Vauxhall Velox (1948–1965): Tři bratři

Šestiválcový Vauxhall Velox se v anglickém Lutonu vyráběl v letech 1948 až 1965. Až do roku 1957 sdílel karoserii s čtyřválcovým modelem Wyvern a do roku 1965 s luxusnějším Vauxhallem Cresta.

Anglická automobilka Vauxhall začala s výrobou motorových vozidel v roce 1903. Z londýnské čtvrti Vauxhall byla v roce 1905 výroba přemístěna do Lutonu v hrabství Bedfordshire, vzdáleném 50 km severně od centra Londýna. Až do začátku první světové války vyráběl Vauxhall čtyřválcový model A a po válce E-Type (30–98), který s otevřenou čtyřmístnou karoserií dostal název Velox.

V listopadu 1925 koupil automobilku Vauxhall za 2,5 milionu dolarů americký koncern General Motors. Vedle osobních vozů Cadet a Eighty začal Vauxhall vyrábět nákladní vozy Bedford, vycházející z modelů Chevrolet. Během druhé světové války se v Lutonu vyráběly tanky Churchill a po válce byla obnovena výroba cestovních automobilů předválečným šestiválcovým modelem 14-6 (Fourteen).    

Velox série L (1948–51)

V říjnu 1948, krátce před otevřením londýnského autosalonu, představil Vauxhall nástupce předválečného modelu Fourteen. Klasický čtyřdveřový sedan Vauxhall Velox (foto), jehož přední dveře se ještě otevíraly proti směru jízdy, se od předchůdce lišil především novou maskou chladiče s šesti vodorovnými lištami a světlomety zapuštěnými do předních blatníků. Směrem dozadu se zužující lišty na kapotě, typické pro předválečné vozy Vauxhall, zůstaly zachovány. Velox měl rozvor náprav 2 483 mm a vnější rozměry 4 178 x 1 575 x 1 600 mm (délka x šířka x výška).

Šestiválcový Vauxhall Velox a čtyřválcový Wyvern z roku 1948 měly stejnou karoserii se světlomety zapuštěnými do předních blatníků.

Velox poháněl nově vyvinutý řadový šestiválec s objemem válců 2 275 cm3 a rozvodem OHV. Výkon motoru 54 k (40 kW) se přenášel na zadní kola přes třístupňovou manuální převodovku se synchronizací horních dvou rychlostí a vozu s hmotností něco málo přes tunu postačoval k dosažení maximální rychlosti 119 km/h. Na stovku dokázal zrychlit za 23 s a v průměru spotřeboval kolem 13 litrů benzinu na 100 km.

Za příplatek k základní ceně 550 £ si bylo možné objednat topení, jehož teplý vzduch se rozváděl k předním i zadním sedadlům a mohl být nasměrován k rozmrazení předního okna. Také za rádiový přijímač bylo nutné připlatit. Stejnou karoserii měl také čtyřválcový model Vauxhall Wyvern, ale Velox měl kvalitnější potahy sedadel, a navíc středovou loketní opěrku na zadní lavici.

Modely Velox a Wyvern se také montovaly u firmy Holden v australském Melbourne a na Novém Zélandu v továrně GM v Petone, nedaleko od Wellingtonu. Australské modely měly navíc další boční okna za zadními dveřmi a v nabídce byly i dvoudveřové kabriolety Caleche. Veloxy série L se také vyráběly ve švýcarském Lucernu u firmy Geser a v podobě dodávek je používala švýcarská pošta. „Normální“ čtyřdveřové Veloxy a Wyverny se montovaly v továrně GM v Bielu.

Velox série E (1951–57)

V srpnu 1951 se představil zcela nový Velox série EIP (foto), který byl delší a širší než předchůdce (rozvor 2 616 mm, rozměry 4 380 x 1 710 x 1 610 mm) a měl moderní, pontonovou karoserii s blatníky zapuštěnými do boků. Přední a zadní okno bylo mírně zaoblené a všechny dveře se už otevíraly po směru jízdy. Tehdejší americké vozy připomínala oválná přední maska s výraznými chromovanými lištami vycházejícími ze svislého středového členu. Stejnou karoserii dostal i čtyřválcový Wyvern.

Přední a zadní okno Veloxu EIP bylo mírně zaoblené a všechny dveře se už otevíraly po směru jízdy.

