Ford 1949–1951: První poválečný

Americký Ford byl jedním z prvních, který přišel v roce 1949 s novou poválečnou konstrukcí automobilů. Měly rámový podvozek a pohon zadních kol řadovými šestiválci nebo motory V8.

Během druhé světové války, v letech 1942 až 1945, byla ve Spojených státech zastavena produkce osobních automobilů a nahrazena výrobou pro potřeby americké armády. V továrně automobilky Ford ve Willow Run bylo vyrobeno 8 685 čtyřmotorových bombardovacích letounů Consolidated B-24 Liberator a v komplexu River Rouge v michiganském Dearbornu vzniklo 57 581 leteckých motorů Pratt & Whitney. Ve Fordových továrnách bylo za války vyrobeno 277 869 vojenských Jeepů.

Po vítězném ukončení války se v továrnách Velké trojky (General Motors, Ford a Chrysler) obnovila výroba osobních automobilů. V letech 1946 až 1948 se vyráběly mírně upravené předválečné modely. Konkrétně u Forda to byl model Super, poháněný 3,9litrovým vidlicovým osmiválcem Flathead. Od modelu z roku 1942 se lišil především novou maskou chladiče.

Premiéra v hotelu

Ford byl prvním z amerických výrobců automobilů, který přišel se zcela novou poválečnou konstrukcí. Na slavnostním gala večeru v hotelu Waldorf-Astoria v New Yorku představil v červnu 1948 pozvaným hostům modely 1949 s moderní pontonovou karoserií, tedy blatníky zcela zapuštěnými do boků, a maskou chladiče se středem připomínajícím proudová letadla. Jednoduchý design bez zbytečných „kudrlinek“ si vysloužil nepříliš lichotivou přezdívku „krabice od bot“ (Shoebox Ford). Kromě čtyřdveřového sedanu (foto) byly všechny ostatní verze dvoudveřové.

Ford model 1949 měl moderní pontonovou karoserií s blatníky zcela zapuštěnými do boků.

Sedan měl rozvor náprav 2 896 mm a na délku měřil rovných 5 metrů. S šířkou 1 821 mm (bez zrcátek) a výškou 1 595 mm poskytoval dostatek prostoru šesti dospělým osobám posazeným na dvou lavicích. Vůz měl dělené šípové přední okno a poměrně velké, mírně zaoblené zadní okno. Hladké boky zdobily chromované lišty procházející těsně nad sníženými podběhy zadních kol. Středem kapoty motoru procházela lišta, vpředu zakončená ozdobou ve stylu art deco, připomínající hlavu rytíře v brnění.

K pohonu zadních kol si mohl zákazník vybrat mezi řadovým šestiválcem a motorem Flathead V8. Šestiválec s hlavou L a objemem 3,7 litru měl výkon 90 k (66 kW), který postačoval vozu s pohotovostní hmotností 1410 kg k dosažení maximální rychlosti 133 km/h. Vidlicový osmiválec s objemem 3,9 litru dával rovných 100 koní (75 kW). Motor byl posunut více dopředu, takže cestující měli v kabině více místa. Ford ročníku 1949 měl žebřinový rám a poprvé nezávislé zavěšení předních kol s pérováním vinutými pružinami. Tuhá zadní náprava byla odpružena podélnými půleliptickými péry.

Kombi, kabriolet, tudor a kupé

Vedle základního čtyřdveřového sedanu bylo v nabídce dvoudveřové kombi (foto) s tehdy módní výzdobou boků dřevěným rámováním a vodorovně děleným zadním víkem. Horní část s rozděleným zadním oknem se otevírala směrem nahoru a spodní díl s náhradním kolem v plechovém krytu směrem dolů. O oblibě této verze svědčí 31 412 kusů, vyrobených v roce 1949.

Od začátku se nabízelo dvoudveřové kombi s tehdy módní výzdobou boků a zadního víka dřevěným rámováním.

Také dvoudveřový čtyřmístný kabriolet (foto) se stahovací plátěnou střechou si našel svoje zákazníky, hlavně v slunečné Kalifornii. Okna ve dveřích a na bocích se dala stáhnout a příčka mezi nimi sklopit, takže nic nebránilo přívodu čerstvého vzduchu k sedadlům. Tuhost žebřinového rámu kabrioletu byla zvýšena výztuhami ve tvaru písmene X. Kabriolety se v roce 1949 prodávaly za 1 949 amerických dolarů.

 

Aby toho nebylo málo, tak sedan, kombi a kabriolet doplňovaly ještě dvě dvoudveřové verze s pevnou střechou, Tudor a Club Coupé. Ford Tudor (foto) měl proti sedanu kromě absence zadních dveří jinak tvarovaná boční okna s větracími okénky a více skloněné zadní okno. Club Coupé se od Tudora lišil jen menšími bočními okny, která se dala celá vyklápět, a ještě o něco více skloněným zadním oknem. Jeden z nich vlastní ostravský sběratel Ivo Kunetka.

Dvoudveřový čtyřmístný kabriolet se stahovací plátěnou střechou si našel svoje zákazníky hlavně v slunečné Kalifornii.

Fordy modelového ročníku 1949 se nabízely ve dvou úrovních výbavy Standard a Custom. Proti svému předchůdci Ford Super měly Fordy 1949 téměř dvojnásobně velký zavazadelník s víkem sahajícím až k zadnímu nárazníku. Design Fordu 1949 ovlivnil řadu evropských výrobců, například Mercedes-Benz, Borgward nebo Volvo a možná trochu i naši Škodu 1200 (odkaz na článek „Škoda 1200 – mezi Tudorem a Spartakem“). Říká se, že Ford 1949 svým prodejním úspěchem zachránil společnost Ford před úpadkem, neboť konkurence od GM překonávala zastaralé poválečné Fordovy modely.

Na počest legendárního modelu Ford 1949 byl v roce 2001 vystaven na mezinárodní automobilové výstavě NAIAS (North American International Auto Show) v Detroitu koncept Ford Forty-Nine. O rok později byl postaven ještě kabriolet.

Ročník 1950

V modelovém roce 1950 došlo k několika menším úpravám na přídi (foto). Vodorovná lišta masky chladiče se prodloužila do boků a směrová světla změnila tvar a byla přemístěna pod lištu. Kombi změnilo jméno na Country Squire a v polovině roku dostalo skládací prostřední sedadla. Ve středové ozdobě v podobě náboje se objevil červený terčík s číslem 6 nebo 8 podle toho, zda byl vůz poháněn šestiválcem nebo motorem V8. Výbava Standard byla přejmenována na Deluxe a Custom na Custom Deluxe. Kupé se jmenovalo Deluxe Business Coupé. Na přídi fordů se objevil červeno-modro-bílý erb, který se pak objevoval na vozech Ford v různých podobách několik desetiletí.

Ford ročníku 1950 měl vodorovnou lištu masky chladiče prodlouženou do boků. Směrová světla změnila tvar a byla přemístěna.

Vedle vizuálních úprav došlo k některým vylepšením. Změnil se například mechanismus zámků dveří, který u modelů 1949 hrozil otevřením dveří při rychlém projíždění ostrou zatáčkou.

Ročník 1951V roce 1951 si mohli zájemci o vozy Ford poprvé objednat automatickou převodovku Ford-O-Matic (do roku 1950 se fordy prodávaly jen s třístupňovou manuální převodovkou). Všechny Fordy 1951 dostaly novou masku chladiče (foto) se dvěma menšími „náboji“ a změnila se i ozdoba na kapotě připomínající letadlo se šípovými křídly. Ford také v tomto roce zavedl startování motoru otočením klíče zapalování.

Fordy ročníku 1951 dostaly novou masku chladiče se dvěma menšími „náboji“ a změnila se i ozdoba na kapotě připomínající letadlo se šípovými křídly.

Na úspěch Chevroletu Bel Air a Plymouth Belvedere se střechou hardtop (bez středových sloupků) odpověděl Ford v roce 1951 hardtopem Victoria s třídílným panoramatickým zadním oknem. Vůz měl velký prodejní úspěch a překonal Chevrolety o 10%. Fordy ročníků 1949–51 s motory V8 se rovněž vyráběly v Austrálii.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas