Daimler Regency (1951–1958): Na královský příkaz

Luxusních šestiválcových sedanů Daimler Regency bylo v první sérii vyrobeno jen 51. Od října 1954 se vyráběla druhá série (350 kusů), následovaná vylepšeným Daimlerem 104.

Britská automobilka Daimler Company Limited, založená v roce 1896, byla tradičním dodavatelem vozů pro britskou královskou rodinu. V roce 1898 byl princi z Walesu (později král Eduard VII.) předveden lordem Montagu z Beaulieu první automobil, shodou okolností značky Daimler. Král Eduard VII. i jeho nástupce Jiří V. pak zůstali této značce dlouhá léta věrni. V roce 1902 získal Daimler tzv. Královský příkaz (Royal Warrant) opravňující k přednostním dodávkám vozů britské monarchii. Toto právo ztratil až v padesátých letech, kdy byl vystřídán značkou Rolls-Royce.


Během druhé světové války byla továrna Daimler na Sandy Lane v Coventry zničena požárem při bombardování Coventry. Válečná výroba se tak musela přemístit do několika "stínových" továren. Daimler vyráběl například obrněné vozy s pohonem čtyř kol Daimler Scout Car, zvané "Dingo", letecké motory a kulomety Browning. Prvním poválečným modelem byl Daimler DB18, ze kterého se po úpravách v roce 1949 stal model Consort, oblíbený u indických maháradžů.


V roce 1947 byla ve Velké Británii zdvojnásobena kupní daň na vozy s cenou přesahující 1 000 liber. Navíc existoval přídělový systém na benzin, což u zákazníků preferovalo vozy s nižší spotřebou. Zájem o drahé luxusní vozy stagnoval a jejich výrobci se dostávali do problémů. Jedním z nich byl i Daimler, který přišel v roce 1951 s modelem Regency, jehož prodej nesplnil očekávání.


Regency DF300 (Mark I)


Daimler Regency DF300 (foto) s volantem na pravé straně (DF 301 pro vozy s levostranným řízením) se poprvé představil veřejnosti v říjnu 1951 na pařížském autosalonu. Podvozek vycházel z modelu Daimler Consort, který byl ve výrobě až do roku 1953. Motor byl posunut více dopředu a světlost vozu narostla o 2,5 cm. Standardní karoserie Saloon (čtyřdveřový sedan) dodávané karosárnou Barker měly vnější rozměry 4 851 x 1 803 x 1 651 mm (d x š x v), rozvor náprav byl 2 896 mm (114 palců). Svými tvary se sedan podobal menšímu Lanchesteru Fourteen s rozvorem 2 600 mm, ale světlomety měl umístěné těsně vedle masky chladiče, podobně jako Daimler Consort. Přední blatníky se svažovaly až k zadním blatníkům, přední okno bylo rovné nedělené, zadní malé oválné.


Karoserie sedanů Regency o rozměrech 4 851 x 1 803 x 1 651 mm vyráběla karosárna Barker z Willesdenu na okraji Londýna.


Pod kapotou měl Damler Regency Mark I nový řadový šestiválec s rozvodem OHV, odvozený od dvoulitrového čtyřválce z typu Lanchester Fourteen, vyráběného v letech 1950–53 (Lanchester patřil do Daimler Company). Motor s objemem válců 2 954 cm3 dával se dvěma karburátory SU rovných 90 koní (66 kW) při 4 100 otáčkách a vrchol točivého momentu měl hodnotu 201 Nm. Motor byl spojen s čtyřstupňovou manuální převodovkou přes hydraulickou spojku Daimler Fluid Flywheel. Vůz s hmotností 1 830 kg dosahoval rychlost 130 km/h.


Vedle sedanů vzniklo ještě několik kabrioletů Regency Special Sports s karoserií Barker a v roce 1952 přes třicet sedanů, limuzín a kabrioletů Empress II (DF302/3) s výkonem zvýšeným na 100 koní a s karoseriemi Hooper, vyznačujícími se ostrými hranami (foto). Na londýnském autosalonu, konaném v říjnu 1953 v Earls Court bylo vystaveno krásné kupé Daimler Regency Silver Flash, rovněž s karoserií Hooper, které Sir Bernard Docker (šéf BSA a Daimleru) věnoval své manželce Lady Norah Docker. Karosárna Barker patřila od roku 1940 známé britské karosárně Hooper a tu ve stejném roce získal Daimler, patřící do skupiny BSA. Celkem bylo do konce dubna 1953 vyrobeno v Coventry jen 51 vozů Daimler Regency Mark I, včetně modelů Empress.


Vedle sedanů s karoserií Barker postavila karosárna Hooper několik sedanů Empess vyznačujícími se ostrými hranami.


Regency DF304 (Mark II)


Vylepšený Daimler Regency DF304 (DF305 s levostranným řízením), označovaný jako druhá série (Mark II) byl uveden na trh v říjnu 1954. Regency Mark II (foto) měl stejný rozvor, byl ale delší (4 978 mm) a nižší (1 593 mm). Světlomety se přestěhovaly do předních blatníků, které končily u zadních blatníků poněkud výš. K pohonu zadních kol byly na výběr řadové šestiválce s objemem 3½ nebo 4½ litru. Menší z nich (3 467 cm3) měl maximum výkonu 109 k (80 kW) a točivého momentu 248 Nm a při hmotnosti 1 860 kg jezdil rychlostí až 133 km/h. V průměru spotřeboval 18 l benzinu na 100 km. Větší motor (4 615 cm3) dával 129 k (95 kW) a 340 Nm.


Daimler Regency druhé série měl stejný rozvor jako Mark I, byl ale delší (4 978 mm) a nižší (1 593 mm).


S karoseriemi Hooper se opět objevily modely Empress a také sedan Sportsman s karoserií od Mullinera z Birminghamu. Sportsman měl třídílné panoramatické zadní okno a koncová světla umístěná ve zvýšeném zakončení zadních blatníků. Sedan Regency Mark II stál 2 324 £ a Regency Sportsman 2 650 £. Srovnatelný Jaguar Mark VII přitom stál jen 1 680 £, ale daimlery byly spolehlivější a měly lepší zpracování.


Upravený rámový podvozek měl křížové výztuhy. Přední kola měla nezávislé zavěšení s pérováním vinutými pružinami, vzadu zůstávala tradičně tuhá náprava s listovými péry. Automatické mazání podvozku pracovalo pokaždé, když se zahřál motor. Hřídel větráku měla čtyři mazací místa vyžadující pozornost každých ujetých tisíc mil. Bubnové brzdy Girling měly vpředu hydraulické a vzadu mechanické ovládání (standardní řešení Daimleru u modelů Consort, Conquest a Lanchester Fourteen).


Vozy Regency Mark II s 4,5litrovým motorem měly podvozek DF400, který se od DF304 lišil převodovkou (čtyřka byla rychloběhem) a bubnové brzdy Girling měly plně hydraulické ovládání. Když byl v roce 1956 zvýšen výkon motoru na 167 koní, ukázalo se, že převodovka na vysoký točivý moment nestačí. Celkem bylo vyrobeno zhruba 350 standardních podvozků Regency Mark II, přičemž 58 podvozků bylo určeno pro speciální karoserie, např. Hooper Empress Mark IIa a III.


Daimler 104 (One-O-Four)


Regency Mark II byl daleko úspěšnější než první série, přesto byl po roce výroby v říjnu 1955 nahrazen modelem Daimler One-O-Four (DF310) se stejnou karoserií (foto), výkonnějším motorem a mnoha vylepšeními. 3,5litrový šestiválec dostal novou hlavu válců a díky zvýšení komprese na 7,6 se výkon zvýšil na 139 k (102 kW) a maximální rychlost na 165 km/h. Novinkou v nabídce byla od roku 1956 automatická převodovka Borg-Warner.


Regency Mark II byl v říjnu 1955 nahrazen modelem Daimler One-O-Four (104) se stejnou karoserií, výkonnějším motorem a mnoha vylepšeními.


Daimler One-O-Four neboli 104 (číslovka znamenala rychlost 104 mil/h, kterou dosáhl prototyp na uzavřené trati) měl výkonnější brzdy a vylepšený interiér. Do roku 1958 jich bylo vyrobeno 559 kusů. Nástupcem se stal Daimler Majestic vyrobený v letech 1958 až 1962 v počtu 1 490 kusů. V roce 1960 se stal Daimler součástí automobilky Jaguar a další modely byly jen obdobou jaguarů s odlišnou maskou chladiče s typickým žebrováním v horní části.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas