Před 80 lety vyráběla Praga, divize ČKD, víc aut než Škoda a Tatra dohromady. Konzervativností, robustností a spolehlivostí osmiválec Praga Grand připomínal Rolls-Royce. Služební „grandku“ měl také tehdejší vyslanec ČSR v Londýně Jan Masaryk.
Grand z pražských Vysočan byl skutečně grandiózní. Již první praga toho jména měla v roce 1912 zdvihový objem 3,8 l, ale jen čtyři válce. Konstruktér František Kec novinku přihlásil do Mezinárodní alpské jízdy, proslulé náročností 2700 km dlouhé trati. I když v té době auto existovalo pouze na papíře, do závodu se je podařilo vyzkoušet a z Rakouska se trojice grandek vrátila jako vítězný tým. Posádky byly dvoučlenné - jezdec a mechanik, který „měl býti řidiči ve všem k ruce a činiti jej na vše pozorna.“ Poslední rakousko-uherský císař Karel I. se při inspekcích vojsk za první světové války pohyboval v bojovém pásmu právě Pragou Grand, snížilo se tak riziko poruchy a ohrožení panovníkovy bezpečnosti. Grandka po vzniku Československé republiky vozila také prezidenta T. G. Masaryka, jeho černý faeton dnes najdete v Automuzeu Praga ve Zbuzanech na západním okraji Prahy.
V létě 1927 se počet válců zdvojnásobil na osm v jedné řadě, my jsme měli možnost projet se modelem 1929, převrtaným z 3387 na 3583 cm3. Ten si jen tiše bublá, dva karburátory Zénith s korektorem sledujícím výkyvy v kvalitě paliva přispívají k výkonu 47,8 kW při 3000 ot./min a spotřebě kolem 12-13 kg (16-17 l) benzinu. Před startem je potřeba palivo ručně načerpat, později tento úkol na sebe vezme mosazný podtlakový nasavač s hrdým štítkem výrobce: Tobek. Dále nastavit odpovídající předstih, vytáhnout sytič, zapnout bateriové zapalování vyvinuté pro Pragovku přímo Robertem Boschem a sešlápnout pedál startéru. Odbrzdit, za mírného vrčení ozubení nesynchronizované převodovky zasunout jedničku a jedeme!
Nádherná limuzína vnějších rozměrů 4800 x 1650 x 1810 mm na žebřinovém rámu s rozvorem tuhých náprav 3450 mm váží asi 1930 kg a na pneumatikách 32 x 6“ dosahuje až 120 km/h.
Na strakonické silnici se rozběhla na stovku a předjeli jsme i několik mnohem nižších nóbl sedanů s konsternovanými řidiči skrčenými za volantem. To v grandce se pohodlně narovnáte, místa je tu habaděj nad hlavou (počítalo se s nasazeným cylindrem) a doslova královsky pro nohy. Vzadu je i dvoumetrový dlouhán pohodlně propne, položí boty na sklopnou podnožku (ta v moderním superbu je směšně malá a leží blízko u sedáku) a opře se zády o měkkoučká sedadla vyplněná mořskou trávou.
Praga se totiž na listových perech polykajících i hodně velké výmoly snadno rozhoupá. Po ruce je mluvítko hadicovitého telefonu k řidiči („Zpomalte!“), nežádoucímu odposlechu zabráníte uvolněním gumového balonku. Pod stropem nechybí síťka třeba na velkoformátové noviny, které ani nemusíte skládat.
Příjemný výlet jsme si zpestřili svačinkou na palouku, přece nepropásneme příležitost „otestovat“ také dobovou piknikovou sadu uloženou v proutěném koši. Ze značkového porcelánu a ručně malovaného skla na čerstvém vzduchu chutná. Jenže čas se nachýlil a my musíme zpátky do Prahy. Jen neradi opouštíme brokátové čalounění, vyrobené v průběhu sedmileté renovace na zakázku podle potrhaného vzoru. Bylo to vskutku grandiózní odpoledne…
Podrobné popisky k více než 70 fotografiím Václav Nováka naleznete v přiložené galerii:
Praga Grand (1929)
Technické údaje
Motor zážehový řadový osmiválec SV * Zdvihový objem 3583 cm3 * Výkon 47,8 kW při 3000/min * Příprava směsi ve dvou karburátorech Zénith s korektory kvality paliva a sytičem * Převodovka přímo řazená čtyřstupňová bez synchronizace * Zavěšení tuhé nápravy * Pneumatiky 32 x 6,00“ * Brzdy mechanické bubnové s hydraulickým posilovačem Praga Servofrein * Snížený žebřinový rám podvozku, dřevěná kostra karoserie * Palivová nádrž na 70 l, nasavač Tobek * Rozvor 3450 mm * Vnější rozměry 4800 x 1650 x 1810 mm * Pohotovostní hmotnost asi 1930 kg * Největší rychlost 110-120 km/h * Průměrná spotřeba paliva 12-13 kg (16-17 l) na 100 km * Základní cena v roce 1929 činila 125 000 Kč (lidové Aero 500 tehdy přišlo na 18 800 Kč).
Pro zajímavost: U kolébky grandu stálo… sádlo
Už když v roce 1912 přišla Praga Grand na trh, patřila k nejspolehlivějším automobilům. Všechno je ale relativní, nešlo překročit mantinely určené špatnou kvalitou maziv a kovů. V návodu k obsluze proto čteme: „Při čtvrté rychlosti možno jeti 70-75 km/h, pak již se motor přibližuje 2000 obrátkám a nejen že se více hřeje, ale může snadno zůstati viset některý ventil, píst nebo vytéci ložisko ojnice.“ A jak správně mazat? „Rychlostní skříň a zadní osa musí býti řádně vypláchnuty petrolejem a naplněny hustou směsí dvou třetin sádla a jedné třetiny oleje (až po středy hřídelů) a též oba kardanové klouby naplněny řádně sádlem.“
Na „našem“ osmiválci je vidět obrovský pokrok za 17 let: sádlo vytlačily minerální oleje (z ropy) a životnost motoru se prodloužila na statisíce kilometrů.
Muzeum ve Zbuzanech je super, méně ale už současný majitel (syn původního majitele). Většího koko.ta jsem v automuzeu nikdy neviděl. Ten člověk je naprosto bez zájmu o věc. Návštěvnicí ho spíše obtěžují. Na cokoliv se člověk zeptá, tak má pocit že po něm chce kdoví co.
Škoda, že to původní majitel nedaroval celé někomu s citem pro techniku a veterány.
Přesto návštěva zato stojí. Informace si ale zjistěte předem někde jinde a nenechte se vytočit a všechno si v klidu prohlédněte.
Ano, syn zakladatele je opravdu (slovo nezveřejnitelné), které zajímá jen zisk a výhody z toho, co jeho otec několik desítek let pracně budoval a co neprozřetelně na sklonku života převedl do zcela nepovolaných ruku. Jednou se pan Emil Příhoda bude v hrobě obracet. Je mi líto jeho i možného osudu jeho sbírky …
Já jsem navštívil muzeum ve Zbuzanech loni. Už tehdy to byla nešťastná záležitost. Mně to rozhodně nepřipadá jako muzeum veteránů. Spíš jako shromaždiště starých automobilů, svezených bez ladu a skladu na jedno místo. Ano, před časem snad mohla mít taková činnost smysl, dnes už je to ke škodě věci. Nejlépe by bylo, kdyby to celé rozprodali lidem, kteří mají chuť se o veterány starat a skutečně je prezentovat na veřejnosti.
Nu, prezentace sbírky je jen jedna stránka věci, ale nezapomeňte, že toto, jak říkáte „shromaždiště“, vybudoval vlstním úsilím za bolševika prakticky jediný člověk, který se snažil zachránit historii značky Praga; zapomínáte taky na to, že součástí kolekce jsou nepřeberné stohy technické a historické dokumentace a že tato sbírka je jednou z největších kolekcí dokumentující historii jedné značky i v celosvětovém měřítku, zapsaná na seznamu UNESCO. Jak má podle vás vypadat muzeum veteránů? Jako leštěnky v Mladé Boleslavi?
Ten pan Příhoda Udělal pro Pragu nejvíc ze všech a nevím jak budete vypadat a to ostatní až vám bude 75let a kdyby nebyl takovej, kdoví co by dokázal .Máte jenom možnost jeho pilnost obdivovat a přát mu hodně zdraví a vitality, Richadr
Navštěvoval školy v Praze, Akademické gymnázium (maturoval 1906), a v USA (1907-13). V roce 1913 se vrátil do Čech. Za první světové války nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě (1915-18 v týlu uherského pluku na polské frontě, byl povýšen na důstojníka a vyznamenán medailí za statečnost).