Ford Anglia 100E (1953–1959): Malý Brit

Malý dvoudveřový rodinný automobil Ford Anglia měl ve třetí generaci samonosnou karoserii a pohon zadních kol čtyřválcem 1,2 litru. Čtyřdveřová verze se jmenovala Ford Prefect.

Poprvé použil britský Ford název Anglia na konci října 1939 u modelu E04A. Byl to nejmenší a nejlevnější model celé řady fordů vyráběných na britských ostrovech a krátce se vyráběl i po válce. Z úsporných důvodů se dodával převážně v černé barvě, podobně jako americké Fordy T. První Anglia měla vpředu i vzadu odpružení příčným listovým pérem a mechanické brzdy. V roce 1949 byla Anglia E04A přepracována a dostala interní kódové označení E494A. Mimo jiné měla novou dvojitou mřížku chladiče (podobnou „ledvinkám“ vozů BMW) a poháněl ji čtyřválec s objemem 1 172 cm3. Anglia E494A dosahovala rychlost až 92 km/h a spotřebovala kolem 8 litrů benzinu na 100 km. Prodávala se s cenou od 300 liber, takže to byl stále nejlevnější britský automobil. Do října 1953 bylo vyrobeno necelých 109 tisíc vozů a jejich výroba pokračovala v podobě ještě dále zjednodušeného modelu Ford Popular až do roku 1959.

Anglia 100E ve stylu Consulu

V roce 1953 uvedl Ford na trh zcela nový dvoudveřový model Anglia 100E (foto). Jeho design vznikl u firmy Lacuesta Automotive, přičemž byl zachován styl většího čtyřdveřového modelu Ford Consul, uvedeného na trh o dva roky dříve. Podobné rysy se stupňovitou zádí měl i spřízněný německý vůz Ford Taunus P1, vyráběný od roku 1952. Současně s dvoudveřovou Anglií 100E se začala v Dagenhamu vyrábět čtyřdveřová verze nazvaná Prefect.

Anglia měla rozvor náprav 2 210 mm a byla dlouhá 3 854 mm. I když to byl malý vůz, vešly se do něj čtyři dospělé osoby.

Ford Anglia 100E měl rozvor náprav 2 210 mm, byl dlouhý 3 854 mm, široký 1 537 mm a vysoký 1 454 mm. I když to byl malý vůz, vešly se do něj 4 dospělé osoby. Samostatná přední sedadla měla sklopná opěradla usnadňující přístup k zadnímu lavicovému sedadlu. Tři základní přístroje (rychloměr, palivoměr a ampérmetr) byly umístěny ve skupině kolem sloupku řízení a řadicí páka převodovky byla umístěna na podlaze. V roce 1956 byla přístrojová deska přepracována (foto). Na velkém středovém panelu byly na straně směrem k řidiči umístěny dva kruhové přístroje. Krátce před ukončením výroby byly přístroje znovu přemístěny před řidiče a přibyla schránka pro rukavice. Topení a rádio se daly pořídit za příplatek.

V roce 1956 byla přístrojová deska přepracována. Na velkém středovém panelu byly na straně směrem k řidiči umístěny dva kruhové přístroje.

Starý motor a vakuové stěrače

K pohonu zadních kol posloužil Anglii 100E vodou chlazený řadový čtyřválec z předchozí generace. Vrtání (63,5 mm), zdvih (92,5 mm), zdvihový objem (1 172 cm3) a ventilový rozvod SV zůstaly beze změn, byla ale zvětšena ložiska a sací ventily a chlazení podpořilo čerpadlo. Maximální výkon 36 k (27 kW) dosahovaný při 4 500/min postačoval vozu s hmotností 740 kg k rychlosti až 110 km/h. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 9 litrů benzinu na 100 km. Rovněž třístupňová manuální převodovka byla převzata z předchozí generace. Na přání a za příplatek si však bylo možné pořídit poloautomatickou převodovku Manumatic.

Anglia třetí generace se standardně dodávala se dvěma stěrači předního okna, byly však nadále ovládány vakuově. To se projevovalo tím, že při jízdě do kopce se jejich chod zpomaloval. Od svých předchůdců s rámovou konstrukcí se nová Anglia lišila především samonosnou karoserií (unibody) a zavěšením předních kol používající hydraulické teleskopické tlumiče a vinuté pružiny (dnes se tomu říká náprava MacPherson). Vzadu měla Anglia zkrutný stabilizátor a odpružení poloeliptickými listovými péry.

Minifacelift

V říjnu 1957 představil britský Ford modernizovaný model Anglia 100E (foto) s novou mřížkou chladiče, upravenými předními světly (rámečky světlometů zůstávaly převážně lakované v barvě vozu) a novou chromovanou ozdobou ve středu kapoty (nyní ve tvaru písmene V). Vzadu měla Anglia větší okno a výraznější koncová světla.

Nová mřížka chladiče a rýhované výplně kolem světel a mlhovek zlepšovaly vzhled vozu.

Dodávka a kombi

Od roku 1954 vyráběl Ford užitkovou verzi Thames 300E, odvozenou od Fordu Anglia 100E. Podobně vypadaly i dvě provedení verzí kombi, základní Escort a lépe vybavené Squire (foto) s dřevěnými lištami na bocích. Oproti dodávce měla kombi boční okna, sklopná zadní sedadla a horizontálně dělené zadní dveře (horní část s oknem se otevírala směrem nahoru, dolní směrem dolů). Aby mohl být dobře využit nákladový prostor, bylo nutné přemístit benzinovou nádrž.

Lépe vybavené kombi Squire mělo dřevěné lišty na bocích. Oproti dodávce mělo kombi boční okna, sklopná zadní sedadla a horizontálně dělené zadní dveře.

Ford Anglia 100E se dobře prodávala, i když se cena vyhoupla přes 500 £. Když byla v roce 1959 výroba ukončena, bylo spočítáno že z výrobních pásů v Dagenhamu vyjelo 345 841 těchto praktických malých rodinných vozů. Nástupcem se stala modernější Anglia 105E se záporným sklonem zadního okna a designem v americkém stylu. O této čtvrté generaci modelu Anglia si povíme někdy příště. 

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas