Jowett Jupiter (1950–1954): 1,5litrový šampion

Malý roadster Jowett Jupiter poháněný čtyřválcovým boxerem byl odvozen ze sedanu Javelin. Ve třídě do 1,5 litru sklízel úspěchy v Le Mans a v Rallye Monte Carlo.

Koncem roku 1947 začala malá anglická automobilka Jowett Cars Ltd. vyrábět moderně koncipovaný cestovní vůz Jowett Javelin. Tento čtyřdveřový sedan s nepříliš silným motorem byl úspěšný v motorsportu, a tak vedení automobilky napadlo použít pohonnou jednotku Javelinu u sportovního dvoumístného vozu, určeného především k exportu.

Na londýnském autosalonu zahájeném koncem září 1949 vystavil Jowett samotný podvozek připravovaného sportovního vozu. Kompletní vůz se poprvé představil v dubnu 1950 návštěvníkům autosalonu v New Yorku. Je to logické, neboť USA bylo hlavní destinací plánovaného exportu.

Moderní podvozek

Jowett hledal pro návrh svého roadsteru schopného konstruktéra a obrátil se na závodní stáj ERA, kde tehdy pracoval rakouský konstruktér Eberan von Eberhorst (1902–1982), který např. před válkou navrhl pro Auto Union závodní vůz Typ D. Eberhorst se nechal přesvědčit a pustil se do návrhu rámového podvozku Jupiteru z ocelových trubek kruhového průřezu. Pérování náprav (přední měla nezávislé zavěšení) zajišťovaly měkké zkrutné tyče a stabilizátory. Plochý motor byl umístěn hodně vpředu před přední nápravou a chladič našel místo za motorem nad převodovkou (foto).

Eberan von Eberhorst navrhl pro Jupiter rámový podvozek z ocelových trubek kruhového průřezu. Pérování náprav zajišťovaly zkrutné tyče a stabilizátory.

Nastavením stabilizátorů se dala snadno zvolit přetáčivost nebo nedotáčivost vozu, takže vůz měl dobré jízdní vlastnosti. Rám měl vysokou torzní tuhost, jelikož však byl původně navržen pro kupé, musel být pro roadster dál vyztužen.

Pohledná karoserie

Reg Korner, stylista automobilky Jowett, navrhl pro Jupiter dvoumístnou karoserii s hliníkovými panely a ocelovými výztuhami. Při troše uskrovnění se na lavicové sedadlo vešli tři lidé. Jowett Jupiter (foto) měl rozvor náprav 2,4 m, byl dlouhý 4,1 m, široký 1,6 m a vysoký 1,4 m. Kvůli zvýšení tuhosti karoserie neměl Jupiter přístup do zavazadlového prostoru zvenku. Přední kapota byla zavěšena vzadu a otevírala se společně s blatníky, přední maskou a světlomety.

Šípové přední okno mělo po stranách trojúhelníková okénka. Okna dveří byla stahovací.

Jupiter měl třídílnou přední masku se svislou prostřední částí a vodorovnými po stranách. Světlomety byly zapuštěné do prostoru mezi blatníky a maskou chladiče. Šípové přední okno mělo po stranách trojúhelníková okénka. Prvních 75 podvozků bylo dodáno karosárnám Stabilimenti Farina, Ghia Suisse, Abbott of Farnham a dalším anglickým karosárnám, které na ně stavěly (převážně ručně) karoserie. Tento nákladný způsob výroby přinutil Jowett, aby další vozy kompletovala ve vlastní režii, včetně karoserií. V továrně v Idle poblíž Bradfordu (Yorkshire) vyrobil Jowett celkem 731 vozů Jupiter Mk1 a od konce roku 1952 94 vozů Jupiter Mk1a. Jowett Jupiter Mk 1a měl karoserii prodlouženou na 4,3 m a zavazadelník většího objemu byl přístupný zvenku po otevření zadního víka.

Plochý čtyřválec

Zadní kola Jupiteru poháněl vodou chlazený plochý čtyřválec (foto) s rozvodem OHV a objemem 1 486 cm3. Se dvěma karburátory Zenith a kompresním poměrem zvýšeným proti Javelinu na 8:1 měl maximální výkon 61 k (45 kW) při 4 500 min-1. Maximální rychlost se zvýšila na 137 km/h. Čtyřrychlostní manuální převodovka měla řadicí páku pod volantem. U verze Mk1a byl výkon motoru zvýšen na 63 koní a rychlost stoupla na 145 km/h.

Zadní kola Jupiteru poháněl vodou chlazený plochý čtyřválec s rozvodem OHV a objemem 1 486 cm3. Se dvěma karburátory Zenith měl maximální výkon 61 koní.

Malý sportovec

Prvního významného úspěchu na sportovním poli dosáhl Jowett Jupiter v roce 1950 na 24hodinovém závodu v Le Mans. Ve třídě do 1,5 litru vyhrál s jezdci Wisdomem a Wisem a průměrnou rychlostí 122 km/h překonal dosavadní rychlostní rekord. O rok později vítězství ve třídě zopakovali jezdci Becquart a Wilkins. K dalším úspěchům v roce 1951 patří především vítězství ve třídě na Rallye Monte Carlo (jezdci Robinson a Ellison), absolutní vítězství na Rallye Lisabon (J. Nogueira) první dvě místa ve třídě na Tourist Trophy (Hadley a Wise). Na Rallye Monte Carlo skončili jezdci Becquart a Ziegler startující z Lisabonu na 5. místě.

V roce 1951 vznikla závodní verze Jupiteru nazvaná R1. Tři vyrobené kusy Jowett Jupiter R1 (foto) měly „motocyklové“ přední blatníky a větrný štítek před sedadlem řidiče. Prvního vítězství dosáhl R1 v USA na okruhu ve Watkins Glen s jezdcem Georgem Weaverem. V roce 1952 vyhrál Jupiter R1 v Le Mans svoji třídu a závodní jezdci Marcel Becquart a Gordon Wilkins dojeli v celkové klasifikaci na 13. místě.

Závodní Jupiter R1 měl „motocyklové“ přední blatníky a větrný štítek před sedadlem řidiče.

V továrně Jowett v Idle na předměstí Bradfordu připravovali nástupce roadsteru Jupiter, nazvaného R4. Lehčí hliníková karoserie slibovala dosáhnout s 1,5litrovým motorem hranici 100 mil za hodinu (161 km/h). Byly ale postaveny jen tři prototypy. K sériové výrobě nedošlo, neboť továrna Jowett ukončila v roce 1954 výrobu. Sportovních vozů Jowett Jupiter bylo v letech 1950 až 1954 vyrobeno kolem 900 kusů. Včetně daně stály 1 086 £. Výkonnější šestiválcový Jaguar XK120 byl o 200 liber dražší.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas