Austin Allegro (1973–1982): "Létající prase"

Malých rodinných automobilů Austin Allegro bylo za necelých deset let vyrobeno divizí Austin-Morris koncernu British Leyland přes 642 tisíc.

British Leyland představil v květnu 1973 Austin Allegro jako nástupce modelů Austin/Morris 1100 a 1300, navržených Sirem Alecem Issigonisem. Stejně jako Morris Marina (1971–1980) se Allegro stalo příkladem, proč se britský koncern British Leyland, založený před padesáti lety spojením společností Leyland Motors a British Motor Holdings, dostal do problémů. British Leyland pochybil v tom, že nezachytil trend evropských automobilek preferujících v segmentu rodinných automobilů užitečné a stále více oblíbené hatchbacky s výklopnou zadní stěnou, jakými byly například Volkswagen Golf, Renault 16 nebo Autobianchi A112.

Vedení British Leylandu (BL) totiž rozhodlo, že jediným hatchbackem v nabídce bude pětidveřový Austin Maxi (1969–1981) a že žádný jiný koncernový vůz mu v tomto směru nesmí konkurovat. Austinu Allegro tak byla přisouzena role tříprostorového automobilu se zavazadlovým prostorem o objemu 390 litrů, přístupným víkem pod zadním oknem.

Originální design

Šéfstylista BL Harris Mann (*1938) dal Austinu Allegro (foto) zakulacené tvary, které šly proti tehdejší módě ostrých hran, prosazovaných hlavně italským designérem Giorgettem Giugiarem. Původně mělo mít Allegro podobně elegantní tvary s klínovým bočním profilem jako větší model Princess (1975–1981). Management British Leylandu, ve snaze udržet náklady při zemi, počítal s instalací motoru série E a objemného topení z typu Marina, takže nebylo možné zachovat nízkou svažující se kapotu. Výsledkem byly poněkud "nafouklé" tvary, které daly vozu brzy přezdívku "létající prase".

Šéfstylista BL Harris Mann dal Austinu Allegro zakulacené tvary, které šly proti tehdejší módě ostrých hran.

Austin Allegro byl kompaktní rodinný vůz s rozvorem náprav 2 438 mm a vnějšími rozměry 3 860 x 1 600 x 1 397 mm (délka x šířka x výška). Vpředu mělo Allegro širokou masku chladiče se zabudovanými obdélníkovými světlomety a samostatné blikače umístěné v předních blatnících. Velké zadní okno mělo stejný sklon jako víko kufru, takže se dalo mluvit o splývavé zádi. S úzkými střešními sloupky A a B kontrastovaly široké sloupky C, ve kterých byly umístěny mřížky k odvětrání kabiny.

Na rozdíl od svých předchůdců vyznávajících tak zvaný badge engineering, tedy prodej prakticky stejných vozů pod různými značkami, se Allegro prodávalo jen pod značkou Austin. Jediná výjimka se objevila na trhu v září 1974 pod názvem Vanden Plas 1500 (foto). Tento model měl pozměněnou přední masku připomínající vozy Daimler a bohatěji vybavený interiér s koženými sedadly a sklápěcími opěrkami hlavy, silnými koberci, vylepšenou zvukovou izolací a novou přístrojovou deskou potaženou dýhou z ořechového dřeva. Pro cestující na zadních sedadlech byly k dispozici skládací stolky z ořechového dřeva. Zatímco základní cena Austinu Allegro byla v roce 1974 stanovena na 1 159 liber, Vanden Plas 1500 měl v ceníku pro Velkou Británii uvedenou cenu 1 951 £.

V září 1974 se začal prodávat Vanden Plas 1500 s pozměněnou přední maskou připomínající vozy Daimler a bohatěji vybaveným interiérem s koženými sedadly.

Modely Austin Allegro z počátku výroby měly nahoře a dole zploštělý volant (quartic wheel) zvětšující prostor mezi dolní částí volantu a nohami řidiče. Toto řešení (foto) bylo v roce 1974 opuštěno a model Vanden Plas 1500 tento volant nikdy neměl. Přestože se tento volant používal jen krátce, je dodnes Allegro spojováno s "čtvercovým" volantem.

Modely Austin Allegro z počátku výroby měly nahoře a dole zploštělý volant zvětšující prostor mezi dolní částí volantu a nohami řidiče.

Třídveřové kombi

V dubnu 1975 byla nabídka dvoudveřových a čtyřdveřových modelů Allegra rozšířena o třídveřové kombi Estate. Kombi mělo stejný rozvor, bylo ale délkou 3 993 mm o 132 mm delší než sedan. Allegro Estate mělo od začátku konvenční volant z typu Morris Marina a standardně ostřikovač zadního okna. Náhradní kolo mělo kombi uloženo pod podlahou zavazadlového prostoru.

Na Novém Zélandu se v roce 1975 začaly montovat Austiny Allegro z dovážených kitů (CKD) v Newmarketu a Panmure (Auckland) a v Petone (Wellington). Většina vozů Allegro prodávaných na Novém Zélandu měla motor A 1300 s ventilovým rozvodem OHV a čtyřstupňovou manuální převodovku. Později se Allegra dodávala s 1,5litrovými čtyřválci s rozvodem OHC a čtyřstupňovou automatickou převodovkou.

Čtyřválce 1,1 až 1,75 litru

Přední kola Austinu Allegro poháněly čtyřdobé řadové kapalinou chlazené čtyřválce s litinovým blokem válců a litinovou hlavou. Dolní polovinu nabídky motorů s nižšími výkony tvořily čtyřválce série A s rozvodem OHV a třikrát uloženou klikovou hřídelí. Motor A 1100 měl objem válců 1 098 cm3 a při stupni komprese 8,5 a s karburátorem SU HS4 měl maximální výkon 48 k (35,3 kW) při 5 250 min-1. Motor A 1300 měl objem válců 1 275 cm3 a při stupni komprese 8,8 měl maximální výkon 57 k (41,9 kW) při 5 250 min-1.

Výkonnější modely používaly motory série E z typu Maxi s rozvodem OHC a pětkrát uloženou klikovou hřídelí. Motor A 1500 měl objem válců 1 485 cm3 a při stupni komprese 9 a s karburátorem SU HS6 měl maximální výkon 69 k (50,7 kW) při 5 600 min-1. Nejvýkonnější motor A 1750 měl objem válců 1 748 cm3 a maximální výkon 76 k (56 kW) při 5 000 min-1.

Vozy s pohotovostní hmotností 840 až 911 kg a nosností 380 kg dosahovaly nejvyšší rychlost 130 km/h (A 1100) až 152 km/h (A 1750). Zrychlení z 0 na 100 km/h trvalo od 13,7 s (A 1750) do 21 s (A 1100). Cestovní spotřeba paliva se pohybovala mezi 8 až 12 l/100 km.

Allegro 2 (1975–79)

Londýnský autosalon, konaný v říjnu 1975, byl místem premiéry Austinu Allegro druhé série. Allegro 2 mělo stejnou karoserii jako první série, změnila se jen přední maska, zpětné světlomety a v interiéru bylo více prostoru pro cestující na zadních sedadlech. Kombi Estate druhé série (foto) bylo kromě přední masky zkrášleno dvojitou linkou táhnoucí se horní částí boků až k zadnímu oknu. Modernizace se dočkalo také zavěšení kol, brzdy, uložení motoru a řazení. Některé modely Allegro 2 určené na trhy mimo Velkou Británii byly vybaveny čtyřmi kruhovými světlomety.

Kombi Allegro Estate druhé série bylo kromě přední masky zkrášleno dvojitou linkou táhnoucí se horní částí boků až k zadnímu oknu.

Koncem roku 1976 zvažovalo vedení British Leyland přemístění výroby Allegra z Longbridge do belgické továrny v Seneffe. Přemístění výroby mělo uvolnit kapacity v Longbridge pro výrobu nástupce Mini (projekt ADO 88). Tento projekt byl ale zrušen a malý Austin Metro se začal vyrábět až v roce 1980. Výroba Allegra pro domácí trh tak zůstala v Anglii.

Těsně před uvedením třetí série Allegra debutovala dvoudveřová sportovní verze Allegro Equipe 1.7 ve stříbrné metalíze s červenými a oranžovými pruhy na bocích a koly GKN z hliníkové slitiny. Equipe měl plnit roli konkurenta sportovním verzím VW Golf GT a Ford Escort RS. Stárnoucí Allegro už ale přestávalo oslovovat zákazníky a prodej postupně klesal.

Allegro 3 (1979–82)

Poslední, třetí série Austinu Allegro se dostala do výroby na konci roku 1979. K pohonu předních kol byl zvolen nový litrový čtyřválec série A (A-Plus), vyvinutý pro chystaný Austin Metro. Drobné kosmetické úpravy karoserie (nová přední maska s upraveným logem Leyland, větší plastové nárazníky a světla na bocích) a modernizovaný interiér s novým čtyřpaprskovým volantem už nedokázaly oživit poptávku. British Leyland už ale pilně připravoval náhradu modelů Allegro a Maxi a v říjnu 1980 uvedl nový malý hatchback Metro.

Modely Vanden Plas nesly ve třetí sérii označení 1.5 a 1.7. Model 1.5 poháněl 1,5litrový čtyřválec se dvěma karburátory a manuální převodovkou, zatímco 1.7 měl 1,75litrový čtyřválec s jedním karburátorem a automatickou převodovku. Některé modely Allegro 3 (HL a pozdější HLS) měly místo obvyklých obdélníkových světlometů čtveřici kruhových světlometů.

Výroba Austinu Allegro byla po necelých deseti letech ukončena v březnu 1982. Celkem bylo vyrobeno 642 350 vozidel, přičemž většina byla prodána na domácím trhu. Allegro se vyrábělo v letech 1974 a 1975 v Itálii a prodávalo se tam pod značkou Innocenti Regent. Nástupcem Allegra se stal Austin Maestro, jehož výroba začala v listopadu 1982. Přes některé počáteční problémy s kvalitou (hlavně ochranou před rezivěním) a častou kritikou v odborném tisku byl Austin Allegro oblíbený vůz. V roce 1979 byl například pátým nejprodávanějším vozem ve Velké Británii.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas