Talbot-Lago 2500 T14 LS: Poslední v řadě

Posledním sériově vyráběným modelem značky Talbot-Lago bylo sportovní kupé T14 LS s čtyřválcovým motorem. V letech 1955–59 jich bylo vyrobeno jen 54 kusů.

Rodák z italských Benátek Antonio Franco Lago (1893–1960) byl jedním ze zakladatelů italské Národní fašistické strany, ale brzy změnil názor, dostal se do sporu s Benitem Mussolinim a musel před ním utéct do Francie. V roce 1935 koupil od svých zaměstnavatelů firmu Automobiles Talbot S.A. spolu s francouzskou částí krachující anglo-francouzské S.T.D. Motors (Sunbeam-Talbot-Darracq) a založil na pařížském předměstí Suresnes automobilovou značku Talbot-Lago.


V letech 1936 až 1940 vyráběl Talbot-Lago vozy navržené Walterem Becchiou s rozvory náprav od 2 650 mm (Lago SS) do 3 450 mm (Master). Na začátku války odešel Becchia k Citroënu, Lago ale brzy získal náhradu v podobě vynikajícího technika Carla Machettiho. Společně vyvinuli 4,5 litrový řadový šestiválec s rozvodem OHV, který poháněl první poválečný model Talbot-Lago T26. Přes velké poválečné úspěchy na sportovním poli s monopostem T26C (vítězství na Velkých cenách Belgie a Francie) byla finanční situace firmy tíživá. Poslední nadějí bylo kupé s novým čtyřválcovým motorem.    


Májová novinka


Na pařížském autosalonu v roce 1954 představil Tony Lago nový čtyřválcový motor T14 LS s rozvodem OHV, dvěma vačkovými hřídeli po stranách a pěti hlavními ložisky (foto). S objemem válců 2 491 cm3 (vrtání/zdvih: 89,5/99 mm) a dvěma karburátory Weber nebo Zenith měl maximální výkon 120 k (88 kW), dosahovaným při 5 000 otáčkách za minutu. Točivý moment měl vrchol 225 Nm při 4 000 otáčkách. Na vůz, do kterého měl být namontován, musel ale počkat až do května 1955, kdy byl dokončen vývoj moderního kupé Talbot-Lago 2500 T14 LS. Přestože šlo o cestovní vůz, objem motoru odpovídal závodní kategorii do 2,5 litru bez kompresoru, takže Lago určitě počítal s nasazením tohoto motoru ve sportu.


Antonio Lago přežil svůj Talbot-Lago T14 LS jen o rok. Za zásluhy o Francii se stal držitelem francouzského Řádu čestné legie.


Kupé Talbot-Lago 2500 T14 LS (foto) mělo moderní pontonovou karoserii s uspořádáním sedadel 2+2 (dozadu se vešly jen malé děti). Kabina byla prosvětlena zaobleným čelním a zadním oknem a okny ve dveřích s posuvnými skly. První vůz měl karoserii převážně z hliníku, u dalších z 54 vyrobených vozů byl v hojné míře používán ocelový plech. Kupé T14 LS s rozvorem náprav 2 500 mm a vnějšími rozměry 4 200 x 1 640 x 1 330 mm (délka x šířka x výška) vážilo s náplněmi rovných 1 000 kg a dosahovalo rychlost 185 km/h.


Talbot-Lago 2500 T14 LS měl moderní pontonovou karoserii s uspořádáním sedadel 2+2 a rozvorem náprav 2 500 mm.


Necelá desítka kupé T14 LS měla specifikaci Spécial s drátovými koly Borrani, hliníkovými dveřmi, kapotou a víkem kufru. Odlišná přední maska neměla chromovaný rámeček a úpravou vaček se dosáhlo zvýšení výkonu. Jeden z nich používal Louis Rosier, vítěz závodu v Le Mans v roce 1950 s vozem Talbot-Lago T26 Grand Sport.


S motorem BMW


Stylová karoserie nemohla zakrýt zastaralý podvozek s bubnovými brzdami, přední nápravou s příčným listovým pérem a příčnými závěsy a tuhou zadní nápravou s podélnými listovými péry. Motor vlastní konstrukce se navíc ukázal jako málo výkonný a poruchový. V roce 1957 se proto Lago rozhodl kupovat pro T14 LS vidlicové osmiválce od německé značky BMW. Lehký motor V8 s rozvodem OHV a objemem 2 580 cm3 měl po zmenšení vrtání na 72,5 mm objem válců 2 476 cm3, takže se vešel do francouzské daňové kategorie 14CV. Proti původnímu motoru se výkon zvýšil na 140 k (103 kW) a maximum rychlosti se zvedlo na 200 km/h.


Talbot-Lago America


Zájem evropských zákazníků o kupé Talbot-Lago 2500 nebyl nijak velký. Lago se rozhodl vsadit na export do Severní Ameriky a kupé přejmenoval na Talbot-Lago America. Jedinou viditelnou změnou bylo přemístění řízení na levou stranu (většina francouzských výrobců tak již učinila dříve), zvětšení nárazníků a přidání otvoru na kapotě pro vstup vzduchu k motoru (foto). Odezva na americkém trhu zůstala pod očekáváním, takže vozů Talbot Lago America s motory BMW bylo vyrobeno a prodáno jen kolem tuctu.


Talbot-Lago America byl určen pro americký trh. Volant byl přemístěn na levou stranu.


S motorem Simca


Tíživá finanční situace firmy Talbot-Lago donutila Tonyho Laga, aby na začátku léta 1958 přijal nabídku Henriho Pigozziho, šéfa automobilky Simca, aby mu prodal značku Talbot. Nastal tím znovu problém s motorem. Pro Simcu totiž nebylo myslitelné, aby dál používala motory BMW. Jediným řešením bylo vybavit poslední malou sérii tohoto kupé vlastními motory V8. Vidlicový osmiválec Simca s objemem 2 351 cm3 a maximem výkonu jen 96 k (71 kW) byl původem americký motor z třicátých let, použitý ve francouzském Fordu Vedette. S tímto motorem mělo kupé maximální rychlost jen 165 km/h. Zároveň s výměnou motoru nahradila Simca posuvná skla v oknech dveří za stahovací, přidala pomocné světlomety a větrací okénka ve dveřích (foto).


V roce 1958 prodal Lago práva ke značce Talbot automobilce Simca. Kupé Simca-Talbot používalo motor Simca V8.


Nová značka Simca-Talbot si na pařížském autosalonu v roce 1959 vyhradila výstavní prostor pro kupé Lago America, ale místo něj byl vystaven spěšně připravený prototyp, o kterém po skončení autosalonu už nikdo víc neslyšel. Kupé s motory Simca se nabízely za více než 2 miliony francouzských franků a některé prameny uvádějí, že se prodalo jen pět kusů. Antonio Lago přežil svůj Talbot-Lago T14 LS jen o rok, ještě předtím se za zásluhy o Francii stal držitelem francouzského Řádu čestné legie (Legion d’Honneur).


Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas