Sachsenring P 240: Východoněmecká šestsettrojka

Reprezentační šestiválcový Horch P 240 (později nazývaný Sachsenring P 240) se vyráběl v saském Zwickau. V letech 1956 až 1959 bylo vyrobeno 1 382 vozů.

Německá automobilka Horch se v roce 1932 stala, spolu s výrobci Audi, DKW a Wanderer, součástí koncernu Auto Union AG se sídlem v Chemnitz. Během druhé světové války se v továrně Horch v Zwickau vyráběla vozidla pro Wehrmacht. Po válce a obnově zničených objektů se zde vyráběly traktory a nákladní automobily a od roku 1956 v malém počtu i luxusní osobní automobily P 240, poháněné šestiválcovým motorem.


Pod několika jmény


V září 1953 dostalo vývojové oddělení národního podniku VEB Horch Kraftfahrzeug- und Motorenwerke Zwickau příkaz od ministerstva strojírenství NDR k vývoji reprezentačního osobního vozu, poháněného řadovým šestiválcem vyvinutým v bývalé továrně Auto Unionu v Siegmaru (dříve Wanderer). Nový vůz se zpočátku prezentoval jako Horch P 240, ale brzy bylo toto označení doplněno o jméno blízkého závodního okruhu na Horch P 240 Sachsenring. V únoru 1957 se jméno národního podniku změnilo na VEB Sachsenring Kraftfahrzeug- und Motorenwerke Zwickau a od té doby se vůz jmenoval Sachsenring P 240.


Lipská premiéra


Poprvé byl nový reprezentační automobil Horch P 240 Sachsenring (foto) představen veřejnosti v roce 1956 na Lipském jarním veletrhu. Čtyřdveřový pětimístný sedan se stupňovitou zádí měl rozvor náprav 2 800 mm a vnější rozměry 4 735 x 1 780 x 1 600 m (délka x šířka x výška). Karoserie z ocelových plechů připomínala svými tvary a většinou dvoubarevným lakováním karoserie tehdejší americké vozy. Oválná chromovaná přední maska, uprostřed dělená, měla svislé mřížování, které bylo později nahrazeno třemi vodorovnými lištami. Chromované byly také masivní nárazníky, rámečky oken a okrasné lišty na bocích. Velká okna (zadní bylo výrazně panoramatické a zasahovalo do boků) dostatečně prosvětlovala interiér s lavicovými sedadly a dvoubarevnou přístrojovou deskou. Před dvouramenným volantem s půlkruhovým tlačítkem houkačky byly kolem kruhového rychloměru soustředěny všechny další ukazatele. Střed palubní desky s hodinami a rádiem zdobilo devět svislých chromovaných lišt. Před spolujezdcem byla uzavřená odkládací schránka.


První vyrobené vozy Horch P 240 měly svislé mřížování masky chladiče a na přídi znak Horchu, velké písmeno H s korunkou a nápisem Horch nahoře.


Pohonná jednotka a podvozek


Zadní kola Sachsenringu P 240 poháněl řadový zážehový čtyřtaktní šestiválec OM6 (foto) s rozvodem OHV a objemem válců 2 407 cm3 (vrtání/zdvih: 78/84 mm). S horizontálním karburátorem BVF a kompresním poměrem 7,1:1 měl maximální výkon 80 koní (59 kW), dosahovaný při 4 000 otáčkách. Maximum točivého momentu 167 Nm bylo k dispozici při 1 500 otáčkách. Sílu motoru přenášela na zadní kola synchronizovaná manuální čtyřstupňová převodovka s řadicí pákou na sloupku řízení. Vůz s pohotovostní hmotností 1480 kg dosahoval maximální rychlost 140 km/h a v průměru spotřeboval 12–14 litrů benzinu na 100 km. Sachsenring P 240 měl rámovou konstrukci podvozku svařenou z obdélníkových profilů a pérování zkrutnými tyčemi vpředu i vzadu. Přední kola měla nezávislé zavěšení a tuhá zadní náprava s podélnými zkrutnými tyčemi byla převzata z typu EMV 340, což byl vlastně předválečný BMW 326.


