Daimler DB18 (1939–1953): Pro Churchilla i maháradžu

Luxusní sedan Daimler DB18, nazývaný také 2½ Litre nebo později Consort, poháněl řadový šestiválec z vojenského vozidla Dingo. Na jeho podvozku se stavěly i kabriolety. 

V září 1937 představila britská automobilka Daimler z Coventry na autosalonu v Earls Court středně velký sedan New Fifteen s rozvorem 2,9 m a délkou 4,6 m, poháněný 2,2litrovým řadovým šestiválcem. Po roce byl slabý motor nahrazen silnějším šestiválcem s objemem 2,5 litru, vyvinutým pro obrněná vozidla s pohonem čtyř kol Daimler Scout Car, přezdívaná podle divokého australského psa "Dingo".

Krátce před vypuknutím druhé světové války přišel Daimler s nástupcem „Fifteenu“ nazvaném „Eighteen“ nebo DB18 anebo také Daimler 2½ Litre. Během války vyráběl Daimler v Coventry obrněná vozidla Dingo, letecké motory, tanky a kulomety Browning. Při bombardování Coventry v noci ze 14. na 15. listopadu 1940 byla továrna Daimler na Sandy Lane v Coventry z velké části zničena požárem a výroba musela být přemístěna do „stínových“ továren.

K padesátému jubileu založení firmy byly v roce 1946 představeny první poválečné Daimlery, velký osmiválcový DE27 s rozvorem 3 515 mm a menší šestiválcový DB18 s rozvorem 2 896 mm. Oba modely vycházely bez větších změn z předválečné konstrukce. Na Daimler DB18 se podíváme podrobněji.

Podvozek

Daimler DB18 měl ocelový obdélníkový rám (foto) s výztuhami ve tvaru písmene X. Řadový šestiválec z Dinga s rozvodem OHV, objemem 2 522 cm3 a maximálním výkonem 71 k (52 kW) při 4 300/min byl umístěný podélně za přední nápravou. Přední kola měla nezávislé zavěšení s dvojicemi ramen, přičemž dolní trojúhelníková ramena byla podepřena vinutými pružinami upevněnými na rámu. Zadní tuhá náprava byla odpružena podélnými poloeliptickými listovými péry. Točivý moment motoru se přenášel na zadní kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku Wilson s předvoličem.

Daimler DB18 měl ocelový obdélníkový rám s výztuhami ve tvaru písmene X. Řadový šestiválec z Dinga byl umístěný podélně za přední nápravou.

Tovární karoserie

U britských výrobců luxusních vozů bývalo zvykem, že většinou vyráběli jen podvozky a karoserie na ně dodávaly specializované firmy. Daimler ale tentokrát nabídl kompletní vůz s vlastní karoserií typu čtyřdveřový sedan (foto) s rozvorem náprav 2 896 mm (114 palců) a vnějšími rozměry 4 572 x 1 638 x 1 600 mm (délka x šířka x výška). Pohodlný vůz klasických tvarů měl prostornou kabinu se šesti bočními okny, poskytující dostatek místa pěti cestujícím. Osoby cestující na zadních sedadlech měly dostatek místa pro nohy, zvětšené vybráním v opěradle předních sedadel. Zavazadlový prostor na zádi byl přístupný víkem s dolními závěsy. Pod ním byla uzavřená schránka pro náhradní kolo. Malé zadní okno bylo mírně zaoblené. V interiéru nechyběla kůží potažená sedadla a výplně dveří a leštěné dřevěné obložení přístrojové desky.

V roce 1939 přišel Daimler s nástupcem „Fifteenu“ nazvaném „Eighteen“ nebo DB18 anebo také Daimler 2½ Litre.

Kabriolet pro Churchilla

V roce 1939 si Winston Churchill objednal u londýnské karosárny Carlton Carriage Company dvoudveřový kabriolet (foto) postavený na podvozku DB18 (číslo podvozku 49 531). Churchill vůz používal ve volební kampani v polovině čtyřicátých let. Do roku 1940 bylo postaveno 8 vozů, ale pět z nich bylo zničeno při náletu na továrnu v Coventry. Po válce byla jejich kusová výroba obnovena a celkem jich bylo zhotoveno kolem 25.

V roce 1939 si Winston Churchill objednal u londýnské karosárny Carlton Carriage Company dvoudveřový kabriolet postavený na podvozku DB18.

Daimler Consort

Pro DB18 se až do roku 1948 nejčastěji používal název Daimler 2½ Litre. Když Daimler představil v říjnu 1948 na londýnském autosalonu mírně modernizovaný DB18, dal mu jméno Consort. Nejviditelnější změnou bylo přemístění hlavních světlometů do kapkovitých výstupků mezi maskou chladiče a předními blatníky (foto). Vůz dostal také nové nárazníky a větrací okénka v předních dveřích. Typická maska chladiče s rýhovaným rámem byla nyní zakřivená. Tyčemi ovládané mechanické brzdy byly vpředu nahrazeny hydraulickými bubnovými brzdami Girling-Bendix, zadní se dál ovládaly tyčí.

Když Daimler představil v říjnu 1948 na londýnském autosalonu mírně modernizovaný DB18, dal mu jméno Consort.

Pod kapotou dál zůstával 2,5litrový řadový šestiválec OHV, dávající s karburátorem SU 70 koní. Změnou převodování se ale maximální rychlost zvýšila ze 122 km/h na 132 km/h a o sekundu se zkrátila doba potřebná k dosažení rychlosti 80 km/h.

Special Sports od Barkera

Velkou oblibu si získaly třímístné kabriolety (v Anglii nazývané Drophead Coupe), stavěné na podvozku DB18 v letech 1948 až 1952 karosárnou Barker & Co. Elegantní hliníková karoserie měla kapkovité blatníky a boky rozdělené tenkou lištou usnadňující dvoubarevné lakování karoserie. Díky dvěma karburátorům SU byl výkon šestiválce zvýšen na 85 koní.

Elegantní hliníková karoserie kabrioletu Special Sports měla kapkovité blatníky a boky rozdělené tenkou lištou usnadňující dvoubarevné lakování karoserie.

Když v říjnu 1951 debutoval modernější Daimler Regency poháněný třílitrovým šestiválcem s výkonem 90 koní, začal Barker stavět na jeho podvozku kabriolety Special Sports. Tyto kabriolety vypadaly stejně jako kabriolety stavěné na podvozku DB18, lišily se jen dveřmi otevíranými po směru jízdy. Kapota, okna a víko kufru se ovládaly elektromotory.

Do roku 1940 byla v Coventry vyrobena tisícovka sedanů Daimler DB18 a pár kabrioletů s karoserií Carlton. Po válce zhotovil Daimler 3 355 sedanů DB18, 608 kabrioletů DB18 Special Sports a 4 250 Daimlerů DB18 Consort. Sedany Consort si získaly značkou oblibu mezi bohatými Indy, jezdila v nich řada indických maháradžů. Desítky vozů si také objednaly královské rodiny na Ceylonu (dnes Srí Lanka) a v Barmě (dnes Myanmar).

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

Karel Haas