Vauxhall Velox série EIP poháněl opět řadový šestiválec stejného objemu jako u série L (2 275 cm3), jeho výkon byl ale zvýšen na 58 k (43 kW). Zvýšený výkon přispěl vozu s hmotností 1 060 kg k dosažení rychlosti 125 km/h. V dubnu 1952 byl Velox přepracován do série EIPV a dostal modernější řadový šestiválec s objemem 2 262 cm3 a maximálním výkonem 65 k (48 kW). Ve verzi s kompresním poměrem zvýšeným na 7,6:1 se výkon zvedl na 68 koní. Velox EIPV dosahoval rychlost 130 km/h a včetně daně stál něco málo přes 800 liber šterlinků.

V roce 1954 prošel Velox série E faceliftem (foto), při kterém dostal novou širokou přední masku, po stranách zakončenou velkými směrovkami. Na bocích se objevily podivně tvarované lišty sahající od světlometů až k nově tvarovaným zadním světlům. Stejnou karoserii dostal sesterský luxusnější model Vauxhall Cresta, který se odlišoval dvoubarevným lakováním na bocích.

V roce 1954 prošel Velox série E faceliftem, při kterém dostal novou širokou přední masku, po stranách zakončenou velkými směrovkami.

U amerických aut docházelo v padesátých letech ke každoročním faceliftům a Vauxhall tento trend částečně převzal. K dalšímu faceliftu Veloxu došlo v roce 1956 (větší zadní okno, pozměněná zadní světla, nová grafika přístrojů) a znovu v roce 1957 (elektrické stěrače, větší zadní světla, nová přední maska).

Velox série P (1957–65)

Na londýnské Motor Show v roce 1957 prezentoval Vauxhall úplně nové modely Velox a Cresta, známé jako série P. První vozy této série s označením PA dostaly karoserie v americkém stylu s panoramatickým předním oknem zasahujícím do boků, stejně jako zadní okno rozdělené na tři části. Záď Veloxu zdobila malá křidélka na blatnících a světlomety byly částečně shora kryty stříškami s chromovanými rámečky navazujícími na boční lišty. Rozměry Veloxu PA se proti sérii E zvětšily: rozvor náprav o 50 mm na 2 667 mm, délka na 4 369 mm a šířka na 1 740 mm.

Záď Veloxu zdobila malá křidélka na blatnících a světlomety byly částečně shora kryty stříškami s chromovanými rámečky navazujícími na boční lišty.

Také interiér nezapřel americké vzory. Měkce obložená palubní deska měla před volantem dva kruhové přístroje, uprostřed rádio a řadicí páku na sloupku řízení. Veloxy PA se montovaly rovněž v Austrálii (Holden) a na Novém Zélandu. Vauxhall Wyvern už dál nesdílel karoserii s Veloxem a byl nahrazen novým modelem Victor. Drobnými úpravami na řadovém šestiválci s objemem 2 262 cm3 se výkon zvýšil na 83 k (61 kW). Modely Cresta se opět lišily od Veloxu lepší výbavou a dvojtónovým lakováním karoserie.

V říjnu 1959 prošel Velox PA prvním faceliftem. Zvětšila se přední maska a třídílné zadní okno se změnilo na jednodílné. K dalším změnám došlo při faceliftu pro modelový rok 1961. Velox dostal nová zadní světla, do kterých byla přemístěna světla ze zadních ploutví. Nový řadový šestiválec s objemem 2 651 cm3 nyní dával 95 k (71 kW) a vůz s hmotností 1 168 kg dosáhoval rychlost přes 150 km/h. Firma Friary z Basingstoke (Hampshire) prováděla přestavby Veloxu PA na pětidveřové kombi.

Poslední verze modelů Velox a Cresta představil Vauxhall na londýnském autosalonu konaném v říjnu 1962. Velox PB (foto) se mohl opět pochlubit většími rozměry, rozvor narostl na 2 730 mm, délka na 4 616 mm a šířka na 1 784 mm. Stal se tak největším Veloxem, jaký byl kdy vyroben a překonával rozměry konkurenčního Fordu Zephyr. Karoserie Veloxu PB měla proti PA nenápadnější tvary bez zadních ploutví a s méně zaoblenými okny. Výkon šestiválce byl zvýšen na 115 k (86 kW).

Poslední verzi modelu Velox představil Vauxhall v říjnu 1962. Velox PB byl dlouhý přes 4,6 metru a rozvor narostl na 2 730 mm.

Od října 1964 se dal Velox PB pořídit s ještě výkonnějším motorem o objemu 3 293 cm3 a třírychlostním automatem Hydramatic nebo dvourychlostním Powerglide. V říjnu 1965 byl na trh uveden model Vauxhall Cresta PC se stejným 3,3litrovým motorem, ale tentokrát už bez bratříčka Veloxe, jehož role tak definitivně skončila.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

Karel Haas