General Motors LeSabre (1951): Design desetiletí

Stylistickou studii General Motors Le Sabre z roku 1951 navrhl Harley Earl. Byl to pravděpodobně nejdůležitější koncept padesátých let. U přídě, čelního okna a zadních ploutví se Earl inspiroval tvary proudových letadel.

V historii automobilismu patří některým autům výsada určovat směr celému dalšímu desetiletí. Ve Spojených státech byl takovým automobilem v letech 1910 až 1920 Ford Model T, ve čtyřicátých letech Willys Jeep a v šedesátých letech minulého století Ford Mustang. Volba vychází obvykle ze zpětného pohledu a často je předmětem vášnivých sporů. V Evropě a kdekoliv jinde ve světě se pochopitelně vybíraly jiné automobily.

Vůz, který definoval design amerických vozů v padesátých letech minulého století byl koncept (stylistická studie) General Motors LeSabre z roku 1951. Tvůrcem tohoto konceptu byl Harley Earl (1893–1969), šéf designu koncernu General Motors (GM) a později jeho viceprezident. Když byly koncem čtyřicátých let vrtulové letouny nahrazovány proudovými, pokusil se Earl některé jejich tvary použít při designu automobilů.

Dvojčata za milion dolarů

Harley Earl se proslavil už před válkou, když v roce 1938 navrhl ikonický Buick Y-Job, považovaný za první americký koncept. Při setkání s Haroldem Curticem, tehdejším šéfem divize Buick, přišla řeč na to, že Y-Job by měl mít důstojného poválečného nástupce. Harley se okamžitě chopil příležitosti a pustil se do stavby rovnou dvou konceptů XP-8 a XP-9. XP-8 (foto) byl zaměřen především na styling, zatímco XP-9 kladl důraz na pokročilou techniku a byl dokončen pod vedením Charlese Chayna, hlavního inženýra Buicku. Oba vozy byly vyvíjeny několik let a spolykaly tehdy astronomickou částku jednoho milionu dolarů (v přepočtu na dnešní dolary to bylo 20 milionů).

Boky konceptu zdobily široké chromované lišty procházející od přední masky až k zadním kolům a odtud zpět k předním podběhům.

Ze studie XP-8 se stal v roce 1951 GM LeSabre, určený jako exponát putovní výstavy automobilů koncernu General Motors, nazvané Autorama (později Motorama). Po skončení výstavní šňůry používal Harley Earl studii LeSabre celé dva roky ke každodenní osobní potřebě. Přes 4,9 metrů dlouhý a jen metr vysoký sportovní roadster XP-9 byl přejmenován na Buick XP-300 (kresba). V únoru 1951 byl vystaven na autosalonu v Chicagu a v roce 1953 absolvoval turné Motorama.

Harley Earl navrhl a postavil zároveň dva koncepty XP-8 a XP-9. Z XP-8 se stal GM LeSabre a sportovní roadster XP-9 byl přejmenován na Buick XP-300 (na obrázku).

LeSabre, design na míru

Harley Earl byl téměř dva metry vysoký muž s postavou obránce amerického fotbalu a rozměry dvoumístné studie LeSabre odpovídaly jeho velikosti. Na délku měřil koncept LeSabre 5 105 mm, šířka byla 1 951 mm a výška 1 270 mm. Rozvor náprav měl 2 921 mm a rozchod kol vpředu/vzadu 1 473/1 524 mm. Hmotnost vozu mírně překračovala 1,7 tuny. Nebyl to tedy lehký čiperný roadster vhodný k výletům po anglickém venkovu nebo do zatáček v Alpách. Na širokých bulvárech amerických měst a na dálnicích se ale cítil jako doma.

S designem Earlovi pomáhal Edward Glowacke, legendární designér GM. Kromě velkých rozměrů charakterizovaly revoluční design masivní zahnuté přední nárazníky s kapkovitými výstupky, v Americe nazývané „Dagmars“ podle jména tehdejší populární herečky s velkým poprsím. Oválná přední maska (foto) připomínala ústa připravená k polibku a skrývala dvojici světlometů, které se vyklopily po stisku tlačítka. Kruhový otvor na zádi zase napodoboval výstup spalin proudové stíhačky F-86 Sabre (u konceptu zde bylo umístěno velké koncové světlo). K letadlům měly blízko i velké ploutve na zadních blatnících inspirované dvoutrupovou stíhačkou Lockheed P-38 Lightning. Na ploutvích byly umístěny trojicemi malých zadních světel a výfuky ústily v zadním nárazníku.

Podle dochovaných fotografií konceptu LeSabre je vidět, že existovaly dvě verze lišící se otvory na přídi a výplní mezi lištami na bocích.

Sedadla a volant byly zvoleny podle Earlovy postavy a nebyly nastavitelné. Palubní deska rovněž připomínala množstvím přístrojů a ovladačů (včetně kompasu a výškoměru) proudová letadla. Zpětné zrcátko bylo zabudováno do měkce obložené horní hrany přístrojové desky, aby nerušilo panoramatické čelní okno, které o několik let později získalo značnou oblibu u amerických vozů. Firma Lilley-Owens-Ford měla ale s výrobou tohoto okna dost práce a stálo hodně peněz.

Boky konceptu zdobily široké chromované lišty procházející od přední masky až k zadním kolům a odtud zpět k předním podběhům. Podle dochovaných fotografií konceptu LeSabre je vidět, že existovaly dvě verze lišící se otvory na přídi a výplní mezi lištami na bocích (foto). Karoserie byla zhotovena z hliníkových a magneziových dílů a skelných vláken.

Revoluční design charakterizovaly masivní zahnuté přední nárazníky s kapkovitými výstupky, v Americe nazývané „Dagmars“ podle jména tehdejší populární herečky s velkým poprsím.

Mechanika

Koncept GM LeSabre poháněl hliníkový přeplňovaný vidlicový osmiválec s objemem 3,53 litru (215 kubických palců) dávající se dvěma turbodmychadly výkon 340 k (250 kW). Motor byl schopen běžet na benzin nebo metanol (jako tehdejší závodní vozy na oválu Indianapolis 500). Občas se u něj projevovala tendence k přehřívání, zvlášť když za volantem seděl Harley Earl. Neobvyklé bylo umístění automatické převodovky Buick Dynaflow vzadu (později byla nahrazena převodovkou GM Hydramatic).

Kromě originálních tvarů byl koncept Le Sabre vybaven řadou pokročilých funkcí, například 12voltovým elektrickým systémem (většina tehdejších vozů měla šestivoltovou baterii), vyhřívanými sedadly, dešťovým senzorem aktivujícím natažení střechy elektromotorem. Měl také elektrické zvedáky usnadňující výměnu kol (mnohem později takové zvedáky používaly vozy formule 1). LeSabre měl ocelový rám s voštinovými hliníkovými podlahovými deskami a středovou částí ve tvaru písmene X.

Jméno Le Sabre používal Buick v letech 1959 až 2005 pro svoji řadu velkých modelů. Koncept LeSabre vlastní Muzeum dědictví General Motors a příležitostně se objevuje na automobilových výstavách.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

Karel Haas