Alfa Romeo 6C 1750: Sportovci z Portella

Alfa Romeo 6C 1750: Sportovci z Portella

Řadové šestiválce Vittoria Jana s objemem válců 1 752 cm3 poháněly v letech 1929 až 1933 řadu cestovních, sportovních a závodních vozů Alfa Romeo 6C 1750.

Počátkem dvacátých let minulého století byl Vittorio Jano (1891–1965), geniální konstruktér maďarského původu, pověřen vývojem lehkého, vysoce výkonného sportovního vozidla, které by nahradilo příliš velké a těžké modely RL a RM, navržené Giuseppem Merosim. K vývoji nového motoru přispělo také to, že dvoulitrová formule, ve které získala Alfa Romeo v roce 1925 titul světového automobilového šampiona, byla pro sezonu 1926 změněna na objem 1,5 litru.

V dubnu 1925 se na autosalonu v Milánu představil model Alfa Romeo 6C 1500. Vycházel z dvoulitrového závodního vozu P2 a k pohonu zadních kol používal řadový šestiválec s objemem 1 487 cm3, ventilovým rozvodem OHC a výkonem 44 k (32 kW). O tři roky později vznikla verze 6C 1500 Sport, která se stala prvním cestovním vozem Alfa Romeo se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců (rozvod DOHC). Vozy 6C 1500 Sport vyhrály řadu závodů včetně Mille Miglia v roce 1928. Celkem bylo vyrobeno 3 000 vozů 6C 1500, z toho 200 kusů s motorem DOHC. Kromě toho vznikla desítka verzí Super Sport s kompresorem.

Větší objem, větší síla

Řím byl v roce 1929 svědkem premiéry výkonnější verze Alfa Romeo 6C 1750 s pohonem zadních kol řadovým šestiválcem o objemu válců 1 752 cm3 (vrtání x zdvih 65 x 88 mm) a ventilovým rozvodem DOHC. Model 6C 1750 se dodával v několika verzích s různým výkonem. Nejslabší Turismo (foto) s rozvorem 310 cm mělo motor s ventilovým rozvodem OHC a výkon 46 k (33 kW). Verze Super Sport (SS) měla rozvod DOHC a výkon 65 k (48 kW) a dosahovala rychlost 130 km/h. S kompresorem stoupl výkon typu 6C 1750 SS na 85 k (62,5 kW). Nejvýkonnější verze Gran Sport (GS) s rozvodem DOHC měla v provedení s kompresorem Roots maximální výkon 102 k (75 kW) a dosahovala rychlost až 150 km/h. Provedení GS často doplňovalo označení Testa Fissa (pevná hlava), které potvrzovalo, že hlava válců vydržela bez problémů vysoký kompresní poměr a také přeplňování.

Nejslabší Alfa Romeo 6C 1750 Turismo s rozvorem 310 cm mělo motor s ventilovým rozvodem OHC a výkon 46 k (33 kW).

Alfa Romeo 6C 1750 měla rámový podvozek s tuhými nápravami a pérování podélnými listovými pružinami vpředu i vzadu. V letech 1929 až 1933 vzniklo postupně šest sérií. Většina vozů se prodala v podobě pojízdného podvozku s karoserií vyrobenou některou z italských karosáren (hlavně Zagato, a Touring). Tři exempláře dostaly karoserii od britské firmy James Young. Jeden z nich, 6C 1750 SS (foto), vlastní automobilové muzeum Simeone Foundation v americké Philadelphii v původním nerestaurovaném stavu. Vůz si od Jamese Younga koupil plukovník Samuel Bird, který pracoval pro londýnskou pojišťovnu Lloyd. Když pracovně odjel do USA, vzal si vůz sebou a dlouhá léta s ním závodil. Po válce jej předal synovi, který o něj dál pečoval.

Roadster 6C 1750 SS v původním nerestaurovaném stavu vlastní automobilové muzeum Simeone Foundation v americké Philadelphii.

Sportovní vavříny

Hned v prvním roce výroby (1929) dosáhla Alfa Romeo 6C 1750 řady vítězství na nejrůznějších závodech. Slavný závod Mille Miglia vyhráli Giuseppe Campari a Giulio Ramponi s Alfou Romeo 6C 1750 Spider Zagato. V roce 1930 si vítězství v Mille Miglia připsali Tazio Nuvolari a Giovanni Battista Guidotti na stejném voze a Alfy Romeo obsadily i další tři místa. Jeden z těchto vozů měl neobvyklé kryty trojice světlometů na přídi (foto), které udržovaly světlomety čisté a zároveň snižovaly aerodynamický odpor.

Alfa Romeo 6C 1750 GS s karoserií Zagato na Mille Miglia 1930. Kryty trojice světlometů na přídi udržovaly světlomety čisté.

Zakázkové karoserie

Karoserie vozů Alfa Romeo 6C 1750 vyráběly na zakázku různé karosárny jako Zagato, Touring, Castagna, Figoni nebo James Young. Od roku 1933 existovala také verze 6C 1750 s tovární karoserií Alfa Romeo, vyráběnou v milánské čtvrti Portello. Roadstery s karoserií Zagato (foto) měly rozvor náprav 274 cm, rozchod kol 138 cm (vpředu i vzadu) a vnější rozměry 405 x 173 x 142 cm (délka x šířka x výška). Stejné nebo velmi podobné rozměry měly i vozy s karoseriemi od jiných firem. Pohotovostní hmotnost se pohybovala kolem 920 až 960 kg. Vozy s hliníkovými karoseriemi Zagato měly dlouhou kapotu, vpředu zakončenou mírně skloněným chladičem. Přední a zadní blatníky nezakrývající kola byly propojeny stupačkami usnadňujícími nastupování malými dvířky. Jedno nebo dvě náhradní kola byla umístěna vzadu.

Roadstery s karoserií Zagato měly rozvor náprav 274 cm, a vnější rozměry 405 x 173 x 142 cm (délka x šířka x výška).

O něco civilněji vyhlížely výtvory karosárny Castagna z Milána. Roadstery měly pevná jednodílná přední okna, hlubší kapkovité blatníky a trubkové nárazníky. Chladič měl oblejší tvary a svislé mřížování. Dveře se otevíraly proti směru jízdy a motorový prostor se větral šesti obdélníkovými dvířky na bocích. Zajímavé tvary nabízely roadstery 6C 1750 karosované milánskou firmou Touring. Spider nazvaný Flying Star (létající hvězda) byl postaven v roce 1931 pro soutěž elegance Concorso d’Eleganza Villa d’Este, kde získal Zlatý pohár. Zajímavým prvkem byly blatníky ukotvené na bocích v různých výškách (zadní začínal výš, než končil přední) a šikmé horní hrany dvířek sledující okrasné lišty na bocích.

Unikátní tvary, připomínající vozy Bugatti Atlantic, mělo kupé postavené v roce 1933 na podvozku 6C 1750 šesté série. Karoserii dvoumístného kupé (foto) navrhla a vyrobila karosárna Josepha Figoniho z Paříže. Italský rodák Figoni dal vozu aerodynamické tvary s kapkovitými blatníky a splývající zádí, ve které bylo pod kruhovým víkem ukryto náhradní kolo. Černobílé kupé bylo poprvé vystaveno na pařížském autosalonu v roce 1933. Mnohem později, v roce 2012 získal tento vůz Zlatý pohár na soutěži elegance ve Villa d’Este.

Unikátní tvary mělo dvoumístné kupé postavené v roce 1933 na podvozku 6C 1750 s karoserií Figoni.

Historie vozu s poznávací značkou „3710 SV“

Dvoumístný roadster Alfa Romeo 6C 1750 Gran Sport s karoserií Zagato, poháněný šestiválcem s kompresorem, si v roce 1931 koupil Giovanni Battista Aldo Barabini z Janova. Po několika změnách vlastníků se vůz vrátil do továrny Alfa Romeo a v roce 1933 si jej koupil Dino Carabba. Od něj se vůz dostal k dalším dvěma majitelům a v roce 1938 si jej koupil opravář karoserií Giuseppe Aprile ze Savony. Aprile vyrobil zcela novou, moderní karoserii, jejíž elegantní tvary s přídí připomínající slavnou závodní Alfettu (typ 158) navrhl známý motocyklový závodník a designér Mario Revelli di Beaumont. V současné době vůz vlastní sběratel vzácných starých automobilů Corrado Lopresto.

Celková produkce sportovních vozů Alfa Romeo 6C 1750 se odhaduje na 2 580 kusů. Nástupcem se stal v roce 1933 model 6C 1900 s rozvorem 2 920 mm. Byl to přechodový typ mezi 6C 1750 a 6C 2300, vyráběný v letech 1934 až 1937.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

Karel Haas