Nash 600 (1941–1949): 600 mil na jednu nádrž

Americká automobilka Nash-Kelvinator vyráběla v letech 1941–42 úsporné sedany 600 s šestiválcovými motory a samonosnou karoserií. Po válce jejich výroba pokračovala a v roce 1949 dostaly aerodynamické karoserie Airflyte.

Americké automobilce Nash dal v roce 1916 jméno její zakladatel Charles Williams Nash (1864–1948). Bývalý farmář a pastevec začal už v roce 1890 pracovat za dolar denně pro Williama Duranta v jeho firmě Durant-Dort Carriage Company. Když se o pár let později projel v automobilu poháněném elektromotorem, nabyl přesvědčení, že auta mají buducnost. Spolu s Davidem Buickem a Williamem Durantem založil automobilku Buick a v roce 1908 se stal jejím prezidentem. O dva roky později se stal generálním manažerem společnosti General Motors. V srpnu 1916 se Nash osamostatnil a koupil Jeffery Motor Company se sídlem v Kenoshe (Wisconsin), kde se vyráběly oblíbené vozy Rambler. Z automobilky přejmenované na Nash Motors vyjel v roce 1917 první automobil Nash, Model 671.

V roce 1928 vyrobil Nash 138 tisíc vozů a stal se čtvrtým největším výrobcem aut v USA, hned po Velké trojce (GM, Ford, Chrysler). V roce 1932 se stal výkonným viceprezidentem George W. Mason a po koupi jeho továrny na chladničky se společnost v roce 1937 přejmenovala na Nash-Kelvinator.

Rám svařený s karoserií

Ještě před přepadením Pearl Harbouru Japonci se Nash pustil do vývoje nového vozu, v jehož konstrukci byla použita ve své době originální technika svaření rámu a karoserie do jednoho celku. Lišil se tedy od tradiční karoserie přišroubované k podvozkovému rámu a stal se prvním sériově vyráběným americkým automobilem s pevným spojením rámu s karoserií (kresba), později nazývaným monokok nebo samonosná karoserie. Nash ve svých reklamních materiálech tvrdil, že jeho nový vůz je lehčí (až o 230 kg proti klasické konstrukci), tišší a tužší.

Nash 600 používal ve své době originální techniku svaření rámu a karoserie do jednoho celku.

V modelovém roce 1941 se začal zákazníkům nabízet Nash Ambassador 600 ve dvoudveřovém provedení jako kupé (Coupe Brougham a Business Coupe), čtyřdveřový Sedan (foto) a fastback sedan (Slipstream). Všechny uvedené modely měly rozvor náprav 2 845 mm (112 palců) a rozměry 4 953 x 1 968 x 1 600 mm (délka x šířka x výška). Typové označení Nash 600 bylo údajně zvoleno podle toho, že vůz byl schopný ujet 600 mil (970 km) na jednu náplň benzinové nádrže s objemem 76 litrů.


Čtyřdveřový Sedan měl rozvor náprav 2 845 mm (112 palců) a rozměry 4 953 x 1 968 x 1 600 mm (délka x šířka x výška).

Nízkou spotřebu benzinu pod 9 litrů na 100 km měl kromě nízké pohotovostní hmotnosti vozu (1 320 kg) na svědomí řadový zážehový šestiválec Nash Six 173 s rozvodem SV, objemem válců 2 828 cm3 a maximálním výkonem 83 k (61 kW) SAE, dosahovaným při 3 800 otáčkách. Úsporný šestiválec poháněl zadní kola přes třístupňovou manuální převodovku Borg Warner, na přání s elektrickým rychloběhem (overdrive). Všechna kola měla bubnové brzdy a pérování vinutými pružinami. Nash 600 dosahoval rychlost 120 km/h.

Do modelového roku 1942 vstoupil Nash Ambassador 600 s pozměněnou přídí. Místo svislé lišty uprostřed měl otvor s vodorovným mřížováním a pod ním nápis NASH. U široké mřížky nad předním nárazníkem se snížil počet vodorovných lišt z pěti na tři. Došlo také k menším úpravám v interiéru. Po vstupu USA do války se američtí výrobci automobilů zaměřili na plnění vojenských zakázek a výroba osobních vozů mohla být obnovena až po jejím vítězném ukončení. V továrně Nash v Kenoshe na břehu Michiganského jezera se během války vyráběly letecké motory.


