Fiat 125p (1967–91): Pohodlí a starší motor

Polský Fiat 125p vycházel z licence na italský Fiat 125. Motor, převodovka a interiér ale pocházely ze staršího typu Fiat 1300/1500. Automobilka FSO jich vyrobila 1,44 milionu.

S myšlenkou na licenční výrobu italských Fiatů přišla už v roce 1954 jugoslávská Zastava z Kragujevace. Postupně se zde vyráběly modely odvozené od typů Fiat 1400, 1100 B, 600/750, 1300/1500, 128 atd. Také sovětská vláda se v roce 1966 rozhodla uzavřít smlouvu s Fiatem na postavení továrny v povolžském Stavropolu (v roce 1964 přejmenovaném na Togliatti podle jména šéfa italských komunistů) a následné licenční výroby přepracovaného modelu 124, k nám dodávaného jako VAZ 2101 Žiguli.

Ještě daleko dříve se Fiaty vyráběly v Polsku. Polská vláda uzavřela už v roce 1932 dohodu s Fiatem o zahájení výroby licenčních Fiatů 508 ve Varšavě. Po válce byla v hlavním městě Polska vybudována nová továrna s názvem FSO (Fabryka Samochodów Osobowych). Původně se počítalo s výrobou Fiatů na základě barterového obchodu (licence zaplacená polským uhlím). Do jednání však zasáhl Sovětský svaz s nabídkou bezplatné licence na výrobu typu GAZ M20 Poběda. Od roku 1951 se tedy v FSO vyráběly polské „Pobědy“ nazvané Warszawa. K výrobě Fiatů se FSO vrátila až v roce 1967.

Polski Fiat 125p 

Jelikož Rusové zvolili k licenční výrobě Fiat 124 (evropské auto roku 1966/1967), Poláci si vybrali o něco větší a luxusnější Fiat 125, vyráběný v Itálii v letech 1967 až 1972. Na východoevropské poměry byl čtyřválcový motor Fiatu 125 s rozvodem 2xOHC a objemem 1 608 cm3 výrobně příliš náročný a licence drahá, proto byl použit starší motor z Fiatu 1300/1500 (výroba v Itálii 1961–67) s ventilovým rozvodem OHV. Z tohoto typu byla využita i převodovka a některé další podvozkové díly a také upravený interiér včetně přístrojového panelu před volantem.

Dohoda o licenční výrobě uzavřená s Fiatem těsně před koncem roku 1965 (jednalo se i s Renaultem) se původně týkala právě modelu 1300/1500. Připravovaný Fiat 125 se ale Polákům zalíbil víc a proto došlo ke změně původní dohody.

Výroba modelu prodávaného pod obchodní značkou Polski Fiat 125p (foto) byla zahájena v listopadu 1967. Od italského Fiatu 125 se karoserie lišila především přední částí s čtyřmi kruhovými světlomety (Fiat 125 je měl hranaté) a většími směrovkami v rozích. Fiat 125p také neměl okrasné lišty na bocích. Rozvor náprav (2 505 mm) byl stejný jako u Fiatu 125, vnější rozměry (4 233 x 1 625 x 1 440 mm) se lišily jen minimálně.

Fiat 125p měl rozvor náprav 2 505 mm (stejný jako u Fiatu 125), vnější rozměry (4 233 x 1 625 x 1 440 mm) se lišily jen minimálně.

Zadní kola prvních Fiatů 125p poháněly karburátorové čtyřválce s objemem 1 295 cm3, výkonem 60 k (44 kW) a maximem točivého momentu 103 Nm. Vůz s pohotovostní hmotností 970 kg s ním dokázal jet rychlostí až 140 km/h a na stovku zrychlit za 21,5 s. Od roku 1969 se nabídka rozšířila o výkonnější čtyřválec s objemem 1 481 cm3, výkonem 69 k (51 kW) a točivým momentem 113 Nm.

Kombi, pickup a facelifty

Od roku 1971 začalo FSO dodávat prostornější pětidveřové kombi (foto) s velkými bočními okny za okny zadních dveří. Objem zavazadlového prostoru byl u sedanu slušných 400 litrů a u kombi ještě dál narostl. Z kombi vycházela i sanitní verze se střešní nástavbou.

Objem zavazadlového prostoru byl ve srovnání se sedanem větší a díky nahoru vyklápěnému zadnímu víku přístupnější.

V roce 1973 prošel polský Fiat 125p faceliftem (foto). Přední maska s vodorovným mřížováním byla nahrazena černou plastovou a novinkou byly také zapuštěné kliky dveří. Bezpečnost vozidla zvyšoval dvouokruhový brzdový systém. Zvětšily se také větrací otvory v zadních sloupcích střechy.

Při faceliftech se zvětšily blikače v předních blatnících a byla upravena zadní sdružená světla. Nárazníky s vodorovnými plastovými lištami už neměly svislé členy.


Z modernizovaného kombi vycházel praktický dvoudveřový pickup (foto) s otevřenou nakládací plošinou vzadu. Pickup se dal proměnit na dodávku odnímatelnou plastovou nástavbou.

Praktický dvoudveřový pickup s otevřenou nakládací plošinou vzadu si získal u polských zemědělců značnou oblibu.


V letech 1974 a 1975 se dostaly do výroby omezené série sportovních vozů Fiat 125p Monte Carlo 1600 (98 k/73 kW) a Akropolis 1800 (111 k/83 kW), vybavené motory z Fiatu 132 (italská výroba 1972 až 1981). Názvy byly odvozeny od objemu motoru a známých soutěží, na kterých se Fiaty 125p účastnily. Vozy měly často barevné pruhy na bocích a na předních blatnících černá zpětná zrcátka.

Dalších drobných změn se Polski Fiat 125p dočkal v roce 1975. Zvětšily se blikače v předních blatnících a upravena byla zadní sdružená světla. Nárazníky s vodorovnými plastovými lištami už neměly svislé členy a menších změn se dočkal i interiér.

Nejvíce Fiatů 125p vyrobila FSO v roce 1976: 117 tisíc kusů. Potom začala výroba (a také kvalita) postupně klesat. V roce 1981, kdy byly v Polsku četné stávky, klesla výroba na pouhých 40 tisíc vozů ročně. Když v roce 1983 vypršela licenční dohoda s Fiatem, dostala polská „stodvacetpětka“ název FSO 125p a později FSO 1300/1500. Stovka zákazníků si mohla v roce 1986 koupit 125p se vznětovým motorem Volkswagen 1.6 D. Poslední tmavočervený polský Fiat 125p byl vyroben v polovině roku 1991 a dosáhl konečného počtu 1 445 689 vyrobených vozů. Nástupcem se stal FSO Polonez, vyráběný v letech 1978 až 2002.

Polské Fiaty 125p se vyráběly také v tehdejší Jugoslávii pod názvem Zastava 125 PZ s motory 1,3 a 1,5 litru a v Egyptě, kde dostaly jméno Nasr 125. U nás byly polské Fiaty 125p oblíbené a prodalo se jich kolem 83 tisíc. Byly jen o pár tisíc korun dražší než škodovky, přičemž byly větší a pohodlnější a s velkým kufrem vzadu i praktičtější.

Fotogalerie s popisky obrázků:





Karel Haas