Alfa Romeo 6C 2500: Šestiválce Vittoria Jana

Jano navrhl řadový šestiválec pro Alfu Romeo už v roce 1925. Objem motoru se postupně zvyšoval od 1,5 litru až po 2,5 litru v modelech 6C 2500 vyráběných v letech 1938 až 1952.

Italský konstruktér maďarského původu Vittorio Jano (1891–1965) přešel v roce 1923 od Fiatu k Alfě Romeo a jeho prvním úkolem bylo zkonstruovat dvoulitrový řadový osmiválec pro závodní vůz P2. O kvalitách tohoto motoru svědčí fakt, že P2 vyhrál v roce 1925 úvodní mistrovství světa. Ve stejném roce představil Jano na milánském autosalonu vůz nazvaný 6C 1500 (6C znamenalo 6 cilindri neboli 6 válců). Jeho řadový šestiválcový motor s rozvodem OHC vycházel z P2 a při objemu 1 487 cm3 dával maximální výkon 44 koní. V roce 1928 debutoval model 6C 1500 Sport, první cestovní Alfa Romeo se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců (DOHC).

Silnějších pokračovatelů 6C 1750 vyrobila Alfa Romeo v letech 1929 až 1933 přes 2 600 kusů, převážně s karoseriemi Zagato a Touring. Posledním vozem vycházejícím z původního 6C 1500 byla Alfa Romeo 6C 1900 z roku 1933. Jeho šestiválec s hliníkovou hlavou dával 68 koní. Po zestátnění Alfy Romeo v roce 1934 vyvinul Jano šestiválcový model 6C 2300, který byl levnější variantou osmiválcového 8C. Modernizovaný 6C 2300 B měl nový podvozek s nezávislým zavěšením předních kol a dělenou zadní nápravu. To už byl přímý předchůdce modelu 6C 2500.

Před válkou...

Poslední verze cestovního vozu Alfa Romeo poháněného řadovým šestiválcem se objevila v roce 1938 s označením 6C 2500. Kapalinou chlazený řadový šestiválec se zdvihovým objemem 2 443 cm3 (vrtání/zdvih: 72/100 mm) měl dvě vačkové hřídele v hliníkové hlavě válců. Maximální výkon dosahoval s jedním karburátorem Weber 90 k (68 kW) při 4 600 otáčkách. Motor se montoval podélně do ocelového žebřinového rámu, vyráběného v Portellu se třemi rozvory: 3 250 mm pro model Turismo, 3 000 mm pro Sport a 2 700 mm pro nejvýkonnější Super Sport. Většina karoserií pocházela od milánské karosárny Touring, svoje kreace na podvozcích 6C ale vytvářeli i další karosárny, například Pinin Farina, Zagato, Bertone, Castagna a další.

Carrozzeria Touring (loni oslavila 90. výročí založení) si už v roce 1936 nechala patentovat svůj konstrukční systém Superleggera, který vymyslel Bianchi Anderloni. Tuto "superlehkou" konstrukci tvořily trubky malého průměru a na ně připevněné panely z hliníkového plechu. V letech 1939 a 1940 bylo postaveno osm závodních vozů 6C 2500 (Tipo 256) pro závody Mille Miglia a 24 hodin v Le Mans. S karoserií Touring vzniklo několik kabrioletů (Spider) a kupé Berlinetta Aerodinamico (foto). Motor s výkonem 125 koní postačoval k dosažení rychlosti 200 km/h. Kupci byli bohatí zákazníci jako egyptský král Farúk, princ Ali Khan, americká herečka Rita Hayworth nebo monacký kníže Rainier.

Závodní kupé Alfa Romeo 6C 2500 (Tipo 256) Berlinetta Aerodinamico s karoserií Touring, určené pro závody Mille Miglia a 24 hodin v Le Mans.

V roce 1939 zhotovila Alfa Romeo dva prototypy vojenských vozidel 6C 2500 Coloniale, z nichž jeden byl poslán k testování do východní Afriky. Čtyřdveřový kabriolet využíval technologii Superleggera vyvinutou karosárnou Touring a byl vybaven dvěma náhradními koly, nádrží na 120 litrů benzinu a uzamykáním diferenciálu. V letech 1941 a 1942 bylo vyrobeno 150 sériových vozidel. Během druhé světové války byla výroba osobních vozů v Itálii zastavena, přesto vzniklo několik stovek vozů typu 6C 2500.

...a po válce

Po válce byl prvním vyráběným vozem Alfa Romeo model 6C 2500 Freccia d'Oro (Zlatý šíp) z roku 1946. Do roku 1951 jich bylo vyrobeno kolem 680 s továrními karoseriemi vlastní produkce. Dvoudveřový vůz se splývavou zádí a světlomety zabudovanými do blatníků (foto) vycházel z typu 2500 Sport s rozvorem rovné 3 metry. Výkon 91 k (67 kW) postačoval vozu s hmotností 1 550 kg k dosažení rychlosti 155 km/h.

Po válce byl prvním vyráběným vozem Alfa Romeo model 6C 2500 Freccia d'Oro (Zlatý šíp) z roku 1946.

Na konec války také netrpělivě čekal Battista "Pinin" Farina. Pro milánskou milionářku Giulianu Tortolli navrhl dvoumístný kabriolet na podvozku 6C 2500 Sport (foto) s moderní pontonovou karoserií. Na prvním poválečném autosalonu v Paříži nesměli Italové, Němci a Japonci vystavovat a proto Farina postavil dva svoje koncepty (Alfu a Lancii) před vchod do Grand Palais, kde sklidily zaslouženou pozornost. Po tomto úspěchu se kabriolet zúčastnil soutěží elegance v Turíně (zde získal titul nejkrásnější otevřený vůz) a Monte Carlu (titul "best of show"). Giuliana Tortolli pak vůz prodala zpět Pinin Farinovi, který jej půl roku používal pro osobní potřebu.

Pinin Farina navrhl v roce 1946 dvoumístný kabriolet na podvozku 6C 2500 Sport s moderní pontonovou karoserií.

Úspěšný rok 1946 završil Pinin Farina dvěma návrhy karoserií na podvozku 6C 2500 Super Sport (SS) s rozvorem 2,7 m a motorem "krmeným" třemi karburátory Weber. Oba kabriolety měly světlomety umístěné v předních blatnících a měly dělená šípová přední okna.

Posledním modelem série 6C 2500 byl vůz vyráběný v letech 1949–52 a nazvaný podle soutěže elegance (Concorso d'Eleganza) ve Villa d'Este, kde byl oceněn. Kupé Alfa Romeo 6C 2500 SS Villa d'Este (foto) s karoserií Touring Superleggera podle návrhu designéra Feliceho Bianchiho Anderloniho patří k nejelegantnějším klasickým vozům. Víceméně ručně bylo vyrobeno 36 kusů, včetně pěti kabrioletů.

Posledním modelem série 6C 2500 byl vůz vyráběný v letech 1949–52 a nazvaný podle soutěže elegance ve Villa d'Este, kde byl oceněn.

Alfa Romeo měla v úmyslu pokračovat v dalším vývoji řady 6C a v letech 1948–49 vyrobila tři prototypy sedanu 6C 3000 poháněného třílitrovým řadovým šestiválcem s hliníkovou hlavou a výkonem 120 koní. Prototypy měly samonosnou karoserii s rozvorem 3,05 m a podvozek s nezávislým zavěšením předních kol a příčnými torzními tyčemi vzadu. Od tohoto projektu nakonec Alfa Romeo ustoupila ve prospěch menšího čtyřválcového typu 1900. Třílitrový šestiválec byl nakonec využit v závodních vozech 6C 3000 (C50, CM a PR).

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas