Odložená kráska

Ustupující německá armáda na hradě Veveří u Brna odložila překážející Alfu Romeo 6C 2500. Krásný kabriolet z moravské sbírky byl nedávno dražen v Monaku.

 Alfa Romeo patřila ve 30. letech minulého století k předním světovým výrobcům sportovních a závodních automobilů, za úspěch vděčila především geniálnímu konstruktérovi Vittoriu Janovi.

Odložená kráska

Ten byl etnickým Maďarem, jmenoval se János Viktor a pro Alfu pracoval od roku 1923. Ale když si jeho slavný monopost typu P2 vedený Giuseppem Camparim připsal první vítězství ve velké ceně za cenu usmrcení jiného řidiče Antonia Ascariho, milánská automobilka tuto nesporně technicky zdařilou formuli odmítla dále nasazovat do závodů. Bývalý závodník na alfách Enzo Ferrari byl ovšem jiného názoru, tovární vozy převzal a vytvořil svoji slavnou stáj Scuderia Ferrari. Janova hvězda poté krátce byť rychle stoupala, nicméně i od jeho dalšího typu P3 se Alfa odvrátila a znovu se objevil zájemce Ferrari.

Znechucený konstruktér se raději věnoval leteckým motorům a satisfakcí se mu stalo vítězství Tazia Nuvolariho s P3 na Velké ceně Německa (Nürburgring 1935). V té době přitom bývaly značky Auto Union a Mercedes-Benz považovány za takřka neporazitelné. Jano se triumfálně vrátil do Alfy Romeo a začal pracovat na legendární formuli typu 158 – Alfettě. Po válce pracoval i pro Lancii a Ferrari. Zakázku na šestiválec pro Dino přijal se silnými emocemi – tento automobil se totiž měl stát Ferrariho holdem zemřelému synu Dinovi. Sám Jano v té době také přišel o potomka a krátce nato (1965) vážně nemocen spáchal sebevraždu.

K nejušlechtilejším výhonkům jeho motorařiny v oboru sportovně-cestovních automobilů se řadí zobrazená Alfa Romeo 6C 2500, uvedená na trh v roce 1939. Se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců tehdy dosahovala výkonu 88 kW (provedení Super Sport). Zdá se, že karoserie na fotografiích byla ve firmě Carrozzeria Touring zhotovena pouze ve dvou kusech, podle některých pramenů jeden z exemplářů po válce určitou dobu vlastnil Marcello Mastroianni a dnes se nachází v USA.

Dvoudílná kapota motorového prostoru už byla poněkud anachronická, ale měla svůj půvab

Černá kráska na snímku měla velmi pohnutý osud. Zhruba v okamžiku vypuknutí druhé světové války, jíž se fašistická Itálie účastnila coby hlavní spojenec nacistického Německa, putovala k zákazníkovi do Maďarska. Také zde vládli fašisté admirála Horthyho, ale když se do Uher dostala německá vojska, alfa jim padla do oka a došlo ke konfiskaci. S postupem bojů posloužila k útěku směrem na Západ, vstříc americkému zajetí. Na jižní Moravě už ji snad pro vyšší spotřebu nebo poruchu považovali za přítěž a skončila na zámku Veveří u Brna. Odtud přešla do národní správy a byla nabídnuta k prodeji. Užíval ji také pěvec Ivo Blahut a v sedmdesátých letech zakotvila ve velké kolekci brněnského sběratele. Letos v květnu se objevila v nabídce aukční síně Bonhams, ale za cenu 300 000-350 000 eur (až 9,5 milionu korun) v Monaku nenašla kupce.     

 

 Foto: Jiří Křenek

6C = 6 cilindri

Slavná vývojová řada řadových šestiválců (odtud 6C) konstruktéra Vittoria Jana byla těsně provázána se závodními monoposty. Základní typ 6C 1500, představený v Miláně roku 1925, měl výkon 44 kW. Spřízněný formulový osmiválec P2 dával ze dvou litrů až 115 kW a vynesl vítězství ve 14 podnicích Grand Prix včetně náročné sicilské soutěže Targa Florio. Z 3000 kusů 6C 1500 mělo 200 dvouvačkový rozvod DOHC a deset kompresor. Roku 1929 následovala Alfa Romeo 6C 1750, poté 6C 1900 (1933) , 2300 (1934) a v roce 1939 poslední vývojový stupeň 6C 2500. Existovalo deset provedení o výkonu 66 až 107 kW, zobrazený vůz je do pohybu uváděn 88kilowattovým motorem Super Sport.

Dvouvačkový rozvod zajistil lepší plnění válců

Zdeněk Vacek