Zadní kola Sachsenringu P 240 poháněl řadový čtyřtaktní šestiválec OM6 s rozvodem OHV a objemem válců 2 407 cm3.


Kombi a kabriolet


Vedle sedanů postavila karosárna VEB Karosseriewerk Halle několik vozů s karosérií kombi (foto). Byly určeny výlučně pro východoněmeckou televizi a rozhlas. Měly modrobílé lakování a ve střeše otvor se shrnovacím krytem.


Karosárna VEB Karosseriewerk Halle postavila několik vozů s karosérií kombi. Byly určeny pro východoněmeckou televizi a rozhlas.


K reprezentačním účelům bylo postaveno několik čtyřmístných čtyřdveřových kabrioletů se stahovací plátěnou střechou a stahovacími bočními okny (jejich karosérie se vyráběly v Drážďanech). Poprvé se objevily na vojenské prvomájové přehlídce v roce 1956 v Berlíně. Na oslavu 20. výročí založení Německé demokratické republiky bylo v říjnu 1969 dokončeno pět čtyřdveřových kabrioletů nazvaných Sachsenring P 240 Repräsentant (foto). Moderněji pojatou karoserii s výraznými prolisy kolem celého vozu a státním znakem NDR na zadních dveřích vyrobila drážďanská karosárna VEB Karosseriewerk. Čtveřice těchto kabrioletů byla využita při vojenské přehlídce konané k 20. výročí NDR, pátý sloužil jako náhradní vozidlo v případě poruchy.


Kabriolet Sachsenring P240 Repräsentant vystavený ve vojensko-historickém muzeu Bundeswehru v Drážďanech.


Změny během výroby


První vyrobené vozy Horch P 240 měly svislé mřížování masky chladiče a na přídi znak Horchu, velké písmeno H s korunkou a nápisem Horch nahoře. Víko kapoty zdobila malá okřídlená zeměkoule. Přední směrovky byly kruhové malého průměru. Koncem roku 1956 došlo k malému prodloužení předních a zadních blatníků, zvětšila se zadní koncová světla a nově byly tvarovány přední blikače. V masce chladiče se objevily vodorovné lišty a na bocích nápis "Sachsenring".


V roce 1957 došlo ke změně tvaru bočních lišt. Místo rovných lišt ve dvou výškách (vpředu byly výše než vzadu) byly lišty prohnuté ve tvaru vlaštovčích křídel s ostrou špičkou v místě přechodu mezi předním a zadním blatníkem. V únoru 1957 byla značka Horch soudně přiznána západoněmecké společnosti Auto-Union GmbH a na vozech Sachsenring bylo logo Horchu na přídi a na zádi nahrazeno písmenem S v kruhu (S znamenalo Sachsenring). Současně se označení modelu změnilo na Sachsenring P 240.
Původně se počítalo s roční produkcí kolem šesti až devíti tisíc vozů. Skutečnost byla ale mnohem skromnější. V letech 1956 až 1959 bylo vyrobeno pouze 1 382 vozů, prodávaných převážně úřadům a vysokým stranickým funkcionářům. Stanovená cena 27 tisíc východoněmeckých marek byla příliš nízká na to, aby byla výroba rentabilní.


Prohra s Tatrou 603


Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) limitovala výrobu luxusních vozů v Československu na 300 vozů ročně, avšak Tatra tento počet pravidelně překračovala. Když NDR zavedla výrobu vlastního reprezentačního automobilu Sachsenring P 240 rozhodlo RVHP, že se obě země musí domluvit na tom, která z nich bude tato vozidla dál vyrábět a dodávat je druhé zemi. V roce 1958 se ministři vnitra obou zemí zúčastnili zkoušek, ve kterých Tatra 603 překonala německého soupeře. Na základě výsledků zkoušek byla výroba Sachsenringu P 240 v roce 1959 ukončena a nejvyšší představitelé NDR začali používat  vozy Tatra T603 a sovětské GAZ-13 Čajka a nižší úředníci GAZ M-21 Volha. Šestiválcový motor z typu P 240 se dál používal v terénních vozech IFA P3 (resp. Sachsenring P3). Vozy Sachsenring P 240 dosloužily jako taxíky, policejní vozy a služební vozy v podnicích.


Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas