Vauxhall Cresta: Kočár pro královnu

Britská automobilka Vauxhall vyráběla v letech 1954 až 1972 šestiválcový model Cresta, který byl zpočátku luxusnější variantou Vauxhallu Velox. Čtyři generace se označovaly písmeny E, PA, PB a PC.

Zakladatelem britské automobilky Vauxhall byl skotský námořní inženýr Alexander Wilson. V roce 1857 založil v londýnské čtvrti Vauxhall dílnu na výrobu čerpadel a lodních motorů. Prvním čtyřkolovým vozidlem Vauxhall byl jednoválcový automobil z roku 1903. Firma se úspěšně rozvíjela a v roce 1905 byla hlavní část výroby přemístěna do Lutonu v hrabství Bedfordshire. Brzy poté se název změnil na Vauxhall Motors.

V listopadu 1925 koupil firmu Vauxhall americký koncern General Motors a pod novým vedením se začal vyrábět dvoulitrový osobní vůz Cadet a náklaďák Bedford. Během druhé světové války se výroba v Lutonu přeorientovala na tanky Churchill. První sedan poválečné konstrukce Vauxhall Velox se představil v roce 1948 současně s čtyřválcovým modelem Wyvern se stejnou karoserií. Šestiválcový Velox, nahrazující předválečný typ 14-6, dostal v roce 1951 novou moderní karoserii v americkém stylu. Od roku 1954 se začala vyrábět luxusněji vybavená verze nazvaná Cresta. Trojice modelů Velox, Cresta a Wyvern s podobnou karoserií se nabízela až do roku 1965.

Cresta E (1954–57)

Výroba Vauxhallu Cresta E první generace (foto) byla v Lutonu spuštěna v roce 1954 se stejným motorem jako Velox, řadovým šestiválcem s rozvodem OHV a objemem 2 262 cm3. S karburátorem Zenith dával maximum výkonu 62 koní (46 kW) při 4 000 otáčkách. Vůz s hmotností 1,1 tuny s ním dosahoval rychlost 132 km/h. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 12 l/100 km. Cresta měla stejně jako Velox rozvor náprav 2 616 mm a karoserie v americkém stylu (design David Jones) s rozměry 4 372 x 1 689 x 1 562 mm (délka x šířka x výška) se lišila jinou přední maskou a luxusnější vnitřní výbavou. Cresta se nabízela s koženým nebo textilním čalouněním, standardně byla vybavena topením, hodinami, zapalovačem cigaret, lampičkou osvětlující kufr při otevření víka a zrcátkem na vnitřní straně sluneční clony u spolujezdce. Za příplatek se nabízelo rádio. Samozřejmě nechyběly široké chromované lišty na kapotě, typické pro značku Vauxhall.

Karoserie Vauxhallu Cresta E v americkém stylu měla rozměry 4 372 x 1 689 x 1 562 mm.

Po roce výroby se představil faceliftovaný model se stahovacími okny dveří (původně byly posuvné) a ostřikovačem předního okna. Úzká maska chladiče měla nyní hrubší mřížování. Tento model se spolu s Wyvernem a Veloxem montoval na Novém Zélandu. K dalším úpravám došlo v roce 1956: přední maska dostala vodorovné mřížování, u motoru se zvýšil kompresní poměr a stěrače poháněl elektromotor. Na bocích se objevily nové okrasné lišty usnadňující dvojtónové lakování karoserie. V červnu 1957 dostala Cresta přepracovaný motor stejného objemu.

V Lutonu bylo do července 1957 vyrobeno dohromady 235.300 vozů Cresta a Velox série E. Vauxhallů Cresta s cenou kolem 930 liber sterlingů (včetně daně) se prodalo přes 166 tisíc. Navíc vzniklo 110.588 spřízněných čtyřválcových modelů Wyvern.

Cresta PA (1957–62)

Druhá generace Cresty, označovaná jako série PA (foto), se ještě více podobala tehdejším americkým vozům. Americkou módu připomínala křidélka na zadních blatnících, panoramatické přední a zadní okno a světlomety chráněné stříškami. Velikost čtyřdveřového vozu se stupňovitou zádí narostla proti první generaci na délku o 13 cm (rozvor 2 667 mm), ale zároveň byla cresta nižší o více než 6 cm. Konverzi sedanů na kombi prováděla firma Friary z Basingstoke (Hampshire). Tato kombi jsou dnes velmi vzácná a sběrateli vyhledávaná.

Panoramatické přední okno připomínalo americké vozy. Zadní okno bylo rozdělené dvěma příčkami.

Pohon zadních kol obstarával řadový šestiválec převzatý ze série E. S objemem válců 2 262 cm3, kompresí 7,8:1 a karburátorem Zenith dával 84 k (62 kW) při 4 400/min. Manuální převodovka byla třírychlostní. Cresta série PA měla nezávislé zavěšení předních kol se stabilizátorem a pérováním vinutými pružinami. Tuhá zadní náprava byla odpružena půleliptickými listovými péry. Bubnové brzdy Lockheed měly průměr 230 mm.

Cresta PA měla vpředu i vzadu lavicová sedadla a aby v ní mohlo sedět šest cestujících měla páku ruční brzdy pod přístrojovou deskou a řadicí páku na sloupku řízení. Topení se dodávalo standardně, připlatit se muselo za rádio, mlhovky, zadní světlomet a venkovní zrcátka. Podle testu britského časopisu The Motor dosahovala Cresta PA rychlost 145 km/h a zrychlovala z klidu na 60 mil/h (97 km/h) za 16,8 s. Majitel musel počítat se spotřebou přes 11 l/100 km.

Na podzim 1959 dostala Cresta PA novou, větší přední masku rozšířenou až pod světlomety a zadní okno rozdělené dvěma příčkami bylo nahrazeno jednodílným panoramatickým oknem. Široké boční chromované lišty byly nahrazeny užšími a tenké lišty protáhly opticky zadní křidélka až k přednímu oknu. V srpnu 1960 došlo k další výrazné změně: řadový šestiválec byl přepracován na čtvercový (vrtání a zdvih 82,55 mm) s objemem 2 651 cm3 a zvýšeným kompresním poměrem na 8:1. Dosáhlo se tím zvýšení maxima výkonu na 95 k (70 kW) při 4 600/min a rychlosti 152 km/h. Cresta měla nyní větší bubnové brzdy a pozměněný tvar zadních světel, do kterých byly zabudované směrovky (předtím byly umístěny v křidélkách). K poslední změně u série PA došlo v říjnu 1961: za příplatek se montovaly přední kotoučové brzdy a dělená přední sedadla.

Od května 1959 se nabízely konverze sedanu Cresta PA na kombi karosárnou Friary. Kombi nazvané Vauxhall Cresta PADX Friary Estate mělo vzadu nahoru vyklápěné dveře a střešní spoiler. Jeden z nich vlastnila i britská královna Alžběta II a sama jej řídila při cestách do Windsoru. Do července 1962 bylo vyrobeno přes 174 tisíc vozů Cresta a Velox.

Cresta PB (1962–65)

Třetí verze cresty, série PB (foto), přišla v roce 1962 s konzervativnějším designem bez zadních křidélek, méně zaobleným předním a zadním oknem a plochou kapotou. Karoserie s rozvorem 2 730 mm a vnějšími rozměry 4 610 x 1 790 x 1 490 mm se podobala modelu Vauxhall Victor FB uvedenému o rok dříve a sdílela s ním některé díly, například dveře. Šestiválec s objemem 2 651 cm3 byl převzat ze série PA bez větších změn a měl stejný výkon 95 koní. Přední diskové brzdy se dostaly do standardní výbavy. Přední kola měla lichoběžníkové zavěšení a vinuté pružiny, zadní tuhá náprava byla odpružena listovými péry.

Série PB přišla v roce 1962 s konzervativnějším designem bez zadních křidélek, méně zaobleným předním a zadním oknem.

V říjnu 1963 začala firma Martin Walter Ltd. nabízet konverze na pětidveřové kombi s prodlouženou střechou a zadním víkem ze skelných vláken. V roce 1964 byl objem motoru zvětšen na 3 293 cm3 (vrtání 92 mm) a výkon stoupl na 115 k (85 kW) při 4 200/min. Zároveň byly do rozšířené přední masky s vodorovným mřížováním zakomponovány světlomety a na bocích se objevily okrasné lišty. Třírychlostní převodovka měla řadicí páku pod volantem, modely s 3,3litrovým motorem mohly mít čtyřrychlostní převodovku s řazením na podlaze. Nabízela se také třístupňová automatická převodovka Hydramatic, později nahrazená dvoustupňovým automatem Powerglide. Brzdy (přední kotoučové, zadní bubnové) měly posilovač.

Cresta PC (1965–72)

Poslední série modelu Vauxhall Cresta, PC, se představila v říjnu 1965 na londýnské Motor Show. Na trhu se brzy poté začala nabízet ve třech verzích výbavy PCS (standard), PCD (Deluxe) a PCE (Executive). Posledně jmenovaná verze dostala svůj vlastní název Viscount. Cresta PC (foto) měla stejný rozvor náprav jako PB (2 370 mm), byla ale delší (4 752 mm). Typickým rysem karoserie byly boky mírně prohnuté v tehdy módním stylu, připomínajícím láhev od Coca-Coly. Od verze Deluxe měla vpředu čtyři světlomety umístěné po stranách široké mřížky chladiče. Sešikmením přední části kapoty připomínala Chevrolet Impala a australský Holden HR.

Od verze Deluxe měla Cresta PC vpředu čtyři světlomety umístěné po stranách široké mřížky chladiče.

Pohon zadních kol obstarával vpředu podélně uložený řadový šestiválec s objemem 3 293 cm3 s výkonem  123 k (91 kW), vzniklý úpravou motoru pozdější verze Cresty PB. Vozu s hmotností kolem 1,2 tuny dovoloval dosáhnout rychlost přes 160 km/h. Standardně se Cresta PC dodávala s třírychlostní převodovkou s řazením pod volantem, na přání s rychloběhem. V nabídce s příplatkem byl čtyřstupňový manuál a dvourychlostní automat Powerglide. Od roku 1971 se Cresta PC dodávala s čtyřrychlostní manuální převodovkou a třírychlostním automatem.

Od ledna 1967 se začalo na domácím trhu nabízet kombi Vauxhall Cresta PC, vzniklé konverzí ze sedanu u firmy Martin Walter z Folkestone, známé výrobou obytných automobilů Dormobile. Kombi bylo proti sedanu o 6,4 cm vyšší a zhruba o 40% dražší (stálo 1 500 liber). Po sklopení zadních sedadel vznikl úložný prostor dlouhý 190 cm.

Jak již bylo uvedeno, anglická královna Alžběta II používala pro soukromé jízdy kombi Vauxhall Cresta PA. Byla s ním pravděpodobně spokojená, neboť jej později vyměnila za kombi série PC. Nástupcem cresty se stal v roce 1972 Vauxhall Victor FE vycházející z Opelu Rekord série D.

Fotogalerie s popisky obrázků:



Karel Haas