Po válce

Výrobu osobních vozů obnovil Nash na konci roku 1945. Model Nash 600 z roku 1942 byl převzat z modelu 1942 bez větších změn, včetně šestiválce Nash Six 173. Zvenku se poválečné „šestistovky“ lišily jen přídí s novým znakem a větším počtem lišt v obou mřížkách. Střední část dolní mřížky byla vysunuta dopředu a vedle světlometů se objevila malá obdélníková pomocná světla (foto).

Střední část dolní mřížky byla vysunuta dopředu a vedle světlometů se objevila malá obdélníková pomocná světla

V roce 1946 mohl být Nash 600 vybaven (za příplatek) lůžkovou úpravou zadních sedadel. Po jejich sklopení se dalo spát s nohama v zavazadlovém prostoru. Modelový rok 1948 zase přinesl levnější dvoudveřovou verzi Business Coupe s vyjmutými zadními sedadly, čímž se značně zvětšil prostor k převážení zavazadel. Poslední modely Nash 600 (a Ambassador Custom) měly nový stylový interiér sladěný s barvou vozu, který navrhla Helene Rother. Dvoudveřových kupé Nash 600 Brougham Deluxe bylo v roce 1948 vyrobeno přes 11 500 a prodávaly se za necelých 1 400 dolarů. V nabídce nechyběly ani praktické pickupy.

Airflyte

Prezident společnosti Nash-Kelvinator George Mason byl přesvědčen, že v soutěži s vozy Velké trojky může uspět jen s modely, které se v něčem liší. Konstruktér Nils Eric Wahlberg měl za války přístup k větrnému tunelu a věřil tomu, že budoucí vozy budou více využívat aerodynamiku. Od vedení společnosti proto dostal zelenou k vývoji aerodynamické karoserie, nazvané Airflyte. Neobvyklé bylo především částečné zakrytí zadních i předních kol, zaoblené přední okno bez středové příčky a splývající záď, připomínající Stout Scarab z roku 1935. Karoserii Airflyte dostaly v roce 1949 modely 600 a větší Ambassador.

Nash 600 ročníku 1949 s karoserií Airflyte (foto) měl stejný rozvor jako předchůdce (2 845 mm), byl ale delší (5 105 mm) a nižší (1 549 mm). Svými neobvyklými tvary si vysloužil přezdívku „koupací vana“. Nash 600 byl ekonomický model namířený proti Chevroletům, Fordům a Plymouthům, zatímco Ambassador byl prémiový model s delším rozvorem (3 073 mm) a pohonem 3,8litrovým šestiválcem, konkurující vozům Buick, Oldsmobile, Mercury, Chrysler, DeSoto a Hudson.

Nash 600 Airflyte měl částečné zakrytá zadní i přední kola, zaoblené přední okno bez středové příčky a splývající záď.

Nash 600 s karoserií Airflyte se nabízel pouze ve dvoudveřovém a čtyřdveřovém provedení s možností sklápění sedadel, dovolující přespání třem dospělým osobám. Dodával se s výbavou Super, Super Special a Custom. V interiéru byl zajímavý sdružený přístroj Uniscope upevněný na sloupku řízení. Řadový 2,8litrový šestiválec byl převzat beze změn, manuální převodovka Borg Warner byla ale čtyřstupňová. Přestože hmotnost vozu narostla na 1 435 kg, zvýšila se rychlost díky lepší aerodynamice na 132 km/h.

Pokud máte pochybnost, jak se s vozem Nash 600 Airflyte se zakrytými předními koly zatáčelo, pak vězte, že celkem slušný poloměr zatáčení byl dosažen zkrácením rozchodu předních kol na 1 397 mm, zatímco zadní kola měla rozchod 1 537 mm. Pro modelový rok 1950 byl Nash 600 přejmenován na Nash Statesman.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas