Fiat 1300/1500 (1961–1967): Italský Corvair

Nástupcem Fiatu 1400 se staly vozy klasické koncepce Fiat 1300 a 1500, lišící se jen velikostí motoru a výkony. V nabídce bylo i pětidveřové kombi a prodloužená verze 1500 C.

Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století bylo vedoucím pracovníkům největšího italského výrobce osobních automobilů jasné, že vůz střední třídy Fiat 1400/1900, vyráběný v letech 1950 až 1958, je již zastaralý a že je nutné přijít s něčím novým. Ve vyšší střední třídě byly od roku 1959 nástupcem Fiatu 1900 modely 1800/2100 a v nižší střední třídě se v roce 1961 stal Fiat 1300/1500 náhradou za Fiat 1400.

Dva jednou ranou

V dubnu 1961 představil Fiat dva sedany klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol, nazvané Fiat 1300 a Fiat 1500. Oba vozy se lišily jen objemy motoru a výkony. Slabší a levnější Fiat 1300 poháněl čtyřtaktní řadový čtyřválec s ventilovým rozvodem OHV a objemem válců 1295 cm3 (vrtání/zdvih: 72/79,5 mm), který dával maximální výkon 61 k (45 kW) při 5 000 otáčkách. Silnější Fiat 1500 měl podobný motor s objemem 1481 cm3 (vrtání/zdvih: 75/79,5 mm) a výkonem 74 k (54 kW) dosahovaným při 5 400/min. Oba motory měly hliníkovou hlavu válců a sací ventily skloněné v úhlu 45 stupňů. Dodávku paliva zajišťovaly karburátory Weber 28/36 DCD.

Čtyřstupňová manuální převodovka měla řadicí páku na sloupku řízení. Na přední kola se montovaly kotoučové brzdy (ve své době a v této cenové kategorii neobvyklé), zadní kola měla hliníkové bubnové brzdy. Fiat 1300 s pohotovostní hmotností 920 kg dosahoval rychlost až 140 km/h a z 0 na 100 zrychlil za 16,6 s. Fiat 1500 vážil o 40 kg víc a jezdil rychlostí až 150 km/h. Na stovku se dostal z klidu za 15,2 s.

Moderní hranaté tvary karoserie Fiatu 1300/1500 navrhl designér Mario Boano z Centro Stile Fiat. Velká okna (vpředu a vzadu panoramatická) prosvětlovala kabinu s dělenými předními sedadly a zadní lavicí. Kolem celého vozu měl fiat okrasné lišty ve výši klik dveří (foto), kterými spolu se čtyřmi světlomety připomínal americký kompakt Chevrolet Corvair. Široká mřížka chladiče se znakem Fiatu uprostřed vyplňovala prostor mezi dvojitými kruhovými světlomety. Později měla mírně upravená přední maska vodorovnou dělicí lištu a mřížku rozšířenou až k mlhovkám. Obě verze měly rozvor náprav 2 425 mm a stejné rozměry 4 030 x 1 545 x 1 365 mm (délka x šířka x výška).

Kolem celého vozu měl Fiat 1300 okrasné lišty ve výši klik dveří, kterými spolu se čtyřmi světlomety připomínal americký kompakt Chevrolet Corvair

Kombi Familiare

Sedm měsíců po prezentaci sedanu, v listopadu 1961, rozšířil Fiat nabídku modelů 1300/1500 o praktické kombi Familiare, jehož karoserie vyráběla turínská karosárna OSI. Toto pětidveřové kombi (foto) mělo stejné rozměry jako sedan, nabízelo ale větší zavazadlový prostor, jehož objem bylo možné zvětšit sklopením opěradla zadního sedadla. Nahoru otevírané zadní víko usnadňovalo nakládání a vykládání zavazadel. Kombi se nabízelo (stejně jako sedan) s motory 1,3 a 1,5 litru, udávaly se ale vyšší výkony: 72 k (53 kW) respektive 80 k (59 kW).

V listopadu 1961 rozšířil Fiat nabídku modelů řady 1300/1500 o praktické kombi Familiare, jehož karoserie vyráběla turínská karosárna OSI.

Fiat 1500 C

Od modelového ročníku 1964 byl rozvor patnáctistovky zvětšen na 2 505 mm. Tato prodloužená verze (délka narostla o 10 cm) byla nazvána Fiat 1500 C. Zároveň byl výkon motoru zvýšen na 75 koní a instalován posilovač brzd. Do zvětšených zadních světel byly přidány zpětné světlomety (foto).

Do zvětšených zadních světel Fiatu 1500 C byly přidány zpětné světlomety.

Kupé a kabriolety

Pininfarinou navržené kabriolety (foto) a kupé Fiat 1200 (Tipo 118G) z roku 1959 se vyráběly dál s nezměněnou karoserií, ale se silnějším 1,5litrovým motorem z Fiatu 1500, včetně verze se silnějším dvouvačkovým motorem OSCA. Od září 1963 měly tyto pohledné vozy novou širší masku chladiče. Kromě Pininfariny využívaly mechaniku modelů 1300/1500 i další italské karosárny, například Moretti, Vignale nebo Ghia. Všechny tyto typy byly v roce 1966 nahrazeny modely Fiat 124 Coupé a Sport Spider s karoserií Pininfarina.

Pininfarinou navržené kabriolety a kupé Fiat 1200 z roku 1959 se vyráběly dál s nezměněnou karoserií, ale se silnějším 1,5litrovým motorem z Fiatu 1500.

Globetrotter

Sedany Fiat 1300/1500 vyráběla na základě licence jugoslávská továrna Zastava, dlouhodobě spolupracující s Fiatem. Prodávala je pod názvem Zastava 1300 a Zastava 1500 a vyrobila jich do roku 1979 přes 200 tisíc. V sedmdesátých letech nabízela lépe vybavené vozy pod názvem DeLuxe a 1300E. Zastavy 1300 se rovněž montovaly od roku 1969 v kolumbijské Bogotě u firmy Leonidas Lara.

Svoje stopy zanechal Fiat 1300/1500 i v Polsku. Varšavská automobilka FSO vyráběla v licenci Fiat 125p, což byl vůz střední třídy s karoserií vycházející z Fiatu 125 a mechanickými díly (motor, převodovka, zavěšení kol) z typu Fiat 1300/1500.

Malá italská tuningová firma Siata dodávala model 1500 TS, odlišující se od sériových sedanů Fiat 1500 drobnými úpravami karoserie (např. dvoubarevným lakováním) a motorem vyladěným na 95 k (70 kW). Od roku 1962 vyráběla v malém počtu dvoudveřové kupé 1500 TS s karoserií, kterou navrhl Giovanni Michelotti. Sedan i kupé také vyráběla německá filiálka Fiatu Neckar Automobil AG (dříve NSU-Fiat) z Heilbronnu. Kupé se na některých trzích prodávalo pod názvem Neckar Mistral.

Na Novém Zélandu se Fiat 1500 prodával pod názvem Crusader a v Jižní Africe jako 1500 OTS s výkonem až 108 k (SAE) a řadou úprav včetně nižšího podvozku a s řadicí pákou na podlaze. Od roku 1963 vyráběl Fiat Concord v Buenos Aires pro jihoamerický trh Fiat 1500 a nabízel jej jako Fiat 1500 Argentino. Prodalo se přes 120 tisíc vozů různých verzí včetně pickupů. Převážně v Argentině se v letech 1966 až 1970 prodalo přes 5 200 kusů čtyřmístných kupé s karoserií navrženou karosárnou Vignale.

Fiat 1300 byl v roce 1966 nahrazen Fiatem 124 (evropský vůz roku 1967) a o rok později se stal Fiat 125 nástupcem Fiatu 1500. Na celém světě bylo údajně vyrobeno kolem 1,9 milionu vozů řady 1300/1500.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas