AMC AMX (1968–70): Rekordman

Společnost American Motors Corporation (AMC) vstoupila na trh sportovních vozů dvoumístným modelem AMX s pohonem zadních kol a motorem V8. Za tři roky jich vyrobila přes 19 tisíc.

Americká automobilka American Motors Corporation (AMC) vznikla v lednu 1954 v Kenoshe (Wisconsin) spojením značek Nash a Hudson. Jejím cílem bylo vytvořit protiváhu "Velké trojce" největších amerických automobilek (General Motors, Ford a Chrysler) a využít mezer v jejich nabídce. Na konci šedesátých let minulého století nenabízela "Velká trojka" žádný dvoumístný sportovní automobil s ocelovou karoserií. Chevrolet Corvette měl laminátovou karoserii a posledním dvoumístným Fordem byl Thunderbird vyráběný do roku 1957. American Motors se proto rozhodl vyrábět od roku 1968 dvoumístné kupé AMX. Přes krátký rozvor se kupé AMX dalo považovat za tzv. muscle car a svojí elegancí a výkony se stalo levnější obdobou slavné Corvetty.


Prototypy a studie


Název AMX je zkratkou pro American Motors eXperimental, používanou u AMC pro koncepty a prototypy automobilů. Byl také použit u dvou prototypů, dvoumístného AMX-I a čtyřmístného AMX-II, postavených v karosárně Vignale v Itálii a představených v rámci tzv. Projektu IV v roce 1966. Oba prototypy navrhlo stylistické studio AMC vedené Charlesem Mashiganem. Prototyp AMX-I (foto) s laminátovou karoserií byl dvoumístný, ale po otevření zadního víka se dalo vyklopit přídavné sedadlo (Ramble seat) pro další dva cestující.


Prototyp AMX-I s laminátovou karoserií byl dvoumístný, ale po otevření zadního víka se dalo vyklopit přídavné sedadlo pro další dva cestující.


Druhý prototyp z roku 1966 byl elegantní dvoudveřový čtyřmístný AMX-II se stupňovitou zádí. Naznačoval strategii vedení společnosti AMC vyrábět ekonomické vozy orientované na mladé lidi.


V roce 1968 navrhl Dick Teague, šéfdesignér AMC, koncept nazvaný AMX-GT vycházející z modelu Javelin, vyráběného od září 1967. Kupé AMX-GT mělo stejný rozvor jako AMX a převzalo z něj celou přední část. Typickým stylistickým prvkem byla ostře useknutá záď, později použitá u subkompaktu Gremlin.


Návštěvníci autosalonu v Chicagu v roce 1969 si mohli prohlédnout prototyp supersportovního vozu AMC AMX/2 s motorem V8 6,4 l před zadní nápravou, jehož karoserii s rozvorem 2 667 mm a délkou 4 381 mm navrhl rovněž Dick Teague. Příznivé ohlasy na tento nádherný supersport vedly AMC k rozhodnutí vyvinout plně funkční verzi nazvanou AMX/3. K návrhu podvozku a pohonu najali Itala Giotta Bizzarriniho z Livorna, který měl zkušenosti s konstrukcí vlastního supersportu P538. První prototyp s motorem V8 390 (6,4 litru) z AMX a čtyřstupňovou převodovkou byl odhalen malé skupině novinářů v březnu 1970. Původně se počítalo s výrobou 30 kusů (10 by odebralo AMC, zbytek by prodával Bizzarrini), ale nakonec jich bylo dokončeno jen šest.


Premiéra   


AMX se poprvé představil motoristickým novinářům 15. února 1968 na závodní dráze v Daytoně. Při předváděcích jízdách dosáhl rychlost 209 km/h. Uvedení nového sportovního vozu provázela "úderná" televizní reklama. Na scénu vjel nejdříve Ford Mustang, který muži s kladivy rozbili. Následoval efektní příjezd červeného AMX. Reklama vyvolala smíšené pocity a byla brzy stažena. Lepší propagací nového vozu byly rychlostní a vytrvalostní rekordy, o kterých se více dozvíte níže.


Karoserii dvoumístného kupé AMC AMX (foto) navrhl Richard "Dick" Teague (1923–91). Vůz s rozvorem náprav 2 464 mm a vnějšími rozměry 4 501 x 1 801 x 1 314 mm měl jednoduchou obdélníkovou masku chladiče a světlomety zapuštěné do karoserie. Zespodu lemoval masku masivní chromovaný nárazník s menšími přídavnými světly. Okna dveří byla bezrámová a široké střešní sloupky B přecházely do splývavé zádi (v Americe se takovým vozům říkalo fastback hardtop). Zadní okno mělo menší sklon od svislé osy, takže sloupky tvořily jakási malá křidélka. Vodorovná zadní světla byla součástí panelu přes celou šířku vozu. Spolu s jemnými prolisy na bocích nepostrádalo kupé AMX jistý půvab.


Kupé AMC AMX mělo jednoduchou obdélníkovou masku chladiče a světlomety zapuštěné do karoserie. Zespodu lemoval masku masivní chromovaný nárazník.


V interiéru stála za pozornost palubní deska vytvořená vstřikováním pod tlakem jako jeden kus (poprvé v sériové výrobě) a dělená sedadla s dobrým bočním vedením a opěrkami hlav. Za sedadly mělo kupé AMX poměrně velký čalouněný prostor, vhodný k uložení zavazadel.


Motory na míru


Pohon zadních kol obstarávaly výhradně motory V8, nabízené v řadě verzí s objemy od 4,8 do 6,4 litru a výkony v rozmezí 228 až 320 koní. Základem byl V8 s objemem 4 749 cm3 (290 kubických palců) s maximem výkonu 228 k (168 kW) a točivého momentu 408 Nm. Vozu s hmotností 1 435 kg dovolil dosáhnout rychlost 173 km/h. O něco silnější byl osmiválec s objemem 5 622 cm3 (284 k/209 kW) a vrcholem nabídky byl V8 390 (foto) s objemem 6 384 cm3, který dával s čtyřnásobným karburátorem Carter-AFB a vysokou kompresí (10,2:1) výkon 320 k (235 kW). Po ukončení výroby AMX zdědil tento motor spřízněný čtyřmístný model Javelin (1971–74) ve vrcholné verzi.


Vrcholem nabídky motorů byl V8 390 s objemem 6 384 cm3, který dával s čtyřnásobným karburátorem Carter-AFB výkon 320 k (235 kW).


Rekordy


V lednu 1968, měsíc před oficiálním představením modelu AMX, vytvořili Craig Breedlove, jeho žena Lee (foto) a Ron Dykes na testovací dráze Goodyearu v Texasu 14 rychlostních rekordů FIA a 106 národních a mezinárodních rychlostních a vytrvalostních rekordů pro vozy s objemem motoru do 8 litrů.


Craig Breedlove a jeho žena Lee vytvořili na testovací dráze v Texasu 14 rychlostních rekordů FIA a 106 národních a mezinárodních rychlostních a vytrvalostních rekordů.


AMC připravilo dva speciálně upravené vozy AMX. Craig Breedlove dostal vůz s číslem 1 (6,4litrový motor V8 převrtaný na 6,5 litru a automatická převodovka), se kterým ujel vzdálenost 121 km s letmým startem rychlostí 280,5 km/h a vzdálenost 161 km s pevným startem rychlostí 278,5 km/h. Jeho ženě Lee byl přidělen vůz s číslem 2 (motor V8 4,8 litru převrtaný na 5 litrů a čtyřrychlostní manuální převodovka), se kterým spolu s manželem dokázali jet 24 hodin průměrem 226,5 km/h.


Poté, co byly oba rekordní vozy vystaveny na chicagském autosalonu v únoru 1968, odjel Breedlove se svým vozem AMX do Bonneville, kde vytvořil rychlostní rekord 304 km/h schválený americkým autoklubem USAC (neoficiálně dosáhl rychlost přes 320 km/h).


Modely 1969 a 1970


Do druhého roku výroby vstoupil AMX jen s drobnými změnami (např. změněné převodové poměry čtyřstupňové převodovky Borg Warner T10, rychloměr do 140 mil). Přesto získal od Americké společnosti automobilových inženýrů titul "technicky nejlepší vůz roku 1969". Novinkou byla speciální série Big Bad AMX s lakovanými nárazníky a bílými, nebo černými pruhy na kapotě, střeše a na zádi. V modré, zelené a oranžové barvě jich bylo vyrobeno 762 kusů. Koncem roku 1969 postavili AMC a Hurst 52 speciálů S/S AMX pro závody dragsterů Super Stock. Úpravami bylo dosaženo výkonu až 420 koní.


Pro modelový rok 1970 přišlo dvoumístné kupé AMX (foto) s několika stylistickými změnami. Nová přední maska měla zabudované světlomety, na motorové kapotě se objevily nově tvarované vzduchové vstupy a nový design měly prahové lišty. Základním motorem se stal V8 360 (5 896 cm3, 294 k/216 kW). Uvnitř byla nová sedadla s integrovanými opěrkami hlavy a dřevěný dekor na palubní desce.


Pro modelový rok 1970 mělo kupé AMX novou přední masku se zabudovanými světlomety. Na kapotě se objevily nově tvarované vzduchové vstupy.


V roce 1968 vyrobilo AMC v Kenoshe 6 725 dvoumístných kupé AMX, v dalším roce rekordních 8 293 kusů a v roce 1970 už jen 4 116 kusů, celkem tedy 19 134 vozů. Zkratku AMX ale American Motors dál používal k označení výkonných verzí kompaktů Hornet (1977), Concord (1978) a Spirit (1979).

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas