Austin-Healey 100-Six (1958): Hey, lady!

Donald Healey měl smysl pro show. Charismatický roadster Austin-Healey 100 si před 57 lety i bez možnosti vyzkoušení přímo na autosalonu objednalo 3000 zájemců! Šestiválec zapůjčený z Prague Classic Car Centre je štikou také v dnešním provozu.    

 Píše se říjen 1952 a nenápadně jsme se vmísili do davu návštěvníků tradiční výstavy v londýnském Earls Courtu. Na vcelku nenápadném stánku malé společnosti Donalda Healeye se sídlem ve Warwicku stojí zhruba čtyřmetrový dvousedadlový sporťák mimořádně elegantních liní a vyvážených proporcí. Tradiční MG TF vedle něj působí beznadějně zastarale a Donaldův dvorní designer Gerry Coker ani nepopírá, že se inspiroval u italských mistrů. Kolem exponátu se tvoří skrumáže, 3000 koupěchtivých nadšenců vypisuje šeky na zálohu a přicházejí tisíce dalších zvědavců. Pořadatelé jsou nuceni oddělit pomocí zátarasů dav od nového modelu 100 (od největší rychlosti 100 mil, tedy asi 160 km/h). Donald Healey září, vždyť dosud zkompletoval sotva 200 aut ročně.

Austin-Healey 100-Six (1958): Hey, lady!

Jak všechny uspokojit? Healey spojil síly s Austinem (foto, dále viz poznámka “Made for U.S.A.” zcela dole). Svatba karoserie roadsteru, dodávané Jensenem se silně podčtvercovým čtyřválcem 2,7 l/67 kW a třístupňovou převodovkou probíhala na výrobní lince sedanu Austin A90 Atlantic. Dynamika jízdy pokulhávala za slibným zevnějškem, a tak přibyl elektricky řazený rychloběh „prodlužující“ dvojku i trojku. Postupně přibyla čtyřka, výkon vzrostl na 82 kW a cena na 1063 liber. U padesátikusové série 100S (Sebring) se s hliníkovou hlavou válců a karburátory SU čtyřválec rozdýchal na 98 kilowattů.

Setkání po letech

My jsme v krajně nezvyklém prostředí bývalého Výstavního pavilonu při Obchodním zastoupení SSSR v ČSSR v Praze-Bubenči převzali šestiválec 100-Six modelového roku 1958. Silnější motor prozrazuje „nozdra“ na dlouhé přední kapotě, přivádějící náporový vzduch k sítkovým filtrům tří karburátorů. Změnu motoru si kdysi vynutil dodavatel komponentů, koncern BMC. Těžký blok pohonné jednotky určené do sedanů Austin a Morris bohužel narušil stabilitu a zhoršil ovladatelnost roadsteru. Větší zástavbové rozměry si vynutily prodloužení kapoty, kompenzované prodloužením rozvoru i zádi o 50 mm.

Do překvapivě prostorného zavazadelníku jsme složili snímatelná boční okna s posuvnými skly, sňali střechu a zasunuli ji za sklopná opěradla sedadel. Podstatnou část interiéru zabírá  mohutný podlahový tunel s výrazným rozšířením v oblasti pedálů. Po prvním pokusu o rozjezd jsme se přezuli do užší taneční obuvi – plyn, spojka, brzda a nožní přepínač světel totiž mají minimální rozteče. Minutu, dvě trvalo hledání otočného sytiče, skrytého pod přístrojovou deskou hned vedle výměníku velmi výkonného topení Smith. Tiskneme tlačítko startéru a healey se probouzí do výborné nálady: rychle se prohřál a když v kulise zasazené přímo do víka převodovky cvakla jednička, bujaře vyrazil po dlažbě kolem vil zahraničních ambasád. Pozor na zpomalovací pruhy, předchozí majitel prý urazil dva výfuky! Kéž bychom na rukách měli aspoň dvaceticentimetrové prsty a ovládali drobný přepínač směrových světel na středu volantu bez pouštění věnce. Řízení totiž vyžaduje časté korekce. Konečně jsme za městem a dalším nenápadným spínačem řadíme „overdrive“, tedy rychloběh neboli redukci naruby. „Půlení“ převodů se hodí, otáčky výrazně poklesnou.

Rozchod 1200 mm dnes zní úsměvně, ale vůz dobře drží stopu. Světlá výška většiny partií podvozku 140 mm by bohatě stačila, jenže výfukové potrubí visí nízko.

Rychlý i s “budíkem” v mílích

Nízký healey se takřka nenaklání, listové zadní pružiny spolknou i vyčnívající víko kanálu a motor jde s chutí za plynem. Na okresce rychle doháníme moderní auta a vzhledem k probíhající policejní akci v duchu přepočítáváme údaje rychloměru cejchovaného v mílích. První ostrá zatáčka: s předstihem podřadit (na staré synchronizační spojky nemá smysl spěchat), přibrzdit (bubny bez posilovače jsou dostatečně dimenzované a neskřípají) a pak plný plyn. Healey vyráží za sonorního zvuku k horizontu, nemáme důvod nevěřit stovce zhruba za 12 s a maximu kolem 170 km/h. Na chvíli se vykloníme a sledujeme příplatková drátová kola s vystupujícími, divoce vířícími centrálními maticemi. Mají větší šmrnc než moderní kované „liťáky“.

Zastavujeme mezi polmi, British Racing Green se na české svěží zeleni dobře vyjímá. Brzdy i motor voní sálavým horkem, fotograf dokumentuje nezvyklá technická řešení a upozorňuje na tvar zadního blatníku, který si evidentně „vypůjčil“ designer německého wiesmannu. Vůbec se mu nedivíme, vždyť nadčasově elegantní Austin-Healey řady 100 se s drobnými úpravami a třílitrovými šestiválci (110 kW, 193 km/h) udržel ve výrobě dlouhých 15 let. „Náš“ svěží padesátník se právem řadí do zlatého fondu klasiků automobilové historie.              

Foto Václav Novák

 

Austin Healey 100-Six

Technické údaje

Motor zážehový šestiválec OHV * Zdvihový objem 2639 cm3 * Výkon 87 kW při 4750/min * Točivý moment 202 N.m při 3000/min * Převodovka přímo řazená čtyřstupňová s rychloběhem * Zavěšení lichoběžníkové/tuhá náprava * Pérování vinuté pružiny/listové pružiny * Pneumatiky 5.90 x 15“ * Palivová nádrž 55 l * Rozvor 2337 mm * Vnější rozměry 4000 x 1537 x 1245 mm * Světlá výška 140 mm * Pohotovostní hmotnost 1105 kg * Největší rychlost 179 km/h * Zrychlení z 0 na 100 km/h za 11,5 s * Spotřeba paliva 13-14 l na 100 km * Vyrobeno asi 72 000 Austin-Healeyů řad 100/4, 100/6 a 3000 (1953-1968) * Orientační cena 1 000 000 Kč.

Made for U.S.A.

Podobně jako o dvacet, třicet let dříve MG nebo SS-Jaguar, také Healey sáhl po konfekční technice větších výrobců, zušlechtil ji tuningem a pozornost na sebe strhl vkusnou sportovní karoserií. Jako dárce orgánů posloužil Austin A90 Atlantic, model primárně určený pro export přes Atlantik do USA. Přísunem deviz měl pomoci splácet válečné dluhy Spojeného království u Strýčka Sama. Healey chtěl vlastní expanzi v zámoří opřít o servisní zázemí Austinu. Ostatně podobně šel na věc Ferry Porsche a sdílení komponentů typu 356 s broukem mu otevřelo dveře do světa. Uspěli také Britové, Američané koupili 84 % všech vyrobených Austin-Heyleyů 100! Na úspěšné propagační jízdy totiž Healey angažoval předválečného držitele absolutních rychlostních rekordů George Eystona i mladého Carrolla Shelbyho. Na aerodynamickém speciálu s kompresorem Donald v roce 1953 dosáhl 325 km/h.

Zdeněk Vacek