Peugeot 104 (1972–1988): Mylhúzská premiéra

Prvním vozem vyráběným v nové továrně PSA v Mulhouse byl Peugeot 104. Za 16 let jich bylo vyrobeno přes 1,6 milionu včetně necelých 346 tisíc třídveřových kupé.

Sedanem to začalo

Malý rodinný automobil Peugeot 104 (foto) měl premiéru v září 1972 a začal se vyrábět v továrně skupiny PSA (patří do ní Peugeot, Citroën a od loňska i Opel), v alsaském Mulhouse. Stočtyřka s čtyřdveřovou samonosnou ocelovou karoserií měla rozvor náprav 2 420 mm a rozměry 3 580 x 1 520 x 1 390 mm. Bylo to ve své době nejkratší čtyřdveřové evropské auto. Hranatá karoserie se šikmým zadním oknem a širokými sloupky C vypadala jako hatchback, ale nebyla. Pod pevným zadním oknem bylo víko kufru s objemem 300 litrů. Peugeot 104 navrhl italský designér Paolo Martin (od roku 1968 šéf stylistů u Pininfariny). Jednoduché elegantní tvary byly ozvláštněny výraznými prolisy na bocích, které vypadaly, jako by si stočtyřka promáčkla boky o zábradlí. Kruhové světlomety byly zasazeny do čtvercových rámečků umístěných po stranách přední masky s vodorovnou mřížkou. 

Hranatá karoserie se šikmým zadním oknem a širokými sloupky C vypadala jako hatchback, ale nebyla. Pod pevným zadním oknem bylo víko kufru.

Přední kola poháněl řadový čtyřválec umístěný napříč nad přední nápravou a skloněný vzad o 72 stupňů. Tento celohliníkový motor PSA X s vloženými litinovými válci, vyvinutý ve spolupráci s Renaultem a vyráběný v severofrancouzském Douvrinu, měl ventilový rozvod OHC poháněný řetězem a zdvihový objem 954 cm3 s vrtáním 70 mm a zdvihem 62 mm. S karburátorem Solex 32 a stupni komprese 8,8 měl největší výkon 46 k (34 kW) dosahovaný při 6 000 otáčkách. Čtyřstupňová převodovka byla umístěna v mazací skříni motoru a sdílela s motorem mazací olej (podobné řešení mělo BMC Mini).

Následovalo kupé

Necelé dva roky po sedanu přišel Peugeot s dvoudveřovým kupé s nahoru výklopnou zadní stěnou a rozvorem zkráceným na 2 230 mm. Kupé tak bylo dlouhé pouhých 3,3 m. Peugeot 104 Coupé (foto) mělo větší obdélníkové světlomety a ve středu mřížky chladiče opět nechyběl velký zlatý lev, znak Peugeotu. Později se kupé začalo nabízet ve dvou provedeních: ZL s litrovým motorem (46 k) a výkonnější ZS s 1,1litrovým motorem (66 PS).

Necelé dva roky po sedanu přišel Peugeot s dvoudveřovým kupé s nahoru výklopnou zadní stěnou a rozvorem zkráceným na 2 230 mm.

Konečně hatchback

Při faceliftu v červenci 1976 dostal i čtyřdveřový Peugeot 104 páté zadní dveře (foto) a stal se z něj regulérní hatchback s lepším přístupem k zavazadlům. Okno v zadním víku, zřejmě převzaté z kupé, bylo přitom větší než u první stočtyřky. Páté dveře měl také Peugeot 204 Break, ale jeho výroba byla v roce 1976 ukončena. Zároveň se začal nabízet čtyřválec OHC s objemem 1 124 cm3 a dvojitým spádovým karburátorem. Jeho výkon stoupl proti litrovému motoru o 20 koní na 66 k (48,6 kW). Úpravou vaček litrového motoru se dosáhlo příznivější spotřeby paliva.

Od července 1976 měl čtyřdveřový Peugeot 104 páté zadní dveře a stal se z něj regulérní hatchback.

Peugette od Pininfariny

Na turínském autosalonu v roce 1976 se Carrozzeria Pininfarina pochlubila studií roadsteru Peugette (malý Peugeot), postavené na platformě kupé Peugeot 104 ZS. Záměrem bylo postavit levný sportovní vůz pro mladé. Ke snížení ceny v případě sériové výroby měly přispět symetrické tvary s identickou přídí a zádí, které byly navzájem vyměnitelné, stejně jako dveře. Bezpečnost posádky zvyšoval ochranný rám za sedadly. O rok později se objevila závodní verze (foto) se zakrytým prostorem pro spolujezdce a malým větrným štítkem zasahujícím do stran a nahrazujícím široké přední okno. K sériové výrobě nedošlo a několik prototypů vyrobených u Pininfariny je rozmístěno v muzeích automobilů.

Závodní verze Peugette se zakrytým prostorem pro spolujezdce a malým větrným štítkem zasahujícím do stran a nahrazujícím široké přední okno.

Další facelifty

V roce 1978 vznikla dodávková verze kupé se dvěma sedadly nazvaná 104 ZA a všechna kupé dostala nová zadní světla se zabudovanými zpětnými světlomety. Také pětidveřové modely dostaly větší zadní světla a přední masku z kupé. Malá série pětidveřových hatchbacků (1 200 kusů) s názvem Sundgau měla výkonnější motory z modelu 104 ZS. Také kupé ZL posílilo s motorem 1,1 litru na 57 koní. V roce 1979 byla vyrobena malá série (1 000 kusů) sportovních vozů Peugeot 104 ZS 2 s motorem 1 360 cm3 a výkonem 93 koní.

V roce 1980 se změnilo značení výbavy na GL a SR (v souladu s ostatními vozy Peugeot). Model SR se přitom dal pořídit s 1,2litrovým čtyřválcem. O dva roky později dostaly stočtyřky novou přední masku, menší světlomety a nárazníky z černého plastu. Kupé 104 ZS rozšířilo nabídku o motor s objemem 1 360 cm3 a výkonem 80 koní. K poslednímu faceliftu došlo v roce 1987. Nová přední maska měla 3 vodorovné lišty v barvě vozu a černé nárazníky bez chromovaných pásků.

Pomocná ruka Citroënu a Talbotu

Po spojení Peugeotu s Citroënem v roce 1976 a vytvoření společnosti PSA byla karoserie Peugeotu 104 Coupé použita s malými změnami u modelu Citroën LN (1976–79), poháněného dvouválcem s objemem 602 cm3. Stejnou karoserii měl i Citroën LNA (1978–86) se silnějším dvouválcem 652 cm3. Mechanika Peugeotu 104 (včetně motoru v modelu Super E) byla využita v Citroënu Visa (1978–88).

Když v roce 1978 získal PSA pod svá křídla Chrysler Europe a jeho značku Talbot, byl na základě kupé Peugeot 104 vyvinut Talbot Samba (1981–86) s rozvorem prodlouženým na 2 340 mm. Délka vozu narostla proti kupé 104 na 3,5 metru, takže vzadu bylo víc místa. Pininfarina navrhl i pohledný kabriolet Talbot Samba.

Peugeot 104 byl v sedmdesátých a začátkem osmdesátých let jedním z nejúspěšnějších malých evropských vozů. Rekordní byl rok 1977, kdy bylo vyrobeno 190 tisíc vozů. Když byla v roce 1983 zahájena výroba modernějšího Peugeotu 205, byl Peugeot 104 postupně stažen z většiny evropských trhů. Pro francouzský trh se dál vyráběl až do května 1988. Za dlouhých 16 let vyjelo z továrny v Mulhouse 1 624 992 Peugeotů 104, přičemž necelých 346 tisíc z nich mělo kratší karoserii kupé.

Fotogalerie s popisky obrázků:



Karel Haas