Cadillac 1949: S novým motorem

Cadillac modelového ročníku 1949 se karoserií lišil jen málo od svého předchůdce. Měl ale zcela nový motor V8 s objemem válců 5 425 cm3 a rozvodem OHV.

Ernest W. Seaholm, který měl na starosti techniku vozů Cadillac po dlouhých dvacet let, přemýšlel o novém výkonnějším motoru V8 už před válkou. Přepadení Pearl Harboru a následné vyhlášení válečného stavu tento záměr na několik let oddálilo. Po válce se tohoto úkolu ujala trojice špičkových techniků General Motors: Harry Barr, Ed Cole a John Gordon. Výsledek jejich práce se poprvé objevil v roce 1949 ve vozech Cadillac a Oldsmobile (pětilitrový Rocket V8).

Nový vidlicový osmiválec s ventilovým rozvodem OHV ovlivnil vývoj amerických motorů na dalších 30 let. Rozvod OHV umožňoval dosáhnout vyššího stupně komprese a dovoloval používání benzinu s vyšším oktanovým číslem, vyvinutým za války. Nový motor Cadillac V8 s objemem válců 5 425 cm3 (331 kubických palců) dával 162 koní (119 kW), zatímco starý V8 346 s rozvodem SV (L-head) měl o 10 koní méně a vážil o 90 kg víc. Kromě výkonu nabízel nový motor i nižší spotřebu a měl menší rozměry. Kompresní poměr byl zvolen poměrně nízký, 7,5:1, ale snesl kompresi až 12:1, takže byl připraven na ohlašované vysokooktanové benziny. Blok válců byl konstruován tak, aby umožnil zvětšení objemu motoru (to se stalo v roce 1956, kdy byl objem zvětšen na 6 litrů).

Nový motor se stal senzací a nemohl uniknout pozornosti příznivcům automobilového sportu. Téměř sériové „Cady“ s čísly na dveřích se začaly houfně objevovat na závodních tratích. Briggs Cunningham dokonce nasadil v roce 1950 Cadillac Coupe deVille do závodu 24 hodin Le Mans a jezdci Sam a Miles Collierové skončili na desátém místě. Britská značka Allard používala tento motor ve svém sportovním voze J-2. Sériový Cadillac Coupe deVille s hmotností 1,9 tuny měl maximální rychlost 160 km/h a na stovku zrychlil za necelých 14 s.   

Série 61 a 62

Proti ročníku 1948 se tvary a rozměry karoserie vozů Cadillac 1949 změnily jen nepatrně. Rozvor náprav byl u série 62 sjednocen se sérií 61 na 3 200 mm (126 palců), takže obě série si byly velmi podobné. Série 62 se od 61 lišila hlavně tím, že nabízela verzi kabriolet. Vnější rozměry 5 436 x 2 004 x 1 593 mm (délka x šířka x výška) byly totožné s ročníkem 1948. Cadillac 1949 měl širší masku chladiče se silnějším orámováním a dvěma vodorovnými lištami prodlouženými až k podběhům předních kol. Obdélníková parkovací světla už nebyla samostatná ale vsazená mezi obě lišty masky chladiče (foto). Nová maska byla výsledkem domluvy mezi designéry Earlem a Hersheyem. Hershey navrhl pro Cadillac 1948 decentnější masku, ale pro ročník 1949 prosadil svůj návrh Harley Earl.  

Cadillac 1949 měl širší masku chladiče se silnějším orámováním a dvěma vodorovnými lištami prodlouženými až k podběhům předních kol.

Cadillac 1949 měl okna kabiny (přední a zadní dělená) a malá zadní křidélka se zabudovanými zadními světly (foto) stejná s ročníkem 1948. Kdo chtěl doplnit benzin do nádrže, našel její plnicí otvor po vyklopení levého zadního světla. Zvětšilo se víko zavazadlového prostoru a nad zadní nárazník byla přidána dvě malá couvací světla. Drobné změny se našly i v interiéru. Podkovovitá kaplička s půlkruhovým rychloměrem byla nahrazena nižším panelem s vodorovnou stupnicí rychloměru. Tlačítko houkačky na tříramenném volantu bylo nyní kruhové.

Vzadu měl Cadillac 1949 velké třídílné zadní okno. Plnicí otvor benzinové nádrže byl přístupný po vyklopení levého zadního světla.

Kromě čtyřdveřových sedanů se nabízely i dvoudveřové modely Club Coupe série 61 a 62 se splývající zádí, kterým se říkalo „Sedanette“. Prodej vozů série 61 a 62 klesl proti ročníku 1948 o více než 20 tisíc kusů na 34 213 kusů, ale podíl na všech prodaných vozech Cadillac vzrostl na 68%.

Coupe DeVille

Krátce před koncem modelového roku 1949 bylo uvedeno na trh kupé Cadillac Series 62 Coupe deVille (foto) se střechou bez pevných středových sloupků (hardtop) a velkým třídílným zadním oknem. Společně s koncernovými příbuznými Buick Roadmaster Riviera a Oldsmobile 98 Holiday to byly jedny z prvních amerických hardtopů. S cenou 3 496 $ bylo kupé jen o dolar levnější než kabriolet série 62. Stejně jako kabriolet mělo standardně elektrické ovládání oken a v luxusní výbavě nechyběla kožená sedadla. V roce 1949 bylo vyrobeno jen 2 150 kusů Coupe deVille, ale v dalších letech popularita hardtopových modelů prudce rostla.

Cadillac Coupe deVille byl společně s koncernovými příbuznými Buick Roadmaster Riviera a Oldsmobile 98 Holiday jedním z prvních amerických hardtopů.

Cadillac 62 Coupe deVille měl tu čest být miliontým vyrobeným vozem Cadillac, když 25. listopadu 1949 vyjel z montážní haly na Clark Street v Detroitu. Byl to zároveň poslední Cadillac čtyřicátých let. V listopadu 1949 byl také vyhlášen časopisem Motor Trend vůbec první „Vůz roku“. V souboji mezi vozy Ford, Oldsmobile a Cadillac to vyhrál posledně jmenovaný s novým motorem V8.  

Fleetwood 75 a 60S

Impozantní Cadillac série Fleetwood Seventy-Five s rozvorem náprav 3 454 mm (136 palců), vyráběný v omezeném počtu, zůstal v roce 1949 prakticky beze změn proti provedení z let 1946 až 1948 s výjimkou nového motoru V8. Většina sběratelů vozů Cadillac však dává přednost modelům z roku 1948 se starým motorem L-head.

Také Cadillac Fleetwood Sixty Special (60S) z roku 1949 (foto) byl poháněn novým motorem V8 OHV. Vůz s rozvorem 3 378 mm (133 palců) a délkou úctyhodných 574 cm byl uváděn jako šestimístný a s cenou začínající na 3 859 dolarech se jich prodalo 11 399 kusů.

Cadillac Fleetwood Sixty Special z roku 1949 měl prodloužený rozvor (3 378 mm) a délku úctyhodných 574 cm.

Modelový rok 1949 byl posledním, kdy vozy Cadillac měly dvoudílné přední okno rozdělené středovou příčkou. Modely 1950 si zachovaly tvary svého předchůdce, lišily se jen chromovanými ozdobami a mírně prohnutou horní hranou zadních blatníků. Standardní výbavou se stala automatická převodovka Hydra Matic. Od roku 1949 používal Cadillac v reklamách na své vozy drahé kameny nebo dámské oblečení a v tomto stylu pokračoval až do šedesátých let.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

Karel Haas