Alfa Romeo 1750/2000 Berlina (Tipo 105): Větší Giulia

Před padesáti lety začala Alfa Romeo vyrábět sedan 1750 Berlina vycházející z typu Giulia. V letech 1971–1977 jej vystřídal typ 2000 Berlina se silnějším čtyřválcem.

Sedan Alfa Romeo 1750 Berlina se představil veřejnosti v roce 1967, společně s dvoudveřovým kupé 1750 GT Veloce (o něm si povíme někdy jindy v samostatném příspěvku) a dvoumístným roadsterem 1750 Spider. Čtyřdveřový sedan 1750 Berlina vycházel ze sedanu Giulia, kterých byl v letech 1962 až 1977 vyroben zhruba milion. Sedan 1750 Berlina byl zamýšlen jako vrchol nabídky sedanů značky Alfa Romeo s pozicí nad Giulií s čtyřválcovými motory 1,3 a 1,6 litru.

O příbuznosti mezi typy Giulia a 1750 Berlina svědčí i společné interní typové označení Tipo 105. Kromě většího motoru se 1750 Berlina lišila od Giulie přepracovaným podvozkem, větším rozvorem náprav a vnějšími panely karoserie. Naopak totožné bylo přední okno a řada dílů v interiéru.

1750 Berlina (1968–1971)

Na návrhu tvarů karoserie se podílelo studio Bertone, konkrétně Giorgetto Giugiaro, který tehdy ještě pracoval u Bertoneho. Ačkoliv sedan 1750 na první pohled připomínal Giulii, měl uhlazenější tvary, pozměněnou přední masku a větší zadní světla (ty byly později použity u kupé De Tomaso Longchamp). Pětimístný sedan Alfa Romeo 1750 Berlina (foto) se stupňovitou zádí měl rozvor náprav 2 570 mm a vnější rozměry 4 390 x 1 565 x 1 430 mm, takže proti Giulii byl o 250 mm delší. Do oválné přední masky byly zakomponovány čtyři kruhové světlomety (stejně jako u Giulie měly vnitřní světlomety menší průměr) a do středu byla umístěna typická trojúhelníková mřížka se znakem Alfy Romeo. Mezi světly a touto mřížkou měla 1750 Berlina vodorovné mřížování. Směrovky byly umístěny těsně nad nárazníkem. Ve svislé zadní stěně zvýrazněné oválným lemem byla v rozích umístěna vodorovná zadní světla.

Pětimístný sedan Alfa Romeo 1750 Berlina se stupňovitou zádí měl rozvor náprav 2 570 mm a vnější rozměry 4 390 x 1 565 x 1 430 mm, takže proti Giulii byl o 250 mm delší.  

K pohonu zadních kol byl zvolen čtyřdobý řadový hliníkový čtyřválec s rozvodem DOHC (dvě vačkové hřídele v hlavě válců) a objemem válců 1779 cm3 (vrtání/zdvih: 80/88,5 mm). Se dvěma horizontálními dvojitými karburátory Weber 40 DCOE 32 dával maximální výkon 118 k (87 kW) při 5000 min-1. Motor měl pětkrát uloženou klikovou hřídel a kompresní poměr 9,1:1. Pro americký trh se 1750 Berlina dodávala se systémem vstřikování paliva SPICA. Alfa Romeo 1750 dosahovala maximální rychlost 180 km/h a v průměru spotřebovala 11,6 litrů benzinu na 100 km.

V bohatě prosklené kabině měla Alfa Romeo 1750 Berlina vpředu pohodlná samostatná klubovková sedadla s nastavitelným sklonem opěradel a vzadu lavici se sklopnou opěrkou loktů uprostřed. Do jednoduché palubní desky (foto) byly před sportovním volantem zabudovány otáčkoměr a rychloměr s ukazatelem ujetých kilometrů a denním počítadlem. Ve středovém panelu byly před řadicí pákou umístěny čtyři další přístroje: benzinoměr, hodiny a teploměry chladicí kapaliny a oleje.

Do jednoduché palubní desky byly zabudovány otáčkoměr a rychloměr. Ve středovém panelu byly umístěny čtyři další přístroje: benzinoměr, hodiny a teploměry chladicí kapaliny a oleje.

Během prvních dvou let výroby (1968–1969) vyjelo z továrny v Miláně necelých padesát tisíc vozů Alfa Romeo 1750 Berlina první série. Následovala druhá série (1969–1971) s 40 759 vyrobenými vozy. V roce 1971 dostalo 252 vozů s označením 1750A Berlina třístupňovou automatickou převodovku ZF. Tato automatická převodovka si moc nerozuměla s čtyřválcovým motorem hlavně kvůli nevhodně zvolenému převodovému poměru. Výrazně vzrostla spotřeba a zpomalila se akcelerace.

2000 Berlina (1971–1977)

V polovině roku 1971 byla Alfa Romeo 1750 Berlina nahrazena modelem 2000 Berlina. Zvětšením vrtání z 80 na 84 mm byl zdvihový objem zvýšen na 1 962 cm3. Výsledkem byl výkon 132 k (97 kW) dosahovaný při 5 500 otáčkách. Blok válců a hlava byly opět vyrobeny z hliníkové slitiny, vložené válce byly litinové. Vačkové hřídele v hlavě válců byly poháněné řetězem. Vyšší výkon motoru zvedl hranici rychlosti na 190 km/h a z nuly na stovku zrychlila 2000 Berlina za 9 s. Průměrná spotřeba se pohybovala mezi 10 až 13 l/100 km. Na export do USA byl tento motor vybaven mechanickým vstřikováním paliva. Manuální převodovka měla 5 rychlostí, v omezeném množství (2 200 kusů) vznikly i verze s třístupňovým automatem.

V interiéru sedanu 2000 Berlina došlo k drobným úpravám, hlavně na palubní desce (foto). Oba hlavní přístroje, rychloměr a otáčkoměr, se schovaly do kapličky před volantem. Menší kruhové ručkové ukazatele se přestěhovaly ze středového panelu do středu palubní desky. Před řadicí pákou tak vznikl volný prostor k odkládání drobných předmětů a pro popelník. 

V interiéru sedanu 2000 Berlina došlo k drobným úpravám, hlavně na palubní desce. Oba hlavní přístroje, rychloměr a otáčkoměr, se schovaly do kapličky před volantem.

Rozměry a tvary Giugiarovy karoserie zůstaly stejné, mírně byla pozměněna jen přední maska. Zatímco 1750 Berlina měla vnější světlomety s průměrem 178 mm větší než vnitřní, u Alfy Romeo 2000 Berlina (foto) měly všechny čtyři světlomety stejný průměr 146 mm. Trojúhelníková mřížka ve středu se mírně rozšířila a zbytek masky chladiče měl jen jednu lesklou vodorovnou lištu.

Do oválné přední masky byly zakomponovány čtyři kruhové světlomety (vnitřní světlomety měly menší průměr) a do středu byla umístěna typická trojúhelníková mřížka se znakem Alfy Romeo.

V letech 1971 až 1977 bylo vyrobeno 89 840 vozů Alfa Romeo 2000 Berlina, takže dohromady s typem 1750 to bylo 191 972 vozů, což byla jen pětina produkce typu Giulia. Nástupcem typu 105 se stala Alfa Romeo Alfetta (Tipo 116), vyráběná v letech 1977 až 1984.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas