Opel Ascona A (1970–1975): Tři karoserie, čtyři motory

První ze tří generací modelu Opel Ascona se nabízela ve třech verzích karoserie (sedan, tudor a kombi) a zadní kola poháněly čtyřválce s objemem 1,2 až 1,9 litru.

Když se řekne Ascona, mnoho lidí si vybaví známé lázeňské městečko na břehu jezera Maggiore ve švýcarském kantonu Ticino. Příznivci oldtimerů (vozů vyrobených před rokem 1975) si ale okamžitě vybaví model střední třídy Opel Ascona vyráběný od roku 1970 v německé Bochumi. Chytlavý název Ascona použil Opel už koncem padesátých let minulého století pro Opel Rekord P1 (1957–60) montovaný ve švýcarském Bielu a prodávaný výhradně ve Švýcarsku jako Opel Rekord Ascona.


Podzim 1970 byl pro Opel, německou odnož amerického koncernu General Motors, bohatý na novinky. Devátého září představil kupé Opel Manta a 28. října následovala na autosalonu v Turíně premiéra Opelu Ascona, zaplňujícího svými rozměry mezeru mezi modely Kadett a Rekord. Ascona (Manta z ní vycházela) přišla na trh ve třech verzích: s dvoudveřovým a čtyřdveřovým modelem se stupňovitou zádí a třídveřovým kombi nazývaným Caravan nebo Voyage.

Model Ascona (projekt 1450) byl původně vyvíjen jako náhrada Kadetta, ale vedení automobilky Opel později rozhodlo vyvinout nový, menší Kadett a Asconu posunout do střední třídy jako konkurenta úspěšného typu Ford Taunus.


Sedan, tudor a kombi


Všechny tři varianty samonosné karoserie Ascony měly rozvor náprav 2 430 mm a jejich jednoduché elegantní tvary trochu připomínaly americké kompakty. Není divu, jejich design měl totiž na starosti Charles „Chuck“ Jordan z designérského centra General Motors. Čtyřdveřová verze modelu Opel Ascona (foto) měla vnější rozměry 4 180 x 1 632 x 1 400 mm (délka x šířka x výška) a vyznačovala se nízkými boky a vysokými okny. Příď vozu zaplňovala hliníková obdélníková maska chladiče s lesklým orámováním a vodorovnou lištou se znakem Opelu uprostřed. Po stranách masky byly kruhové světlomety umístěné v černých čtvercových rámečcích. Zespodu rámoval příď úzký nárazník s malými svislými sloupky. Pod ním byly umístěny směrovky a případně i mlhovky.


Čtyřdveřová verze modelu Opel Ascona měla rozměry 4 180 x 1 632 x 1 400 mm a vyznačovala se nízkými boky a vysokými okny. Za příplatek se dodávala vinylová střecha.


Opel Ascona v dvoudveřovém provedení (foto) vypadal skoro stejně, byl ale o 56 mm kratší, o 6 mm užší a o 15 mm nižší. Tudor zřejmě volily rodiny s malými dětmi nebo sportovně založení mladí lidé, pro které byla Manta moc drahá. Kufr měl stejně jako sedan slušný objem kolem 400 litrů. Bez ohledu na počet dveří byl vnitřek Ascony vybaven předními anatomickými sedadly (na přání s opěrkami hlavy) s nepříliš dobrým bočním vedením (v roce 1971 byly přepracovány) a zadní lavici. Před dvouramenným volantem byly umístěny tři kruhové přístroje stejné velikosti. V provedení L (Luxus) byly ve středu palubní desky (od roku 1972 potažená dřevěnou fólií) umístěny hodiny.


Příď vozu zaplňovala hliníková obdélníková maska chladiče s lesklým orámováním a vodorovnou lištou se znakem Opelu uprostřed.


Třetí karosářskou verzí bylo třídveřové kombi nazvané tradičně Caravan (foto). V luxusním provedení s dřevěným dekorem na bocích a případně vinylovou střechou se kombi jmenovalo Voyage a připomínalo americké stejšny "Woody". Kombi si zákazníci nijak zvlášť neoblíbili, prodalo se jich jen něco přes 23 500. Na americkém trhu se Voyage prodávalo v prodejní síti Buicku a s prodanými 51 tisíci kusy si vedlo celkem dobře.


Třetí karosářskou verzí bylo třídveřové kombi nazvané tradičně Caravan a v luxusní verzi Voyage.


Opel Ascona měl nezávislé zavěšení předních kol s dvojitými trojúhelníkovými rameny a stabilizátorem. Vzadu měla Ascona tuhou nápravu s vlečenými rameny, panhardskou tyčí a stabilizátorem. Všechna kola měla pérování vinutými pružinami. Dvouokruhový hydraulický brzdový systém s posilovačem ovládal přední kotoučové a zadní bubnové brzdy. Dobré jízdní vlastnosti předurčovaly Asconu ke sportovnímu využití.      


Čtyři motory


Základním motorem k pohonu zadních kol byl od začátku čtyřdobý řadový kapalinou chlazený čtyřválec s pětkrát uloženou klikovou hřídelí a ventilovým rozvodem CIH (Cam-in-head) s vačkovou hřídelí poháněnou dvojitým řetězem a umístěnou v hlavě válců po straně a ne nad válci, jak tomu je u rozvodu OHC. Byla to zmenšená verze 1,7litrového motoru používaného v modelech Rekord, Kadett a Olympia. S objemem 1 584 cm3 (vrtání/zdvih: 85/69,8 mm) měl motor ve verzi 1.6 N (Normal) výkon 68 k (50 kW) při 5 200 min-1 a točivý moment 110 Nm při 3 400 min-1. Verze 1.6 S měla zvýšenou kompresi (z 8,2 na 9,5), takže výkon vzrostl na 80 k (59 kW) při 5 200 min-1 a točivý moment na 120 Nm při 3 800 min-1. Ascona s pohotovostní hmotností 945 kg jezdila s motorem 1.6 N rychlostí až 145 km/h a s motorem 1.6 S byla ještě o 10 km/h rychlejší. Průměrná spotřeba se u obou verzí pohybovala kolem 10 l benzinu na 100 km.


Od března 1971 se začala Ascona nabízet s motorem 1.9 S vyžadujícím benzin Super. Tento motor dával při objemu 1 897 cm3 maximální výkon 90 k (66 kW) při 5 100 min-1 a točivý moment 149 Nm při 2 500 min-1. Kompaktní Ascona s hmotností 965 kg s ním dosahovala rychlost 160 km/h a při rozjezdu se ručička rychloměru dostala k číslici 100 za 13 s. U modelů s motory 1.6 S a 1.9 S bylo možné objednat třístupňovou automatickou převodovku GM, vyráběnou ve Štrasburku.    


Opel jako by tušil blížící se ropnou krizi vyvolanou omezením těžby ropy Organizací zemí vyvážejících ropu (OPEC) zařadil v červenci 1971 do výrobního programu Asconu 1.2 S s motorem z modelu Kadett. Tento čtyřválec s rozvodem OHV a zdvihovým objemem 1 196 cm3 měl maximální výkon 60 k (44 kW) dosahovaný při 5 400 min-1. Točivý moment měl vrchol 90 Nm při 3 000 min-1. Vůz lehký jen 875 kg s ním dokázal uhánět rychlostí 140 km/h. Tato úsporná varianta byla zpočátku určena jen pro export, především do Itálie. Od března 1972 byla k dostání i ve Spolkové republice se základní cenou rovných 7 tisíc DM.


SR neboli Rallye


Komu nestačilo základní ani luxusní (L) provedení, mohl si pořídit provedení Rallye (SR), vybavené sportovním volantem, otáčkoměrem a přídavným panelem ve středu palubní desky s hodinami, ampérmetrem a tlakoměrem. Zvenku byla Ascona SR odlišená dvěma tenkými proužky nalakovanými na bocích a chromovanou koncovkou výfuku. Podvozek měl tužší pérování a upravené tlumiče. 

 
Ascona 1.9 SR slavila řadu úspěchů v motoristickém sportu. Tuningová firma Steinmetz vyvinula speciální verzi Ascona SR, která dávala se dvěma karburátory Solex výkon 125 k (92 kW). Günther Irmscher postavil v roce 1973 pro Waltera Röhrla a spolujezdce Jochena Bergera rallyový speciál Opel Ascona SR (foto) s rozšířenými podběhy kol, ochranným rámem, tlumiči Bilstein, pětirychlostní převodovkou ZF atd. Dvoulitrový motor měl výkon až 195 koní, takže vůz dokázal jet až 180 km/h. Röhrl s Bergerem vyhráli s tímto vozem v roce 1974 mistrovství Evropy v Rallye.


Günther Irmscher postavil v roce 1973 pro Waltera Röhrla a spolujezdce Jochena Bergera rallyový speciál Opel Ascona SR s dvoulitrovým motorem měl dávajícím až 195 koní.


Podle časopsu Opel-Oldies bylo v Bochumi vyrobeno do konce července 1975 192 604 vozů Ascona 1.6, 160 203 kusů typu Ascona 1.6 S, 75 627 verzí 1.9 S a 180 700 kusů nejslabší verze Ascona 1.2 S. Dohromady to dělá 609 134 vozů Ascona A, takže lze mluvit o úspěchu. Snad ještě úspěšnější byla druhá generace Opel Ascona B, vyráběná v letech 1975–81. Poslední, třetí generace Ascona C (1981–88) byla vystřídána dobře známou Vectrou.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas