Jowett Javelin (1947–53): Defilé před králem

Sedan Jowett Javelin, poháněný 1,5litrovým plochým čtyřválcem, měl aerodynamickou samonosnou karoserii a moderní podvozek s pérováním torzními tyčemi.

Málo známou britskou automobilku Jowett Cars Ltd založili v roce 1901 bratři Benjamin (1877–1963) a William (1880–1965) Jowettovi společně s Arthurem V. Lambem. V továrně v Idle na předměstí Bradfordu (Yorkshire) začínali s výrobou jízdních kol a pokračovali výrobou dvouválcových motorů, používaných ve vozech jiných značek. V roce 1904 se přestěhovali přímo do Bradfordu a název firmy se změnil na Jowett Motor Manufacturing Company. První lehký automobil Jowett poháněný plochým dvouválcem byl vyroben v únoru 1906, ale vzhledem k jiným aktivitám (např. výroba motocyklů Scott) se dostal do výroby až v roce 1910.

Po skončení první světové války se Jowett vrátil do Idle a zahájil zde výrobu dvouválcového typu Jowett Seven a také různých užitkových vozidel. Prvním čtyřválcovým typem byl Jowett Ten z roku 1936. Během druhé světové války vyráběl Jowett součástky do letadel a motory do generátorů a hasičských čerpadel. Poté, co bratři Jowettové odešli na odpočinek koupil firmu developer Charles Clore a v roce 1947 ji prodal bankéřům bratrům Lazardovým. To už byl připraven do výroby moderní aerodynamický Jowett Javelin. Navrhl jej tým vedený Geraldem Palmerem, jehož najal Charles Reilly, hlavní manažer firmy Jowett, už v roce 1942.

Dobrý ale drahý

Kromě převodovky a zadní nápravy navrhl Palmer všechny komponenty čtyřdveřového sedanu Jowett Javelin, včetně plochého čtyřválcového motoru a samonosné karoserie. První prototyp Javelinu (česky to znamená oštěp) byl dokončen ještě za války v srpnu 1944 a veřejnosti se poprvé představil v červenci 1946 při slavnostní jízdě na oslavu 60. výročí britského automobilového průmyslu. Jízdu automobilů odstartoval anglický král Jiří VI v londýnském Královském parku, odkud vozy pokračovaly přes Mramorový oblouk (Marble Arch) v Hyde parku, West End a Piccadilly Circus zpět do Královského parku.

Sériová výroba byla zahájena v listopadu 1947 a první vozy se dostaly k zákazníkům v roce 1948. Přes problémy s motorem a rozběhem výroby byl vůz dobře přijat. Oceňovala se moderní konstrukce s plochým čtyřválcovým motorem, nezávislým zavěšením předních kol, pérováním torzními tyčemi a samonosnou karoserií. Vůz s hmotností pod tunu měl postačující maximální rychlost kolem 125 km/h a dobře se ovládal. Byl však poměrně drahý, stál v základním provedení 819 liber a ve verzi de luxe kolem 1 200 liber. V silách malé továrny Jowett nebylo možné zavést levnější velkosériovou výrobu. Karoserie z ocelového plechu vyráběla pro Jowett karosárna Briggs Motor Bodies z Doncasteru, což rovněž zvyšovalo náklady.

Hliníkový boxer

Zadní kola Javelinu poháněl vodou chlazený plochý čtyřválec (foto) s rozvodem OHV a objemem válců 1 486 cm3. Měl blok z hliníkové slitiny a mokré vložky válců. Se dvěma karburátory Zenith a kompresním poměrem 7,2:1 dával maximální výkon 50 k (37 kW) při 4 100 ot/min. Motor byl umístěn před přední nápravou, chladič byl za motorem.

Zadní kola Javelinu poháněl vodou chlazený plochý čtyřválec s objemem válců 1 486 cm3. Měl blok z hliníkové slitiny a mokré vložky válců.

Do Javelinů se zpočátku montovaly čtyřrychlostní manuální převodovky s řadicí pákou na sloupku řízení, dodávané firmou Henry Meadows. Později vyráběl Jowett vlastní převodovky, což se ukázalo být chybou. Problémy s výrobou převodovek způsobily hromadění karoserií na výrobní lince a zpomalení konečné montáže. První modely měly vpředu hydraulické bubnové brzdy Girling a vzadu bubnové brzdy ovládané mechanicky. Pozdější verze měly hydraulické brzdy na všech kolech.

Hezký na pohled

Vzhledem k době vzniku byl Jowett Javelin moderní automobil s rozvorem náprav 2 591 mm, délkou 4 267 mm, šířkou 1 524 mm a výškou 1 537 mm. Velký důraz byl kladen na aerodynamiku. Světlomety byly zapuštěné do předních blatníků, přední okno bylo mírně zaoblené a splývavou zádí připomínal Javelin kapku vody. Přídi dominovala široká maska chladiče s vodorovným mřížováním, uprostřed zvýšená (foto). Ocelovou samonosnou karoserii s integrovaným pomocným rámem dodávala firma Briggs z Doncasteru.

Světlomety měl Javelin zapuštěné do předních blatníků. Přídi dominovala široká maska chladiče s vodorovným mřížováním, uprostřed zvýšená.

Uvnitř měl Javelin lavicová sedadla, doplněná v provedení "de luxe" o opěrky loktů (uprostřed vyklápěné). Vůz poskytoval pohodlné cestování čtyřem osobám, ale díky rovné podlaze vpředu i vzadu se do něj vešlo až šest osob. Šířka vozu však v tomto případě neposkytovala při delší jízdě potřebné pohodlí. Palubní deska obložená dřevěnou dýhou měla všechny přístroje soustředěné před tříramenným volantem a ovladače ve středu desky (foto).

Palubní deska obložená dřevěnou dýhou měla všechny přístroje soustředěné před tříramenným volantem. Ovladače s klíčkem zapalování byly umístěny uprostřed.

Malý sportovec

Přestože šlo o rodinný vůz s nepříliš silným motorem, byl Javelin častým účastníkem soutěží. V roce 1949 skončili Britové Wise a Smith na Rallye Monte Carlo na 14. a 22. místě a vyhráli svoji třídu. Ve stejném roce vyhrála dvojice Wisdom/Hume s Javelinem na 24hodinovce ve Spa třídu cestovních vozů do 2 litrů. Na mezinárodní RAC Rally v roce 1952 vyhrál Javelin svoji třídu a získal cenu jako nejlepší zavřený vůz. Na Rallye Monte Carlo 1952 (foto) odstartovali soukromí jezdci Bo Boesen a Göran Norlander ze Stockholmu a po penalizaci skončili celkově na 16. místě a ve své třídě na devátém.

Na Rallye Monte Carlo 1952 odstartovali soukromí jezdci Bo Boesen a Göran Norlander ze Stockholmu a po penalizaci skončili celkově na 16. místě a ve své třídě na devátém.

Jowett Javelin se bez větších změn vyráběl v Anglii a montoval v Austrálii až do roku 1953 a své majitele si našlo přes 23 tisíc těchto zajímavých sedanů. Postupně vzniklo pět verzí označených PA až PE, přičemž každá z nich se nabízela v provedení standard a de luxe. Sportovních dvoumístných roadsterů Jowett Jupiter se stejným, ale výkonnějším motorem bylo v letech 1950 až 1954 vyrobeno kolem 900 kusů. O nich někdy příště.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas