Iso Rivolta IR 300/340/350: Hezoun z předměstí Milána

Italská automobilka Iso vyráběla luxusní sportovní automobily od roku 1962. Za 8 let vyrobila kolem osmi stovek čtyřmístných kupé, poháněných motory Chevrolet V8.

Italské sportovní automobily Iso Rivolta se v šedesátých letech minulého století vyráběly v továrně Iso Automotoveicoli S.p.A. Italský podnikatel Renzo Rivolta (1908–1966) koupil v roce 1939 továrnu na chladničky Isothermos v Janově a v roce 1942 ji přemístil do Bressa na předměstí Milána. Po válce zde začal vyrábět motocykly, skútry, dodávková vozidla a od poloviny padesátých let slavná dvoumístná vozítka Isetta (licenci na jejich výrobu prodalo Iso německému BMW a několika dalším zájemcům).

Na začátku šedesátých let se Renzo Rivolta a jeho jediný syn Piero (*1941) rozhodli vyrábět v malých počtech luxusní sportovní automobily. K vývoji nového vozu získali známého konstruktéra vozů Ferrari Giotta Bizzarriniho (*1926) a design dvoudveřového kupé dostala na starost Carrozzeria Bertone, konkrétně Giorgetto Giugiaro, který tehdy u Bertoneho pracoval. Vůz nazvaný Iso Rivolta IR 300 (číslo udávalo výkon motoru v koních) byl poprvé představen veřejnosti na turínském autosalonu v roce 1962. Často se prvnímu autu vyrobenému v Bressu říkalo také Iso Rivolta GT, i když nebyl pro motoristický sport homologován jako třída Gran Turismo, ale jako cestovní vůz (Touring).

Motor z Corvetty

K pohonu zadních kol byl zvolen vidlicový osmiválec Chevrolet Small-Block (foto), používaný ve sportovních vozech Chevrolet Corvette druhé generace (C2). Motor s rozvodem OHV a objemem válců 5 350 cm3 (vrtání x zdvih: 101,6 x 82,55 mm) dával v základním provedení 300 koní SAE (220 kW) při 5 000/min. Zvýšením kompresního poměru na 11,25:1 (proti 10,5:1) se dosáhlo výkonu 340 k (250 kW) při 6 000/min (model IR 340) a v modelu IR 350 dokonce 350 k (258 kW). Špička krouticího momentu motoru se pohybovala mezi 465 až 488 Nm. Kupé Iso Rivolta IR 300 s pohotovostní hmotností 1 560 kg dosahovalo rychlost 218 km/h, IR 340 ještě o 10 km/h více. Z klidu na stovku akcelerovalo za 8 sekund.

K pohonu zadních kol byl zvolen vidlicový osmiválec Chevrolet Small-Block, používaný ve sportovních vozech Chevrolet Corvette druhé generace (C2).

Také čtyřstupňová, plně synchronizovaná manuální převodovka pocházela od General Motors. Objednat se dala i pětirychlostní manuální převodovka nebo automatická převodovka Chevrolet. Giotto Bizzarrini navrhl tuhý skříňový podvozek (foto) s nezávislým zavěšením předních kol s dvojitými lichoběžníkovými rameny, příčným stabilizátorem a pérováním vinutými pružinami. Zadní náprava typu de Dion byla opatřena Wattovým přímovodem, dvojitými vlečnými rameny a pérováním vinutými pružinami. Kotoučové brzdy (vzadu umístěné u diferenciálu) pocházely z velkých jaguarů.

Giotto Bizzarrini, známý konstruktér vozů Ferrari, navrhl pro kupé Iso Rivolta tuhý skříňový podvozek s vpředu umístěným motorem Chevrolet V8.

Karoserie Bertone

Turínská karosárna Bertone navrhla pro Iso dvoudveřovou karoserii čtyřmístného kupé elegantních tvarů (foto). Příď zdobila široká vystupující lichoběžníková maska chladiče se zaoblenými rohy. Velké kruhové světlomety umístěné po stranách masky byly shora chráněné stříškami navazujícími na prolisy na bocích. Tyto prolisy končily u větracích otvorů za předními koly a pokračovaly prolisem pod těmito otvory. Také za zadními koly byly umístěny mřížky větracích otvorů.

Vozu slušela patnáctipalcová drátová kola s centrální maticí a pneumatikami rozměru 185 HS 15.

Kabina byla prosvětlena velkými okny, přičemž okna vpředu a vzadu byla zaoblená a zadní navíc skloněné pod velkým úhlem. Ve stupňovité zádi (foto) byl umístěn poměrně velký zavazadlový prostor s vysokou nakládací hranou. Obdélníková koncová světla měla vodorovné uspořádání. Kupé zdobily štíhlé chromované nárazníky bez svislých členů a lesklé prahové lišty. Iso Rivolta IR 300 měla vnější rozměry 480 x 175 x 142 cm (d x š x v) a rozvor náprav 270 cm.

Ve stupňovité zádi byl umístěn poměrně velký zavazadlový prostor s vysokou nakládací hranou. Obdélníková koncová světla měla vodorovné uspořádání.

Sportovních kupé Iso Rivolta IR 300/340/350 bylo v letech 1962 až 1970 vyrobeno v Bressu necelých osm stovek. V USA se prodávaly za 10 tisíc dolarů a v Západním Německu od 35 500 marek. Téměř souběžně (1965–1974) se v továrně Iso stavěla dvoumístná kupé Grifo. Tato kupé třídy Gran Turismo měla rovněž karoserii navrženou Giugiarem (Bertone) a návrh podvozku byl znovu svěřen Giottovi Bizzarrinimu.

Palivová krize výrazně poznamenala zájem o luxusní a sportovní vozy. Prodej vozů Iso klesal natolik, že Iso muselo na konci roku 1974 vyhlásit bankrot. Piero Rivolta, který se po smrti otce ujal vedení firmy, byl nucen po marných pokusech o záchranu (prototyp Varedo, čtyřdveřová Fidia a kupé Lele) firmu prodat. O Pierově všestrannosti svědčí jeho další aktivity. V Toskánsku se začal věnovat chovu koní a obchodům s nemovitostmi. Potom se s rodinou přestěhoval do Sarasoty na Floridě, kde se věnoval architektuře a stavbám domů. Na přelomu tisíciletí založil se synem Renzem firmu Rivolta Marine, kde navrhoval a stavěl plachetnice a motorové jachty. V současné době se Piero Rivolta věnuje psaní básní a beletrie. Jeden vůz Iso Rivolta GT je vystaven v muzeu klasických vozů v Sarasotě, kde rodina Rivoltových bydlí.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas