Austin A40 Farina: Z Turína do Longbridge

Malý rodinný automobil A40 vyráběl Austin v letech 1958 až 1967 v Longbridge u Birminghamu. Jeho karoserii navrhl Pinin Farina a proto byl pojmenován A40 Farina.

Pod označením A40 vyráběl Austin po skončení druhé světové války typy A40 Devon, Dorset a Sports a od roku 1952 modernější A40 Somerset. Ve stejném roce došlo ke spojení s automobilkou Morris (ta už vlastnila MG, Riley a Wolseley) a vytvoření koncernu British Motor Corporation (BMC). Automobilky pod křídly BMC zpravidla sdílely svoje konstrukce, takže pod různými značkami se prodávaly téměř stejné automobily. Výjimkou byl projekt ADO8, který byl dokončen v roce 1958 a výsledek se jmenoval Austin A40. Výhradně pod tímto jménem se začal prodávat.


Nový Austin A40 byl předělem v historii designu BMC, neboť to byl první poválečný Austin navržený někým jiným než Ricardem "Dickem" Burzim, šéfdesignérem argentinského původu. Práce na tvarech nového vozu byly totiž svěřeny známému italskému studiu z Turína, vedeném Battistou "Pinin" Farinou a jeho synem Sergiem (od roku 1961 jim bylo jméno změněno prezidentským dekretem na Pininfarina). Aby se nový vůz odlišil od předcházejících modelů A40, začalo se mu neoficiálně říkat Austin A40 Farina.


První série (Mark I)


Autosalon, konaný před šedesáti lety v říjnu 1958 v londýnském Earl’s Courtu, byl místem premiéry dvoudveřového Austinu A40 Farina (foto) za účasti obou Farinů. Původně byl zamýšlen jako náhrada Austinu A35, od kterého převzal řadu konstrukčních dílů včetně motoru, ale nakonec se oba modely po určitou dobu vyráběly souběžně. A40 Farina s rozvorem náprav 2 121 mm, délkou 3 664 mm, šířkou 1 509 mm a výškou 1 430 mm byl malý rodinný dvouprostorový vůz umožňující přepravu čtyř dospělých osob. Rovná střecha poskytovala dost místa nad hlavami i pro cestující na zadních sedadlech.


Austin A40 Farina Mark I měl velkou přední masku s vodorovnou jemně zvlněnou mřížkou vyplňující prostor mezi kruhovými světlomety.


Velká přední maska s vodorovnou jemně zvlněnou mřížkou vyplňovala beze zbytku prostor mezi kruhovými světlomety, umístěnými spolu se směrovkami ve společných rámečcích. Boční okna za dveřmi byla vzadu výklopná do strany a pod velkým zadním oknem byl přístup k zavazadlovému prostoru víkem otevíraným nezvykle směrem dolů. Svislá koncová světla byla umístěna v zadních blatnících. Styl karoserie později částečně převzaly typy Austin a Morris 1100, navržené rovněž Pininfarinou.


Pod kapotou byl ukryt zážehový řadový čtyřválec BMC série A s rozvodem OHV a objemem válců 948 cm3. S karburátorem Zenith 26VME dával maximální výkon 34 k (25 kW) a špička točivého momentu měla hodnotu 68 Nm. Přes nízkou hmotnost (748 kg) se na čtyřku dalo dosáhnout jen rychlosti 116 km/h. Průměrná spotřeba benzinu se pohybovala kolem 7,5 l/100 km, takže s nádrží o objemu 26 litrů se dalo ujet nejvýš 350 km.


Austin A40 Farina měl nezávislé zavěšení předních kol s pérováním vinutými pružinami a zadní tuhou nápravu odpruženou podélnými půleliptickými listovými péry. Bubnové brzdy s průměrem 200 mm na předních kolech byly ovládané hydraulicky, zatímco bubnové brzdy na zadních kolech (průměr 180 mm) se ovládaly mechanicky lankem.


A40 Farina měl přední samostatná sedadla a vzadu lavici s opěradlem sklopným ke zvětšení zavazadlového prostoru. Potahy sedadel byly látkové v kombinaci s vinylem. Za příplatek se dalo pořídit topení, rádio, běloboké pneumatiky a stěrač předního okna. Řadicí páka byla umístěna na podlaze a páka ruční brzdy mezi sedadly. V provedení deluxe se A40 Farina prodával za 689 £ včetně daně.


Countryman - předchůdce hatchbacků


Omezený přístup do kufru sklidil od zákazníků kritiku a proto byl přesně po roce, v říjnu 1959, představen Austin A40 Farina Countryman (foto) se zádí upravenou tak, že zadní okno se dalo otevírat směrem nahoru a víko kufru pod oknem směrem dolů. Značně se tak usnadnil přístup k zavazadlům. Countryman se stal předchůdcem dnešních oblíbených hatchbacků, spojujících výhody sedanů a kombíků do jedné karoserie. Dvoudveřové provedení (saloon) zůstalo ve výrobě dál a počtem vyrobených kusů značně předstihlo Countryman.


V říjnu 1959 byl představen Austin A40 Farina Countryman se zádí upravenou tak, že zadní okno se dalo otevírat směrem nahoru a víko kufru pod oknem směrem dolů.


Druhá série (Mark II)

V září 1961 přišel Austin s vylepšenou druhou sérií A40 Farina Mark II (foto) s rozvorem prodlouženým o 89 mm na 2 120 mm. Kromě prodloužení délky na 3 683 mm to přineslo hlavně zvětšení prostoru pro nohy cestujících na zadních sedadlech. Karoserie se od první série lišila jen novou mřížkou chladiče, rozšířenou až pod světlomety. Přední směrovky byly přemístěny do masky, takže světlomety měly normální kruhové rámečky. Uvnitř se mohlo A40 pyšnit novou palubní deskou.


V září 1961 přišel Austin s vylepšenou druhou sérií A40 Farina Mark II s rozvorem prodlouženým o 89 mm na 2 120 mm.


Změnou karburátoru Zenith na SU posílil litrový čtyřválec na 38 k (28 kW). Podle testu časopisu The Motor vzrostla maximální rychlost na 120 km/h a průměrná spotřeba na 7,7 l/100 km. K několika změnám došlo i na podvozku. Na přední nápravě se objevil stabilizátor, snižující náklon vozidla při průjezdu zatáčkou a místo mechanického ovládání zadních bubnových brzd (zděděného z typu A35) bylo zvoleno hydraulické ovládání.


Na podzim 1962 byl litrový čtyřválec nahrazen motorem s objemem zvýšeným na 1 098 cm3 a výkonem až 48 koní. Vozy s tímto motorem dostaly označení A40S. Stejný motor používal i Morris Minor. K posledním změnám došlo na podzim 1964. Týkaly se především komfortnějšího interiéru s přístrojovou deskou obloženou dřevěnou dýhou. Austin A40 Farina se montoval také v Itálii, kde se prodával pod značkou Innocenti A40. Italský Countryman se jmenoval Combinata (foto) a měl jednodílné zadní víko otevírané nahoru. A40 Farina se v letech 1959 až 1962 vyráběl také v australském Sydney.


Licenčně vyráběný Innocenti A40 Countryman se jmenoval Combinata a měl jednodílné zadní víko otevírané nahoru.


Výroba Austinu A40 Farina skončila v listopadu 1967. V Longbridge vyrobil Austin přes 342 tisíc kusů a v Itálii vzniklo dalších 67.200 vozů Innocenti A40. A40 Farina si získal pověst moderně vypadajícího malého vozu se zadním pohonem a dobrými jízdními vlastnostmi. Pokrok se ale nedá zastavit, takže od roku 1963 byly nejprodávanějšími automobily ve Velké Británii prostornější vozy řady BMC ADO16 s motory o objemu 1,1/1,3 litru a předním pohonem.


Svoji špetku slávy si Austin A40 Farina užil v lednu 1959 na Rallye Monte Carlo, kde Pat Moss (sestra Stirlinga Mosse) a Ann Wisdom získaly Dámský pohár a skončily na druhém místě ve třídě sériových vozů do objemu 1 000 cm3 a v celkové klasifikaci skončily na desátém místě.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas