Ford (Simca) Comète: Francouz s americkým V8

Kupé Ford Comète (později známé jako Simca Comète) poháněl americký motor V8. V letech 1951 až 1954 jich francouzský Ford SAF a karosárna Facel Métallon vyrobili 2 165 kusů.

Francouzská pobočka americké automobilky Ford Motor Company nazvaná Ford SAF (SAF byla zkratka Société Anonyme Française) uvedla v roce 1937 do provozu továrnu na západním předměstí Paříže v Poissy. V roce 1948 zde zahájila výrobu čtyřdveřového modelu se splývající zádí Ford Vedette, poháněného americkým vidlicovým osmiválcem.


Henry Ford II (1917–1987), nejstarší vnuk zakladatele Henryho Forda, obdivoval italský design a v roce 1949 pověřil italskou karosárnu Stabilimenti Farina, aby navrhla luxusní sportovní kupé na podvozku Mercury. Karosárnu Stabilimenti Farina založil v roce 1906 v Turíně Giovanni Carlo Farina, starší bratr slavnějšího Battisty "Pinin" Fariny (později známého jako Pininfarina). Tvary tohoto prototypu, říkalo se mu Farina Mercury, se stalo inspirací pro kupé Ford Comète, jehož výroby se v letech 1951 až 1954 ujal Ford SAF.


Pařížská móda s italským střihem


Projekt sportovního vozu Comète vznikl v roce 1950. O realizaci projektu se osobně zasadil Francois Lehideux, který se stal v tomto roce prezidentem francouzského Forda a předtím pracoval jako designér u Renaulta. Lehideux rozhodl, že nový model vyvine bez spolupráce s americkým Fordem a proto se spojil s pařížskou karosárnou Facel Métallon. Firmu FACEL (Forges et Ateliers de Constructions d’Eure-et-Loir) založil na pařížské třídě Jiřího V v roce 1939 Jean Clément Daninos (1906–2001). Vyráběl zde mj. kovový nábytek podle vlastních návrhů. Po válce změnil název firmy na Facel Métallon a začal s kusovou výrobou speciálních karoserií pro francouzské automobilky. Později se pustil do výroby vlastních luxusních vozů Facel Vega.


Až do veřejného představení v srpnu 1951v Biarritzu zůstal projekt Comète dokonale utajený, takže o něm nevědělo ani vlastní Fordovo designové oddělení. Comète také neměl žádné označení, které by prozrazovalo, že jde o Ford. Jeho podvozek přitom vycházel z francouzského Fordu Vedette. Elegantní kupé Comète (foto) mělo rozvor náprav 2 690 mm a vnější rozměry 4 620 x 1 735 x 1 420 mm (d x š x v). Svými tvary nápadně připomínalo prototyp Farina Mercury, což svědčí o spolupráci s italskou karosárnou Stabilimenti Farina. Comète měl mírně zaoblené přední okno, trojdílné zadní okno, světlomety zapuštěné do blatníků, masivní chromované nárazníky a přední masku s výrazným vodorovným členem, připomínajícím tehdejší vozy Studebaker (později měl podobnou sedan Ford Vendôme).


Karoserie kupé Ford Comète vyráběla pařížská karosárna Facel Métallon Jeana Daninose.


Jean Daninos zanechal výrazné stopy svého designérského umu i v interiéru (foto). O jeho zálibě ke kovovým doplňkům svědčí dolní část palubní desky s kruhovými přístroji, která byla zhotovena z nerezového leštěného plechu. Tříramenný volant s lesklými kovovými příčkami a středem připomínal začínající věk tryskových letadel.


Dolní část palubní desky s kruhovými přístroji byla zhotovena z nerezového leštěného plechu. Tříramenný volant s lesklými kovovými příčkami připomínal začínající věk tryskových letadel.

Motory V8 z Vedette


Zadní kola Fordu Comète poháněl americký vidlicový osmiválec s postranními ventily (rozvod SV) a objemem válců 2 158 cm3, nazývaný Ford flathead nebo také Aquillon. Byl to stejný motor, jaký používal francouzský Ford Vedette. Jeho 60 koní však případné zájemce příliš nenadchl. Proto se už v říjnu 1952 objevilo na pařížském autosalonu kupé Comète s motorem V8, jehož objem byl změnou vrtání ze 66 mm na 67,9 mm (zdvih 81,3 mm zůstal beze změny) zvětšen na 2 355 cm3. Zvětšením objemu a zvýšením kompresního poměru z 6,8:1 na 7,4:1 se dosáhlo zvýšení výkonu na 80 k (59 kW). Zvýšení komprese bylo umožněno díky mírnému zvýšení oktanového čísla benzinu dodávaného do francouzských čerpacích stanic. Zvýšila se také pružnost motoru a krouticí moment, takže čtyřstupňová manuální převodovka Pont-à-Mousson mohla být nahrazena třístupňovou. Maximální rychlost vzrostla ze 130 na 145 km/h.


Comète Monte-Carlo


V roce 1953 debutoval nový Comète Monte-Carlo s motorem Ford Mistral V8. Motor s objemem válců 3 923 cm3 a maximálním výkonem 105 koní (77 kW) postačoval k dosažení maximální rychlosti 155 km/h. Tento motor s točivým momentem až 240 Nm se běžně používal v nákladních vozech Ford. Velký objem ale znamenal ve Francii zvýšení silniční daně (počítané podle daňových koní 22 CV). Vzhledově se Monte-Carlo (foto) lišilo falešným vzduchovým vstupem na kapotě, drátovými koly a přední maskou s čtvercovým mřížováním, které Francouzi říkali "kráječ hranolků". Uvnitř mělo Monte-Carlo dvoubarevná kožená sedadla, ale na zadních nebylo dost místa pro nohy.

Ford Comète Monte-Carlo měl na kapotě falešný vzduchový vstup a novou přední masku.


Comète byl poměrně drahý, jeho cena byla proti mechanicky podobnému čtyřdveřovému Fordu Vedette o 65% vyšší. Celkem bylo v letech 1951 až 1954 vyrobeno 2 165 kupé Comète, z toho 699 ve verzi Monte-Carlo. V roce 1954 koupila Ford SAF francouzská automobilka Simca, takže v posledním roce výroby se toto zajímavé kupé prodávalo pod názvem Simca Comète.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas