Raketové Opely: Pozemní komety

Jen si to představte: Svíráte volant a necelý metr za hlavou šlehá dlouhý chvost plamenů z desítek trysek. V roce 1928 Fritz von Opel kvůli dosažení 238 km/h spálil 160 kg práškového paliva.

Rüsselsheimská rodinná automobilka začínala s velocipedy, na nichž pět bratrů Opelů úspěšně závodilo. V roce 1898 rozšířila nabídku o automobily a v námi sledovaném roce 1928 se mohla pyšnit velmi povzbudivou bilancí: byla největším producentem jízdních kol na světě, nabízela též motocykly a dodávala 44 % automobilů prodaných na německém trhu. Právě se stávala součástí amerického koncernu General Motors a nebála se investic ani do velmi futuristických technologií bez šance na okamžité využití.

Raketové Opely: Pozemní komety

Zajímavá „aférka“ s raketovými vozidly se odvíjela od roku 1927. Tehdy se na Fritze von Opela, vnuka zakladatele firmy Adama, obrátil s žádostí o podporu jihotyrolský astronom a zkušební pilot Max Valier. Ve vyčleněných prostorách mohl pod hlavičkou Opelu pokračovat ve svých pokusech s raketovými motory, na jejichž konstrukci se významně podílela firma Sander z Bremerhavenu. Tehdy převažovalo práškové palivo, místo původních plavuňových semínek rakety „tankovaly“ výhřevnější střelný prach. Sanderovy rakety se už osvědčily u námořnictva, kde rychle dopravovaly lano k tonoucím.

 Z moře na silnici

Raketové Opely: Pozemní komety

Premiéra raketového automobilu Opel RAK 1 se konala 11. dubna 1928 na továrním polygonu Opelu, prvním svého druhu v Německu. Během osmi sekund do vyhoření dvanácti raket vzrostla rychlost na 100 km/h. Vzhledem k překotnému tempu stavby prototypu i zástavbě do šasí běžného automobilu střední třídy bez odpovídajícího odlehčení či aerodynamické kapotáže se jednalo o pozoruhodný výsledek. Doslova oslnivá jízda měla mimořádný mediální ohlas, což povzbudilo Opel k dalším investicím.

Základem nového vozidla se tentokrát stal podvozek Opelu 10/40 PS s klasickým žebřinovým rámem a tuhými nápravami odpruženými podélnými listovými pružinami. Atraktivní doutníkovitá karoserie byla ve své přední polovině vybavena dvěma křidélky, která měla eliminovat riziko vztlaku. V paměti totiž přetrvával vzlet jiného rekordního vozidla, lehkého parního Stanleye v rychlosti kolem 200 km/h.

Raketové Opely: Pozemní komety

Svazek 24 raket, zažehnutých externím elektrickým kabelem na řidičův pokyn pedálem, vyvinulo tah zhruba 60 kN. Jaké rychlosti s RAKem 2 Fritz von Opel docílí nikdo neuměl odhadnout, počítalo se s překročením dvoustovky. Opelovský polygon byl spočítán na 140 km/h, a tak se pokus přemístil na rovinku autodromu AVUS u Berlína. Před očima 3000 diváků včetně boxera Maxe Schmelinga s chotí, českou herečkou Annou Ondrákovou, nastoupil 29letý Opel v leteckém overalu do otevřeného kokpitu. Sešlápl pedál, pak podruhé, potřetí a počtvrté, až vzplanuly všechny rakety. Akcelerace jej zatlačila do sedadla, vyhoření paliva trvalo asi 24 s a časoměřiči do protokolu zapsali výsledek 238 km/h.

Raketové Opely: Pozemní komety

Další vývoj se soustředil na kolejová vozidla až s 900 kg práškového paliva a letadla – 10. září 1928 se rozjel aparát se stovkou raket! O rok později se podařilo uletět půl kilometru asi 25 m nad zemí.

Raketové Opely: Pozemní komety

Prodej Opelu Američanům a nástup světové hospodářské krize ale udělaly škrt přes rozpočet nejen raketovým experimentátorům. Nepraktický způsob pohonu stejně neměl v silniční dopravě šanci. Jaká by asi byla bezpečná vzdálenost? A to nemluvíme o jízdě městem…

Zdeněk Vacek