu na silnicích měly převážně karoserie Scaglietti navržené Pinin Farinou (foto) s rozvorem náprav 2 600 mm (LWB) a rozměry 4 400 x 1 650 x 1 280 mm. Kupé Ferrari 250 GT Competizione bylo později neoficiálně pojmenováno "Tour de France" na počest trojnásobného vítězství v tomto desetidenním závodě v letech 1957 až 1959 v kategorii vozů třídy GT. Vozy Ferrari 250 GT přivedl vítězně do cíle Belgičan Olivier Gendebien se spolujezdcem Lucienem Bianchim.

Ferrari 250 GT Berlinetta zvaná Tour de France s karoserií Scaglietti vyrobenou podle návrhu Pinin Fariny.

Třílitrový motor V12 získával na síle a postupně se jeho výkon zvýšil z původních 240 koní na 260 k (191 kW) při 7 000/min. Do roku 1959 bylo vyrobeno 77 (podle jiných pramenů 84) kusů ve čtyřech sériích. Vozy se v detailech mírně lišily, některé například neměly průhledné kryty na reflektorech. Na ženevském autosalonu v roce 1956 vystavil Scaglietti vlastní prototyp 250 GT, známý jako 250 GT Berlinetta série I "bez žaluzií". Scaglietti jich v Modeně vyrobil 14 a k tomu ještě 9 berlinett série I a II se 14 žaluziemi za bočními okny (14-louvre). V polovině roku 1957 byla uvedena třetí série se třemi žaluziemi a zakrytými světlomety, vyrobená v počtu 18 kusů. 36 vozů poslední čtvrté série mělo světlomety pod průhlednými kryty a jeden větrací otvor za bočními okny. Ugo Zagato vyrobil pět superlehkých vozů podle vlastního designu bez větracích otvorů a s "boulemi" na střeše.

250 GT Cabriolet (1957)

Otevřené vozy byly velmi žádané na americkém trhu a zvláště ve slunné Kalifornii. Není proto divu, že se objevily i v nabídce automobilky Ferrari. První prototyp kabrioletu Ferrari s karoserií od Pinin Fariny se představil na ženevském autosalonu v roce 1957 (foto). Jeho pozdějším vlastníkem se stal tovární jezdec Ferrari Peter Collins. Na standardním podvozku s rozvorem 2 600 mm bylo postaveno 36 vozů. V roce 1959 se v Paříži objevil kabriolet druhé série. Do roku 1962 jich bylo postaveno kolem 200 kusů. Oba vozy byly otevřenými verzemi modelů s karoseriemi kupé.

Kabriolet Ferrari 250 GT první série s karoserií Pinin Farina. Na podvozku s rozvorem 2 600 mm bylo postaveno 36 vozů lišících se v detailech.

Webový server Motor Trend Classic umístil Ferrari 250 GT Cabriolet série I na deváté místo v seznamu deseti největších Ferrari všech dob. Další vozy Ferrari 250 GT si připomeneme v druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas