Simca 1000 a 1200S Coupé: Beránek ve vlčím rouchu

Simca 1000 Coupé s karoserií Bertone a litrovým motorem ze sedanu Simca 1000 se vyráběla v Poissy od roku 1962. V roce 1967 ji nahradilo kupé Simca 1200S se silnějším motorem.

Malá čtyřdveřová Simca 1000 s motorem vzadu a zadním pohonem se začala vyrábět ve francouzském Poissy v řijnu 1961 a okamžitě si získala přízeň francouzských zákazníků. To se ale nedá říci o ostatních trzích, takže nové vedení Simcy podniklo jisté kroky ke zvýšení zájmu o nový vůz na mezinárodní scéně. Ve snaze napodobit Renault s jeho modelem Floride, se Simca nejdříve obrátila na firmu Facel a navrhla společný projekt s tím, že Facel by vyráběl karoserie.

Návrh Facelu však Henri Pigozzi, šéf automobilky Simca, považoval za málo stylový a vzhledem k finanční situaci Facelu nerealistický. Simca se proto obrátila na designérské studio Bertone a zadala mu návrh karoserie pro verzi kupé modelu Simca 1000. Nuccio Bertone zadal tento úkol mladému designérovi Giorgettu Giugiarovi, který začal pracovat ve studiu Bertone v roce 1960. Výsledek jeho práce se poprvé pochlubil veřejnosti v březnu 1962 na ženevském autosalonu. Tvary dvoudveřového kupé návštěvníci autosalonu obdivovali, ale karoserie vyráběná u Bertoneho v Grugliascu u Turína byla drahá, což se projevilo na ceně vozidla.

Pohledné kupé se slabým motorem

Giugiaro dal dvoudveřovému 2+2místnému kupé Simca 1000 (foto) jednoduché, ale elegantní tvary se splývající zádí a kabinou prosvětlenou velkými okny. Kupé mělo rozvor náprav 2 220 mm, rozchod předních i zadních kol 1 250 mm a vnější rozměry 3 930 x 1 530 x 1 270 mm (délka x šířka x výška). Vzhledem k tomu, že motor byl umístěn vzadu nemělo kupé vpředu obvyklou masku chladiče, ale konkávně tvarovaný plech s vodorovnou lištou. Pod velkými kruhovými světlomety a těsně nad předním nárazníkem byly umístěny směrovky. Za velkým zadním oknem mělo kupé víko motorového prostoru se dvěma mřížovanými otvory k přivádění chladicího vzduchu. V ostře useknuté zádi byla umístěna kruhová koncová světla.

Giorgetto Giugiaro dal dvoudveřovému 2+2místnému kupé Simca 1000 jednoduché, ale elegantní tvary se splývající zádí a kabinou prosvětlenou velkými okny.

Zadní kola kupé poháněl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec Poissy s rozvodem OHV a objemem válců 944 cm3 (vrtání x zdvih: 68 x 65 mm). Motor pocházející ze sedanu Simca 1000 měl díky zvýšené kompresi (9,4) maximální výkon 40 koní (29,5 kW), dosahovaný při 5 400 min-1. Během výroby se výkon postupně zvyšoval až na 52 k (38 kW). Točivý moment 67 Nm dosahovala simca při 3 400 otáčkách. Manuální čtyřstupňová převodovka měla dlouhou řadicí páku na podlaze. Kupé s hmotností 795 kg dosahovalo maximální rychlost 140 km/h a dokázalo zrychlit z klidu na stovku za 24,7 s. Brzdnou dráhu zkracovaly kotoučové brzdy na všech kolech.

Povolení k výrobě (homologaci) získalo kupé Simca 1000 až v listopadu 1962 a první majitelé se dočkali až začátkem roku 1963. I když kupé vycházelo ze sedanu Simca 1000, včetně podvozku a mechanických dílů, mělo díky nižšímu těžišti a pokročilejší aerodynamice lepší jízdní vlastnosti.

V interiéru měla Simca 1000 Coupé zcela novou přístrojovou desku (foto), odlišnou od sedanu. Před tříramenným sportovním volantem se nacházel velký ručkový otáčkoměr a rychloměr a tři menší kruhové přístroje.

V interiéru měla Simca 1000 Coupé zcela novou přístrojovou desku, odlišnou od sedanu. Před tříramenným sportovním volantem se nacházel velký ručkový otáčkoměr a rychloměr.

Hezké kupé si získalo, především na francouzském trhu, poměrně velkou oblibu, zejména u mladších zákazníků. Za pět let výroby v letech 1962 až 1967, kdy došlo k upgradu na silnější motor, se prodalo přibližně 10600 kupé.

Výkonnější Simca 1200S Coupé

Současně s uvedením nového hatchbacku Simca 1100 na trh v roce 1967 došlo u kupé ke změně pohonné jednotky na vodou chlazený čtyřválec OHV s objemem 1 204 cm3, používaný také v modelu Simca 1100. S pomocí dvou karburátorů byl výkon motoru zvýšen na 82 k (60 kW) a rychlost se zvedla na 170 km/h. V roce 1970 byl výkon motoru zvýšen na 85 koní a maximální rychlost stoupla na 179 km/h. Tím už kupé Simca přestávalo být „beránkem ve vlčím rouchu.“

Chladič motoru se současně přemístil zezadu do přídě vozidla, čímž se zlepšilo rozložení hmotnosti a vedlo ke stylistické úpravě přídě (foto). Samotný motor přitom zůstal vzadu. Úpravami karoserie byl opět pověřen Bertone. K posílení sportovního vzhledu byly na přední kapotu přidány dvě větrací mřížky odvádějící teplý vzduch za chladičem a trochu připomínající supersport Lamborghini Miura. Vzduch se přiváděl k chladiči mřížkou v zašpičatělé přídi a dvěma malými mřížkami vedle světlometů. Do masky chladiče se často montovaly kruhové mlhovky.

Vzduch se přiváděl k chladiči mřížkou v zašpičatělé přídi a dvěma malými mřížkami vedle světlometů. Do masky chladiče se často montovaly kruhové mlhovky.

K drobné retuši došlo i na zádi kupé Simca 1200S. Ke dvěma kruhovým zadním světlům přibyly další dvě menšího průměru a chromovaný nárazník dostal plastové rohy. Pod nárazníkem vykukovalo červené světlo do mlhy a dvě koncovky výfuku (foto).

Chromovaný nárazník dostal plastové rohy a pod nárazníkem vykukovalo červené světlo do mlhy a dvě koncovky výfuku.

Výroba vozu Simca 1200S Coupé skončila v roce 1971. Přibližně 15 tisíc karoserií 1200S, vyrobených u Bertoneho v Turíně bylo přepravováno zvláštními železničními vagony do továrny Simca v Poissy, kde se vozy kompletovaly. V posledním roce výroby byla údajně uzavřena dohoda o konečné montáži s jistou firmou v nizozemském Rotterdamu, neboť kapacita továrny v Poissy nestačila. Oblíbený sedan Simca 1000 se vyráběl až do roku 1978. Simca 1200S neměla přímého nástupce, ale od roku 1973 ji částečně nahradil třímístný sportovní automobil Matra-Simca Bagheera.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas