Lancia Flavia (1960–1971): Přední pohon a ležatý čtyřválec

Sedany, kupé a kabriolety Lancia Flavia (Tipo 815, 819 a 820) byly prvními vozy značky s předním pohonem a ležatými čtyřválci s objemem 1,5 až 2 litry.

Italská automobilka Lancia, založená v roce 1906 Vincenzem Lanciou a Claudiem Fogolinem v Turíně, je od roku 1969 součástí koncernu Fiat. Ve své bohaté historii měla v oblibě nazývat svoje modely písmeny řecké abecedy (Beta, Delta, Ypsilon). Jména řady lancií začínala rovněž písmenem A (Appia, Aprilia, Astura, Aurelia) a také písmenem F (Flaminia, Fulvia). Jednou z nich byla i Lancia Flavia, debutující na turínském autosalonu v roce 1960, kde se stala hlavní senzací. Byl to totiž první vůz značky s předním pohonem a čtyřválcem s protilehlými válci (boxer). Flavia dostala svoje jméno podle starořímské silnice Via Flavia, vedoucí z Terstu do Dalmácie, postavená za vlády císaře Vespasiána.

Flavia Berlina (Tipo 815)

Na vývoji konstrukce typu Lancia Flavia měl největší podíl profesor Antonio Fessia (1901–1968), technický ředitel automobilky Lancia a nástupce legendárního Vittoria Jana. Jako první se začal v nové továrně v Chivassu u Turína vyrábět čtyřdveřový model se stupňovitou zádí Flavia Berlina (foto). Pohodlný a prostorný sedan s rozvorem náprav 2 650 mm a rozměry 4 580 x 1 610 x 1 510 mm měl samonosnou ocelovou karoserii, motor umístěný vpředu a pohon předních kol. Při pohledu zepředu poutala pozornost oválná maska chladiče s velkým trojúhelníkovým znakem Lancia ve středu a dvojité kruhové světlomety. Pod nimi byly umístěny pomocné světlomety v lichoběžníkových rámečcích.

Lancia Flavia byl první vůz značky s předním pohonem a čtyřválcem s protilehlými válci (boxer).  

Záď vozu udivovala výrazným prolisem začínajícím nad zadními koly a procházejícím nad originálně tvarovanými koncovými světly a nad poznávací značkou. Zavazadlový prostor, přístupný víkem sahajícím až k nárazníku, měl dostatečný objem 440 litrů. Víko kufru zdobil rozevlátý nápis Flavia, zleva doplněný písmeny LANCIA. Chromované nárazníky byly ozvláštněny podkovovitými výstupky.

Lancia Flavia Berlina měla pod kapotou hliníkový čtyřdobý kapalinou chlazený ležatý čtyřválec s rozvodem OHV a objemem válců 1 488 cm3 (vrtání/zdvih: 82/71 mm). Jeho výkon dosahoval s karburátorem Solex C32 maxima 77 k (57 kW), postačující k dosažení rychlosti 148 km/h a zrychlení z 0 na 100 za 19 s. Točivý moment měl špičku 111 Nm. U vozu s hmotností 1 190 kg se spotřeba benzinu pohybovala kolem 9,5 litru/100 km. Čtyřstupňová manuální převodovka měla řadicí páku pod volantem.

Vpředu měla Flavia dvojité příčné závěsy a příčné listové pero a vzadu tuhou nápravu odpruženou podélnými listovými pery. Na všech kolech měla kotoučové brzdy Dunlop. Flavia se dodávala s pneumatikami Pirelli Cinturato 165 HR14 nebo 155 HR15.

Kupé Pininfarina a Zagato

Jak bylo v Itálii zvykem, mateřská továrna připravila obvykle základní model (zpravidla sedan) a další varianty karoserie svěřila věhlasným i méně známým italským karosárnám. V roce 1962 představila Lancia dvoudveřové kupé s karoserií Pininfarina (foto), postavené na platformě s rozvorem náprav zkráceným na 2 480 mm. Vnější rozměry tohoto elegantního vozu (4 540 x 1 605 x 1 330 mm) svědčily o tom, že kupé bylo oproti sedanu kratší a výrazně nižší.

V roce 1962 představila Lancia dvoudveřové kupé s karoserií Pininfarina, postavené na platformě s rozvorem náprav zkráceným na 2 480 mm.

Kupé Flavia Pininfarina zpočátku poháněl 1,5litrový čtyřválcový boxer, který se dvěma karburátory Solex C 35 dával rovných 100 koní (74 kW) a vozu s hmotností 1 160 kg dovoloval dosáhnout rychlost až 180 km/h. U této verze motoru však byly problémy s časováním ventilů a bylo nutné je kontrolovat každých 10 tisíc kilometrů. V prvních letech výroby byly také problémy s korozí hliníkové hlavy válců kolem měděného těsnění.

Originální dvoudveřová kupé stavěla také karosárna Zagato z Milána. Od roku 1962 dodávala lehká kupé Lancia Flavia Sport (foto) s ručně vyráběnými hliníkovými karoseriemi. Kupé mělo neobvyklé tvary se „zlomenou“ přední maskou a bočními okny protaženými až do střechy. Zagato postavil 626 těchto kupé, přičemž stovka z nich měla motor s objemem 1,5 litru a ostatní větší motor 1,8 litru. Pro závod Targa Florio byla v roce 1964 připravena závodní verze s motorem o výkonu necelých 150 koní, zkráceným rozvorem a sníženou hmotností. Pro toto kupé byly typické neobvyklé vzduchové vstupy na kapotě a „zahnuté“ zadní okno. Při závodě měl vůz nehodu a nedojel.

Karosárna Zagato z Milána dodávala od roku 1962 lehká kupé Lancia Flavia Sport s ručně vyráběnými hliníkovými karoseriemi.


Kabriolet Vignale

Carrozzeria Alfredo Vignale, založená v roce 1948 na Via Cigliano v Turíně, stavěla od roku 1962 dvoudveřové kabriolety (foto) využívající platformu flavie. Celkem bylo postaveno 1 600 kabrioletů se stahovací textilní střechou nebo pevnou odnímatelnou střechou hardtop. Vpředu se kabriolety nijak výrazně nelišily od sedanů Berlina.

Karosárna Vignale stavěla od roku 1962 dvoudveřové kabriolety využívající platformu flavie. Celkem bylo postaveno 1 600 kabrioletů 2+2.

Facelift a větší motory

V květnu 1967 přišla na trh přepracovaná verze sedanu Lancia Flavia Berlina (foto) s novým typovým označením 819 a novým interiérem, obvykle uváděná jako druhá série. Dříve vystupující světlomety a maska chladiče se nyní srovnaly do jedné roviny a sjednotily se společným chromovaným rámečkem. Přední směrovky byly přemístěny do rohů a nárazníky byly zeštíhleny. Na bocích se objevily prolisy začínající u světlometů a končící u nových zadních svítilen.

V květnu 1967 přišla na trh přepracovaná verze sedanu Lancia Flavia Berlina s typovým označením 819 a nově řešenou přídí.

Od roku 1963 byla nabídka motorů rozšířena o ležatý čtyřválec OHV s objemem 1,8 litru (vrtání/zdvih: 88/74 mm), který dával s jedním karburátorem a kompresním poměrem 9:1 výkon 92 k (68 kW). O dva roky později se objevila verze 1800 Iniezione s mechanickým nepřímým vstřikováním paliva Kugelfischer a pětistupňovou manuální převodovkou. Tento motor se pyšnil výkonem 102 k (75 kW) a při testech s ním sedan Flavia dosáhl rychlost 166 km/h a na stovku zrychlil za 15 s.

Novou generaci čtyřválců boxer s objemem 1 991 cm3 (vrtání/zdvih: 89/80 mm) představila Lancia v roce 1969 a vozy jimi vybavené dostaly typové označení 820. Karburátorová verze (Tipo 820 000) s dvojitým spádovým karburátorem Solex C 32 měla výkon 114 k (84 kW) a verze se vstřikováním paliva (Tipo 820 400) 126 k (93 kW).

Na ženevském autosalonu, konaném v březnu 1969, byla na stánku Lancie vystavena modernizovaná verze kupé Flavia s karoserií Pininfarina. Kupé mělo nově řešenou příď s širokou maskou chladiče, do které byly zabudovány dvojité světlomety. Na kapotě se objevila mřížka přivádějící čerstvý vzduch do interiéru. Kupé se nabízelo s výše uvedenými dvoulitrovými motory.

Lancia 2000

V roce 1971, když už Fiat plně ovládal automobilku Lancia, zmizelo jméno Flavia z portfolia Lancie (včetně verzí 1500 a 1800) a ve výrobě zůstal jen přepracovaný sedan nazvaný Lancia 2000 Berlina (foto) a Pininfarinova Lancia 2000 Coupé s dvoulitrovým motorem. Sedan měl nerezové nárazníky a pozměněnou čelní stěnu se zvýrazněnou střední částí a vodorovným mřížováním po stranách. Místo kotoučových brzd Dunlop se začaly používat brzdy Girling a modely se vstřikováním paliva přezbrojily na Bosch D-Jetronic. Sedany Lancia 2000 a kupé Lancia 2000 a 2000 HF s volantem Nardi a magnéziovými koly Cromodora) se prodávaly až do roku 1975.

V roce 1971 zmizelo jméno Flavia z portfolia Lancie a ve výrobě zůstal jen přepracovaný sedan nazvaný Lancia 2000 Berlina.

Flavia byl poslední vůz vyvinutý plně techniky továrny Lancia. Další modely již používaly mechanické díly a platformy Fiat. Jméno Lancia Flavia se znovu objevilo v roce 2012, když bylo rozhodnuto, že americký čtyřmístný kabriolet Chrysler 200 s 2,4 litrovým čtyřválcovým motorem a samočinnou převodovkou se bude v Evropě prodávat pod názvem Lancia Flavia. Spojení Fiatu s Chryslerem bylo stvrzeno v roce 2014, kdy byla vytvořena společnost FCA (Fiat Chrysler Automobiles). 

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas