Renault Fuego: Ohnivé kupé z předměstí Paříže

Čtyřmístné kupé Fuego, poháněné atmosférickými i přeplňovanými čtyřválci, vyráběl Renault v letech 1980 až 1986. Jeho výroba pak pokračovala v Jižní Americe až do roku 1992.

Design a výbava

Karoserii čtyřmístného kupé Renault Fuego (foto) navrhl Michel Jardin a jeho interiér Francois Lampreia. Oba pracovali pod vedením Roberta Oprona (*1932), který se v sedmdesátých letech proslavil návrhy vozů Citroën (SM, GS a CX). V letech 1975 až 1985 pracoval pro automobilku Renault a vedle Fuega se mj. podílel i na designu typů R9 a R25. Kupé Fuego mělo rozvor náprav 2 443 mm, bylo dlouhé 4 358 mm, široké 1 692 mm a vysoké 1 315 mm. Typickým stylistickým prvkem byl černý plastový pás na bocích a na zádi, přerušený jen bočními okny. Přístup do zavazadlového prostoru o objemu 0,395 m3 usnadňovalo výklopné zadní okno. Mezi obdélníkovými světlomety spojenými s předními blikači byla umístěna černá plastová maska chladiče s vodorovným mřížováním.

Dvoudveřové kupé Fuego (španělsky to znamená oheň) vycházelo konstrukčně z Renaultu 18 (1978–89) a sdílelo s ním podlahovou plošinu a pohonné jednotky.

Dvoudveřový liftback Fuego (španělsky oheň) vycházel konstrukčně z Renaultu 18 (1978–89) a sdílel s ním podlahovou plošinu a pohonné jednotky. Pro zavěšení předních kol však používal moderní systém s dvojitými trojúhelníkovými závěsy vyvinutý pro větší sedany Renault 20/30. Vylepšeno bylo také řízení, u dražších provedení s posilovačem. Naopak přístrojovou desku Fuega převzal v roce 1980 faceliftovaný R18. Renault Fuego byl první hromadně vyráběný čtyřmístný sportovní model navržený s pomocí větrného tunelu. Výsledkem byla hodnota činitele odporu (Cd), pohybující se v rozmezí 0,32 až 0,35 v závislosti na modelu a roku výroby.

Renaultu Fuego patří i další prvenství. Byl to první automobil Renault s dálkovým zamykáním, dostupným v modelech ročníku 1983. Tento systém vynalezl Francouz Paul Lipschutz (říkalo se mu proto "PLIP") a později byl převzat i dalšími modely značky Renault. Fuego bylo také prvním vozem s ovládáním audio systému tlačítky na volantu (od roku 1983 na modelech GTX a Turbo). Za příplatek si bylo možné pořídit kožené čalounění, palubní počítač, tempomat, klimatizaci a velké střešní okno Webasto.

V roce 1982 postavila francouzská karosárna Heuliez tři kusy kabrioletů na bázi Fuega s plátěnou střechou a koženým čalouněním. Kabriolet se měl vyrábět pro americký trh, do výroby se ale nedostal. Místo něj tam American Motors (AMC) prodával od roku 1985 kabriolet Renault Alliance vycházející z typu R11.

Motory

Na začátku osmdesátých let bylo Fuego nejprodávanějším kupé v Evropě. Na výběr byly verze TL a GTL poháněné řadovým čtyřválcem s objemem 1,4 litru a výkonem 64 k (47 kW), dále verze TS a GTS s čtyřrychlostní manuální nebo třírychlostní automatickou převodovkou, objemem čtyřválce 1 647 cm3 a výkonem 96 k (71 kW) při 5 750/min. Na vrcholu nabídky byly od roku 1981 modely TX a GTX s pohonem předních kol čtyřválcem s objemem 1 995 cm3, rozvodem OHC a výkonem 110 k (81 kW) při 5 500/min. S dvojitým spádovým karburátorem Weber 32 a 13palcovými koly dosahovalo Fuego TS a GTS rychlost 180 km/h, z 0 na 100 zrychlily za 12,1 s a v průměru spotřebovaly 11 l benzinu na 100 km. Verze TX a GTX byly se 14palcovými koly o 10 km/h rychlejší a spotřebovaly o litr víc benzinu. Špičková verze GTX (foto) měla pětistupňovou manuální převodovku nebo třístupňový automat, kola z lehké slitiny, elektrické ovládání oken, centrální zamykání, klimatizaci, mlhovky, stěrače světlometů, digitální hodiny atd.

Velké výklopné zadní okno mělo středový stěrač. Zavazadelník měl vysokou nakládací hranu.

Fuego Turbo a facelift

V roce 1983 se začalo prodávat kupé Renault Fuego Turbo (foto) poháněné přeplňovaným řadovým čtyřválcem s rozvodem OHV, objemem 1 565 cm3 a maximálním výkonem 132 k (97 kW) při 5 500/min. Točivý moment měl vrchol 200 Nm při 3 000/min. Fuego Turbo dokázalo jet rychlostí až 198 km/h a na stovku zrychlilo za 9,5 s.

V roce 1983 se začalo prodávat kupé Renault Fuego Turbo poháněné přeplňovaným řadovým čtyřválcem s objemem 1 565 cm3 a maximálním výkonem 132 koní.

Současně s uvedením modelu Fuego Turbo došlo k mírnému faceliftu přední masky, tvořené nyní dvěma vodorovnými lištami v barvě vozu a černou lištou se znakem uprostřed. K úpravám došlo také u plastových nárazníků. V modernizovaném interiéru se objevila nová přístrojová deska a velurová sedadla. Standardem se stalo elektronické zapalování a aerodynamiku vozu vylepšil malý zadní spoiler a deflektory. Do některých zemí s levostranným provozem se místo Fuega Turbo dodával model GTX s 2,2litrovým čtyřválcem z Renaultu 25 s elektronickým vstřikováním paliva.

Na některé evropské trhy se v letech 1982–1985 dodávalo Fuego se vznětovým přeplňovaným čtyřválcem s rozvodem OHV, zdvihovým objemem 2 068 cm3 a výkonem 88 k (65 kW). Tento model, označený jako Turbo D (foto), dosahoval největší rychlost 175 km/h a odlišoval se výstupkem na kapotě a přidanými větracími otvory v předním plastovém nárazníku.

Na některé evropské trhy se v letech 1982–1985 dodávalo Fuego Turbo D se vznětovým přeplňovaným čtyřválcem s rozvodem OHV, objemem 2 litry a výkonem 88 koní.

Ve Spojených státech se Fuego prodávalo v letech 1982 až 1985 prostřednictvím dealerů automobilky American Motors Corporation (AMC). Přes nákladnou reklamu a slušnou cenu kolem 8 500 dolarů se jich ale prodalo málo. Renault Fuego se také exportoval do Austrálie a na Nový Zéland. Na evropském trhu byly největšími konkurenty Opel Manta a Ford Capri.

Výroba Renaultu Fuego skončila ve Francii (továrna v Boulogne-Billancourt na předměstí Paříže) v roce 1985 zároveň s uvedením Renaultu 21. V následujícím roce byla výroba převedena do španělské Palencie. Renault Argentina vyráběl Fuego v letech 1982 až 1992 a Fuega se montovala také v Chile a Venezuele. Celkem bylo vyrobeno 265 367 Renaultů Fuego, přičemž 85% se jich narodilo ve Francii. Fuego nemělo žádného přímého pokračovatele. Plánované Fuego II se do výroby nedostalo kvůli finančním problémům Renaultu a poklesu zájmu o sportovní kupé.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

 

Karel Haas